Víme, že jste vlastně spokojení

To zas byla sprcha... Myslel jsem, že se v oblasti lidství blýská na lepší časy. Bohužel jsem se splet´. Líbilo se mi, když se minulý víkend v čt 24 objevil jako hlasatel počasí (tzv. rosnička) člověk bez domova. Celá sympatická aktivita vzala za své asi před dvěma hodinami.

Na té stejné stanici jsem zaslechl tu tisíckrát omílanou verbální drogu pro svědomí. Že se jim to líbí. Těm bez domova. Že jsou vlastně spokojení, se svým stavem a pozicí. Nechtějí se prý vrátit do "normálního" života, pronášel lehce direktivně mladý ženský hlas. Zajímalo by mne, zda si ta komentátorka uvědomuje, že právě ta současná "norma života" může za jejich bezdomovectví. Že z té současné "normy" mají panickou hrůzu, protože už poznali její dopad a děsí se dalšího možného pokračování.

Samozřejmě se i mezi bezdomovci najde pár asociálů. Jako v každé skupině lidí. Ovšem většinou jde o velmi slušné lidi, kteří v tom jen "neuměli chodit", jak se dnes říká. Ti lidé nespáchali vůbec nic, provinili se jen svojí slušností a neschopností přijmout s davem současnou společenskou normu.

Nechci tu dnes snášet příklady a argumenty, ačkoliv jich znám spousty. Je to zbytečné.

Podobnou zkušenost popsal ve svém filmu "Král rybář" Mistr Terry Gilliam - režisér a jeden z členů skupiny Monty Python. V závěru filmu dostane hlavní hrdina Jack Lucas skvělou nabídku. Zahrát si roli bezdomovce. V žádném dramatu či na divadle. V soap opeře. "Chceme oslavu života! Ukázat, že ti lidé jsou šťastní! Vybrali si svoje místo na ulici a v parcích - nic smutného!" říká jeden z producentů, v takové té skleněné věži kdesi nad Manhattanem či v podobné kulise. Hrdina v podání skvělého Jeffa Bridgese prchá. Prchá s hrůzou v očích, protože během předchozího děje zažil na vlastní kůži onu "oslavu života".

Stane-li se určitá zkušenost ve společnosti zřejmou a opakuje se, najde (mimo jiné) odezvu a vyjádření v nějakém uměleckém díle a skrze něj se pak šíří dál. Stává se postupně zkušeností ne individuální, ale zkušeností společnou - lidskou.

Snad do lidského spolku časem zavítají i ti, kteří nám dnes ve veřejnoprávním médiu servírují ohavnosti toho typu, který jsem zmínil v úvodu.