23. etapa cesty kolem republiky (Františkovy Lázně - Boží Dar) - část 2/2

Protože na Božím Daru má svůj úřad Ježíšek, tak se rozhodl dát čtenářům tohoto blogu předčasný vánoční dárek o (zatím) poslední části pochodu kolem ČR. Pokračování bude někdy koncem května, až dojdeme do dalšího cíle :)

Druhý den putování jsme zakončili na Zelené hoře nad Kraslicemi noclehem v lehce pionýrských podmínkách. Ráno po snídani jsme se rozloučili s paní ubytovatelkou a na její radu využili zkratku do Stříbrné. Asi jsme byli dobří hosté, zkratka tentokrát nebyla delší :) Ze Stříbrné nás čekal test kvality plic a také síly stehen. Na necelých dvou kilometrech jsme museli nastoupat asi 300 výškových metrů k bývalé Nové Vsi, ale za odměnu - pak už jsme až do cíle etapy v Horní Blatné výšku plus minus udržovali. Z Nové Vsi jsme zamířili po žluté k Fischerovu prameni, kde jsme dali malou svačinkovou pauzu. Tu nám zpestřil Luďa, který místo zapalovače vytáhl klíče od penzionu Matylda :) Z rozcestí je po zelené značce kousek na nejvyšší vrchol Sokolovska - Špičák (991 mnm). Podle mapy má být z vrcholu

kruhový výhled, ten ale bohužel zarůstá … naštěstí jsme tam našli dobrou kešku z pivovaru Krušnohor. Pak jsme se vrátili na zelenou a po lesní asfaltečce valili směr Přebuz. Konečně jsme měli pocit, že zde nejsme sami, občas jsme museli uhnout nějakému cyklistovi. Přebuz je město s nejmenším počtem obyvatel v ČR – žije tu 71 obyvatel. Možná je to proto, že dle místních ve zdejším kraji čtyři měsíce mrzne a po zbytek roku je také zima :) Dominantou návsi je kostel svatého Bárta a kousek od něj je penzion Kovářská bouda. Vedle ní (jako místní zajímavost) je malý lyžařský vlek, který využívá návrší bývalé haldy hlušin. No restaurace sama nás svou kombinací  „pestré“ nabídky jídel a slabší obsluhy zrovna nenadchla. Po obědě jsme se vrátili na rozcestí u kříže nad pastvinami

a přes Přebuzské vřesoviště, to je fakt paráda a mě osobně to připomíná údolí Roklanského potoka na Šumavě. Pak jsme lesem pokračovali až k jednomu malému krušnohorskému tajemství - pozůstatky důlního závodu Sauersack. Zde byla většina výpravy líná odbočit z asfaltečky (a kdyžtak už jen za křéky), aby obešli závoru a nakoukli do areálu, který vybudovali Němci na počátku 40. let minulého století kvůli válečné potřebě cínu a jehož součástí byl navíc i zajatecký tábor. Po válce se už kvůli nerentabilitě těžba neobnovila a areál chátral. Takže dnes je tam možné shlédnout zbytky potravinového bunkru, ubytoven, dílen a dalších objektů. Nejpůsobivější budova však stojí zhruba o půl kilometru dál. Z ničeho nic se tam mezi stromy otevírá pohled

na obrovský železobetonový skelet závodu, který se tyčí do výšky pětipatrového domu a hned vedle je velká betonová nádrž kruhového tvaru pro plavení rudy. A protože jeho zachovalost je na poměry údržby a vnějšího prostředí, mluví se o tajné receptuře na německý válečný beton, jejíž složení není doposud známo. Díky průzkumu Sauersacku jsem skupinu dohonil až v bývalém Jelení. Zde se nachází jedna hospůdka a náš dojem z ní bych to popsal slovy jednoho cimrmanovského klasika: „otevřel si na mýtince u Jelení hospodu pro Němce, ale chodili mu tam i Češi :(“ Pak jsme kolem pomníku bývalého kostela pokračovali do cíle dnešní etapy v Horní Blatné. Bohužel cílová rovinka dnešní etapy měřila asi 5 km a jednalo se o nezáživný úsek po cyklostezce, ale všichni jsme to zvládli a tak jsme za odměnu mohli vidět zdálky pěkné panorama města s jeho dominantou – kostelem sv. Vavřince. Historické jádro města patří k nejzachovalejším v Krušnohoří a hlavně se tam nachází hotel Modrá hvězda.

