19. etapa cesty kolem republiky (Nýrsko - Bělá nad Radbuzou) - část 1/2

Po zimní pauze jsme se vypravili na další putování kolem hranic naší republiky. Start byl dle duchu pochodu v Nýrsku a cíl měl být (podle předpovědi meteorologů) v Bělé pod Radbuzou. Celá akce měla trvat 4 dny i se vším focením :)

Po dlouhé době jsme využili k dopravě služeb Českých drah. Nebyla to zas tak špatná volba, protože jsme se dozvěděli, že průvodčí za službu ujde průměrně asi 25 kilometrů. Také jsme pochopili, co znamená v nádražácké hantýrce stop please doprdele, případným zájemcům ho rádi přeložíme do češtiny. No a protože Brno a Olomóc leží na dráze docela nešikovně u sebe, potkali jsme se až v Praze na Hlaváku a společně pak pokračovali do Nýrska. V Nýrsku jsme po slavnostním zahájení pochodu – pasování nového pochodováka Lenky a krátké vzpomínce na naše p(r)omočené batohy - vyrazili proti

větru po silnici směr Hadrava šlapat další kilometry. Společnost nám zde dělali hlavně bruslaři. Z Hadravy jsme pokračovali stále po modré směr Orlovice. Kousek před Orlovicemi jsme se „vrátili do historie“, když jsme narazili na směrovku, zřejmě ještě z osmašedesátého roku nespravenou. Naštěstí jsme (na rozdíl od okupačních vojsk) s sebou měli mapu a tak jsme si za chvíli v Orlovicích mohli dát první pauzičku. Po krátké pauze jsme pokračovali po červené k osadě Na Šteflích. Podle mapy tam měla být osvěžovna, dokonce jsme ji i našlli, jen jsme se netrefili do otvíračky. Naštěstí pro nás z vedlejší chaloupky vykoukl

človíček s nabídkou posezení v jeho turistické poradně. V tom horku a dusnu to nešlo odmítnout, někteří dokonce neodmítli 3x :) Pán byl fanda do starých věcí, spoustu nám jich ukázal (mj. svou sbírku pivních lahví) a tak jsme ho na závěr požádali o zápis do naší pochodové knihy. Zřejmě se tak vžil do historie, že nám k věnování připsal datum 1. května 1914. Čili za dva měsíce Sarajevo … snad válka nepoznamená tento pochod :) Pán nám i poradil „Cimrmanovu zkratku“ do Všerub přes Hyršov a Pomezí. Za deště by nebyla špatná, ale v tom horku byla nekonečná. Do městyse Všeruby (letos slaví 444 let od povýšení z obce na městys) jsme dorazili kolem šesté, k ubytování asi o dvacet minut později. Náš pan hoteliér je

fanda do motorek, v salónku má výstavku. Ale nás spíš po celodenní túře zajímalo, jestli se nám podaří porazit hlad. V restauraci nám udělali radost, točili Koutskou 10-ku a jako polévku měli cibulačku. Jídlo bylo dobré, akorát Peťan asi (podle času) jedl rybu. Poté jsme se odebrali na pokoje a po krátkém odpočinku vyrazili na první večírek. No a protože Michal s Lenkou se týden před pochodem vzali, měli jsme pro ně připravené překvapení. To hlavní mělo příjít až druhý den, ale museli si ho zasloužit – a tak pod Peťanovu taktovkou skládali origami a další vylomeniny.

V pátek ráno po bohaté švédské snídani jsme se sbalili. Bohužel kvůli silnému dešti odpadlo plánované vystoupení břišních tanečnic a my jsme museli vypreparovat z batohů právě uskladněné pláštěnky. Naštěstí svatý Petr je naší akci nakloněn a během chvilky déšť postupně ustal. Ten den jsme měli

namířeno do Pece a chtěli jsme se podívat i do Domažlic. Takže jsme asi po dvou kilometrech u bývalého Myslíva opustili hranice a po modré namířili do vnitrozemí směr Štítovky a Nový Klíčov. Obě kóty byly celkem bez problémů dobyty a tak jsme stále po modré pokračovali směr Starý Klíčov. Kousek před ním se nachází zatopený bývalý kamenolom s křišťálově průzračnou vodou a pod hladinou je umístěna největší podvodní kabina (zřejmě nějaký obdivovatel pana Verna) v České republice, odkud můžete pozorovat podvodní svět plný života. Pro dokreslení atmosféry verneovek se v její blízkosti nachází podvodní plošina, vrak lodi i umělá jeskyně. Bohužel, měli zavřeno. Ve Starém Klíčově jsme si v místní autobusové čekárně postavené pro 5 západoněmeckých soudruhů dali pauzu, olomoucká křupčí sekce si šla odlovit kešku. My ostatní jsme se neplánovaně zastavili u místní vývěsky, která informovala o nakládačkách ze Smržic. Vzhledem k tomu, že vývěska patřila zahrádkářům a ne boxerům, jsme byli rádi, že se zde o „našé rodné Hané vyjadřoje pozetevně“. Mezi Mrákovem a Nevolicemi nás těsně minula

bouřka a tak jsme suchou nohou došli do Domažlic. Po krátké prohlídce náměstí jsme se utábořili v restauraci Zubřina a po dobrém obědě (opět!!) jsme se rozdělili, novomanželé šli hledat kešky a pak že prý přijedou vlakem do Trhanova, teda pokud se jízdní řády od dob Sarajeva nezměnily ... My zbylí jsme pokračovali kolem domažlické nemocnice až do Újezdu. Zde jsem obdivoval místního chodníka v rybníku

(chodský vodník) a též jsme navštívili statek jednoho pána, jenž koncem 17. storočí pronesl památnou větu: Lomikar je strašpytel, já budu váš velitel. Touto větou nevědomky proslavil pana Jiráska Aloise, který tuhle epizodu popsal v Starých pověstech českých. No a pokud měl někdo z dějáku za pět, je zde řeč o Janu Sladkém – Kozinovi. Z Újezdu jsme vystoupali kopec na Hrádek, kde má Kozina svoji sochu. A nově je tam i betonová socha chodského psa od žďárského sochaře Michala Olšiaka. Je tam prý krásný výhled do okolí, bohužel nám ho počasí nedovolilo potvrdit. Nicméně jsme v zdejší Chodské chalupě ochutnali Chodovar a pak vyrazili z kopce k pomníku posledního vlka na Chodsku v Trhanově (Lomikarův zámek) a osud už jen pár kroků do Pece, kde podle hrdých Chodů končí děj pohádky o perníkové chaloupce. No dnes spíš o hamburgerové chaloupce :) Zde jsme měli domluvené ubytování

v Penzionu u Honýsků. Penzion jsme bez problémů našli, je před ním cedule 5 m hospoda a 5 km Čerchov. Se zdejším provozovatelem panem Valentou jsem domluvil překvapení pro novomanžele Křupkovy – speciální svatební pokoj, označený našim pohodovým pochodovým grafikem Peťanem. Pokoj pan Valenta předem nachystal – svatební koláčky, víno, křupky. Povedlo se jim to na jedničku, stejně jako večerní jídlo pro všechny – tady je vidět, že michellinská hvězda k tomu netřeba :) Bohužel jsme, zřejmě kvůli poškození dobrého jména, nemohli sledovat seriál První republika. Pan Valenta mi ani nechtěl potvrdit, že vrahem je Benoni (a tenkrát jsem s tím byl slušně řečeno za podivína). Raději pustili vraždění neviňátek - fotbal Sparta vs. Slavia. Nám to zas tak nevadilo, pokračovali jsme v posvatebních neplechách :)