- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Potěšit nás může, že aspoň v jednom politici i mediální komentátoři přiznali barvu. Totiž, že jde o boj a ne o ucházení se. Uchází se gentleman o dámu svého srdce. Láskou planoucí muž se uchází o dívku, kterou miluje. Uchází se o místo manžela či partnera té které dotyčné. Se všemi možnými následky, které výsledek ucházení může přinést.
Je-li vyslyšen a dotyčná přijme jeho ucházení se, nejprve se po něm požaduje slib věrnosti. A kdyby jen slib. Požaduje se po něm i ta slíbená věrnost! Plnění slibu. Po celou dobu trvání mandátu - pardon - manželství. A je toho mnohem víc.
Ještě větší rozdíl mezi ucházením se o hlas voliče či přízeň své vyvolené je v případě, že uchazeč není vyslyšen. Je odmítnut a tím je to vyřízeno. Nemůže se stát manželem jen proto, že tu právě není jiný nápadník po ruce či v dohledu. Nemůže se ani stát manželem ve druhém skrutiniu.
Takže tu máme boj. Boj o nás, o voliče. Potažmo o naše hlasy. Také divná věc. Napadlo vás někdy, k čemu může být někomu váš hlas? Kde se vůbec takový hlas bere? Dobře se rozhlédněte kolem sebe - kde máte svůj hlas?
Počkejte, nechoďte nikam a nic nehledejte. Podle posledních zpráv z televize vím, že doma není. To by tak hrálo, abyste jej měli doma. Pořád. Svůj voličský hlas. Kdoví k jakým koncům by to vedlo. Zatím leží v podobě volebních lístků pěkně pod zámkem někde na úřadě. Dostanete jej chvíli před volbami. To vám musí stačit. Už z toho, jak opatrně se s volebními hlasy zachází, je zřejmé, že jde o velkou vzácnost. Co je na nich tak vzácného?
Podobnou otázku jsem si kladl jako malý kluk u pohádek o vodnících. Byli to vesměs sběratelé dušiček a já nevěděl, k čemu jsou jim dobré. Až film o doktoru Mráčkovi a vodnících v Čechách mi otevřel oči! Sběratelé dušiček se sejdou na sněmu vodníků (bojovníci o hlasy se scházejí ve sněmovně!) a tam dušičky smění za perly. No a za perly pak lze koupit cokoli.
I hlas voliče má svou cenu. Omlouvám se, že při orientačním výpočtu vyjdu z průměrných údajů a budu hrubě zaokrouhlovat, ale na nějaké té koruně momentálně tolik nesejde. Nedělám si nárok na podrobnou ekonomickou analýzu - jde jen o hrubou ilustraci. Průměrné mzda dnes činí takřka 25 tisíc korun. Den daňové svobody slavíme v druhé polovině června, takže měsíčně státu k hospodaření předáme průměrně 12 tisíc korun. Za běžné čtyřleté volební období odevzdáme státu - potažmo politikům - k hospodaření každý více jak půl milionu korun.
To ovšem není konečná cena volebního hlasu. Jsou mezi námi tací, kteří rozložením nákupu do pěti hypermarketů dokáží ušetřit i několik stovek měsíčně. Z té poloviny, kterou jim stát nechá k jejich vlastní potřebě. O toho druhého půl milionu se nestarají. Je jim jedno. K volbám nepříjdou - stejně nemohou nic změnit, že... Politikům je to jedno také, jejich hlasy si rozdělí stejně. I od nevoličů vyberou jejich půl milionu. Když nepřijde volit polovina voličů, má váš hlas rázem cenu i přes jeden milion korun! Hodnota volebního hlasu se tedy pohybuje zhruba mezi půl až jedním milionem korun.
Je tedy o co bojovat a tak se bojuje. Především sliby. Politici slibují, že nebudou krást. Dohlédnou i na to, aby nekradli ti druzí. Budou dobře a uvážlivě hospodařit. Budou nám naslouchat i po volbách. Budou... Možná mám přehnaná očekávání, ale nemělo být to vše, co slibují, samozřejmostí?
Nemám z toho boje dobrý pocit. Bojují politici a bojují o nás, voliče. Je celkem jisté, že politici vyhrají. Jedni, možná i druzí nebo třetí. My voliči a naše hlasy jsme jen předmětem toho boje. Nevzpomínám si, že by z boje vyšlo někdy vítězně to, oč se bojuje. Vy ano? Chceme-li tedy mít šanci na výhru, nezbývá nám nic jiného, než se boje zúčastnit. Jako bojovníci, ne jako pasivní předmět boje. Přeji nám všem, abychom vyhráli.
Další články autora |
Zalužany, okres Příbram
3 557 000 Kč