Zde jsme strávili příjemný večer nejen hraním pexesa (tentokrát frčeli komunisté – ti v lichém počtu :(, rozhledny a elektrosoučástky) Vrchní pexmistr během zábavy najednou zjistil, že se zhaslo v kuchyni a že on jako jediný ještě nevečeřel. Naštěstí během chvilky v kuchyni svoji chybu napravili a Peťan si tak mohl vychutnat utopence na šalvěji, jak jsme pracovně nazvali jeho zapomenutou objednávku :)

Ráno miniskupinka ve složení Ilka, Jitka, Jirka a já se rozhodla využít neuvěřitelně příznivého počasí a s úderem půl deváté vyrazila směr Boží Dar prozkoumat místa, kde každé pondělí od osmi hodin večer řádí holohlavé ušaté torpédo, jehož jazykové schopnosti jsou nejen pro mne častým zdrojem zábavy :) Ale i díky detektivu Kunešovi jsme nepotkali na cestě žádného zločince či pašeráka :) Takže zatímco my už stoupali do kopce nad Blatnou, zbytek výpravy si ještě v klidu užíval hvězdně modré snídaně. Po snídani nás chvíli pronásledovali na Vlčí jámy

a pak se podívali na nejznámější město Královy Vary, kde jim dělal fundovaného průvodce pan Luďa :) My jsme – jak už bylo napsáno – zhlédli Vlčí jámy, které jsou kousek nad Blatnou. Jsou to dobývky cínových rud, ve kterých se vlivem specifického vzdušného režimu vytváří jeskynní led. No ono se to blbě píše, to je nejlepší vidět, je to fakt zážitek. Kousek nad jámami je už vrchol s rozhlednou, no v tuhle dobu samozřejmě zavřenou. Z vrcholu jsme sešli na cyklostezku do Božího Daru a jako správní frajeři jsme riskli delší cestu z Bludné po červené značce s tím, že se tento krásný kraj víc prozkoumáme nejen kilometrově. A hned po kilometru jsme mohli vidět stylové občerstvení nedaleko Červené jámy. Pak jsme pokračovali neznačenou lyžařskou cestou s krásnými rozhledy

(hlavně směr Abertamy, Plešivec) a taky pěknou přírodou. Nad dolem Mauritius jsme se napojili na červenou a pokračovali k Mrtvému rybníku. Moc hezké místo. Z břehu je vidět i Božídarský Špičák, což je nejvyšší sopka na území ČR (samozřejmě je nečinná). A protože nás tlačil čas, předběhli jsme i jednu pěšotrampovou skupinku aniž bychom se vzájemně podpořili. Další problém byl, že v okolí Božího Daru je spousta značených tras – lyžařské, cyklo, pěší, nordic walk a tak jsme se nemohli spolehnout na to, jestli včas dorazíme do cíle. No naštěstí jsme z trasy nesešli a došli v pořádku do Božího Daru

, což je nejvýše položené město na území ČR a zároveň třetí nejmenší město s 200 obyvateli. Jedním z nich je i trojnásobný olympijský medailista v běhu na lyžích (a můj nerovný soupeř z Vasova běhu 2014) Lukáš Bauer. Název města je poněkud zvláštní a údajně vznikl v 16. století krátce po objevení zlaté žíly, údajně podle výroku zeměpána k dělníkům: „Tento vzácný kov je vaším chlebem, je to dar od Boha!“ Zde jsme si dali rychlé pivko z Žatce, já jsem tréninkově několikráte oběhl náměstí, abych nenašel tu správnou zastávku. Nakonec jsme to riskli a na jediné zastávce čekali na náš vysněný spoj … a on přijel dokonce o minutu dřív. Koupili jsme si lístek do Loučné,

ale řidič byl „terorista“, Loučnou projel na plný plyn a že nás prý hodí až do Kovářské, asi se v autobuse sám bál :) V Kovářské jsme přesedli na druhý bus, který nás měl svézt z Krušných hor do Klášterce a odsud vlakem. Vlak pod Krušnými horami zastavoval každou chvíli a v Ústí to asi přestalo mašinfíru bavit, a tak jsme se pak zastavili až v Praze na hlaváku. Tady jsme si zasprintovali na náš další spoj, abychom se krátce po rozjetí dozvěděli, že je povinně místenkový. No naštěstí nebyl plný a místenky šly dokoupit, takže v OL jsme byli přesně podle plánu. No a protože Fiata neukradli, tak i v Prostějově.