Podzemí Prahy je protkáno řadou tunelů. Jsou to i tunely metra. Připravit se na vlastní ražbu tunelu, prozkoumat terén podzemí, je základem toho, abysme jednou nekoukali seshora do obrovské jámy a aby nedošlo k nějakému neštěstí.
Dnes je konec února 2022 a to, co by mělo snad již v prvním pololetí 2022 čekat Prahu, je zahájení stavby metra D v úseku Náměstí Míru – depo Písnice (to je úsek, na který je právoplatně vydáno Územní rozhodnutí). Zatím se zřejmě začne úsekem Pankrác (PN) – Olbrachtova (OL). K minulosti se ještě vrátím, ale před cca 4 roky nikdo nevěděl co dál. Znalci podzemí, investor, projektanti, všichni věděli, že vybudovat podzemní dílo v oblasti Pankrác nebude vůbec žádná sranda. Stavební povolení ještě nebylo. Výsledky z vrtných měření k optimismu nespěly. Byl zadán projektantovi úkol, aby připravil návrh průzkumných děl v dané oblasti, který by lépe lokalizoval zastižené zeminy, rozhraní jednotlivých zemin, jejich soudržnost. Současně byly navrhnuty vrty po směru budoucích děl i do stran, smykové zkoušky hornin. Jedním z nejdůležitějších částí průzkumu bylo zjistit, jak danou horninu zpevnit, jaké injektážní materiály použít, v jaké množství. Nahoře jedné provozované trase C metra, pod ní jsou ještě dvě podlaží tunelů. To, že se toto povedlo, že z toho vznikl materiál „Inženýrsko geologický průzkum“ oblasti od našich předních geologů, to že má projektant podkladový materiál pro další dopracování projektové dokumentace je obrovský úspěch. Je zde zhotovitel, ten to bude stavět, z toho bude a musí čerpat. Dva roky už se na Pankráci kope, ale věřme tomu, že ne zbytečně.
Trochu politiky
Neskutečné utrpení Ukrajiny, velká pomoc ze všech stran. To je dnešní Ukrajina, všechny státy.
Teď se vrátím ke Covidu, ale jen k jeho malé části. Mám blízkého příbuzného, který je vyučen kuchařem a už to dělá 25 let. Dělal v hotelech šéfkuchaře, ale vždy v Praze. V době, kdy byly restaurace zavřené, snažil se dělat všechno, aby zabezpečil rodinu. Jenže nyní je otevřeno a nejsou hosté, nejsou cizinci, kteří byli schopni restaurace obsadit. Víme, jak byli placeni kuchaři a číšníci dříve i teď. Minimální zda, nebo ještě nižší smlouva a zbytek se dorovnává z výsledku – přebytku hospodaření, ovšem ten musí být.
Nyní je situace jiná. Majitelé hospod a restaurací se snažili získat z různých dotačních programů peníze na záchranu. Bohužel ne ve všech podnicích šly peníze zaměstnancům. Zůstaly u majitelů. Slova mnoha majitelů: „Tento měsíc peníze nebudou“, nebo „uvidíme za 14 dní“. Z toho se špatně žije. I dnes vidíme v podnicích pár lidí na jídlo, pár lidí na pivo. Podniky nepřilákaly tolik nových hostů. Nikoho nenabádám k tomu, aby vzali podniky útokem, většina lidí je ráda, že vystačí s tím, co má.
Všichni mají problémy, ale mě vadí to, že rozdělování peněz ze státu zůstává především u majitelů, převážně středních a menších podniků. Zaměstnanec se musí postarat o sebe. Ale není kam jít, kam změnit místo. Všichni jsou na tom stejně.
