To pomalu denně slýchávám od stále stejně a tvrdošíjně o své pravdě přesvědčených politiků či spoluobčanů. Není to přeci naše válka!
No, to je opravdu zvláštní procitnutí po jednatřiceti letech existence naší armády. Evidentně tyto roky zůstaly mimo vnímání zmiňovaných kritiků naší pomoci bránící se Ukrajině. Ono by jim zcela určitě stačilo, podívat se, kolika zahraničních vojenských misí se naši vojáci s vědomím vlády a parlamentu zúčastnili. Je jich na desítky! A zde tedy opravdu nešlo „jen“ o patrony či peníze, ale také o fyzickou účast příslušníků armády. A ne jeden zaplatil daň nejvyšší. To nevadilo? A tady se jednalo o pomoc problémovým státům (nejblíže bývalé Jugoslávii), kde také hrozila eskalace vojenského konfliktu do okolních států či genocidě tamního národa. Ale Ukrajina! To je přeci jiná „káva“. Zde už se jedná, také o naší, svobodnou existenci. Pobyt sovětské armády na našem území jsme, my starší, zažili na vlastní kůži a opravdu to nebyl žádný med. Ani levné to nebylo. A ekologické škody dodnes nejsou odstraněny, natož vyčísleny. Suma sumárum kolik asi ten pobyt okupantů a celkové náklady na to ekologické odvšivení asi už stálo v přepočtu na dnešní korunu? A duchovní ztráty v hlavách výše zmiňovaných spoluobčanů jsou vidět, bohužel, dodnes. O civilních obětech nemluvě. Tady se bude jednat o obrodu myšlení zcela jistě delší, než pobyt samotných ruských okupantů u nás.
A co říci k tolik potřebnému dofinancování a zmodernizování naší armády? No jen to, že konečně se začalo a je v tom paradoxně žena. Nestane se tak ze dne na den. Vždyť moderní vojenská technika není nic levného ani se nejedná o nákup ze skladových zásob. Požadavky jednotlivých států (NATO) se v jednotlivých požadavcích na tuto techniku liší a jedná se tedy více méně o výrobu na zakázku. Tady bych, coby strojař, upozornil naivní kritiky nákupu letounů F-35, že právě zde nejde o sériovou výrobu typu linky na Trabanty S601 v bývalé NDR. Hlavně pro urputného kritika pana exministra Zaorálka bych zde chtěl zdůraznit, že se u tohoto stroje jedná o unikátní výrobek (a unikátní technologii výroby), který je vrcholným produktem moderní vojenské techniky, tedy také s dlouhou dobou účinného bojového využití. Oproti tomu nákup levnějších a dostupnějších strojů se právě v tom bodě prodraží. Tedy dostupná cena a stáří jejich vývoje tedy udává jejich rychlejší stárnutí pro případná aktuální bojová nasazení. A také stojí za připomenutí, že objednávky na dodání tohoto letadla v rámci uskupení NATO představují objem několika desítek kusů. Tedy nejedná se a ani se nemůže jednat o jednorázový nákup. Je-li doba konečného dodání rok 2035 je to nejen pro možnosti výkonu naší ekonomiky přívětivé, ale také pro modernizaci a požadovanou bojeschopnost armády optimální. Vždyť řeč není „jen“ o letectvu, ale bohužel po létech toho „mírového spánku“ také o obrněnou techniku, osobní zbraně až po nové bojové uniformy.
Také se v dané problematice vyznamenal pan exministr Tlustý, když o ČR hovořil v souvislosti o modernizaci armády coby o „vzteklém mravenci“. Evidentně mu ušel důvod vzniku seskupení NATO. U bývalého člena vlády bych předpokládal větší přehled o dění ve světě. Možná by mu k tomu stačila báseň od pana Jana Nerudy všeobecně známá ze školních škamen, která se dá aplikovat právě na obranné seskupení NATO: „Bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů.“ Není to na pochopení zase tak složité.
Ona celá v míru ospalá Evropa může ukrajinské armádě jen děkovat, že zastavila i se zastaralou bojovou technikou a o to větším nasazením ruskou agresi a tím jí poskytla čas, uvědomit si nedobrý technický stav jejích ozbrojených sil. Vždyť nastalá situace tu silně připomíná roky před druhou světovou válkou, kdy svobodný svět nečině přihlížel nepovolenému vyzbrojování hitlerovského Německa. Co pak následovalo je všeobecně známo, snad i těm naivním kritikům. Spojenci byli během jednoho roku málem utopeni v přístavu Dunkerque a pád Albionu by bez pomoci USA byl jen otázkou času.
