Nerad se nechám ovlivňovat propagandou. Mám nějaké staré předválečné mapy a také naučný slovník z roku1937 a tam všude je Tibet vyznačen jako integrální součást Čínské říše (tehdy se tak Číně říkalo). Co z toho mohu vyvodit: že Tibet nebyl nějakým samostatným územím nebo dokonce samostatným státem.
Je ovšem samozřejmé, že v tehdejších dobách vzhledem k odlehlé poloze Tibetu Čínská říše nějakou státní pravomoc nad Tibetem asi nevykonávala. Ostatně moderní Čínu jako státní útvar začal budovat až někdy ve 20. letech 20. století prezident Sunjatsen. A tak až „Velký“ Mao poslal do Tibetu po 2. sv. válce svá vojska. Ale mám to považovat za okupaci?
Při zaostalosti Tibetu si na Tibet nepochybně kdekdo dovolil. Chtěl tomu Mao zabránit? Sven Hedin uvádí, že někdy v r. 1905 vtáhla do Tibetu indická vojska vedená britskými důstojníky a strojními puškami (jak se tehdy říkalo kulometům) postřílela tisíce Tibeťanů. A Tibeťané měli na obranu jen luky a šípy. Co to bylo za „trestnou výpravu“ nevím, ale Britové táhli na „trestné výpravy“ po mnoho století, takže nic neobvyklého. Dnes si mohou hrát na demokraty.
A co to jsou lidská práva Tibeťanů? Tomu také nerozumím. Je to právo na feudální středověkou zaostalost a modlářství? Kterému naši pseudointelektuálové říkají tibetská kultura? Mucha píše: „Tibetský budhismus je nejpokaženější formou Gótamova ateistického náboženství. Chudák Budha kázal, že cílem života má být zničení touhy po životě a zastavení beznadějného koloběhu znovuzrození. Viděl bezmeznou bídu a dával žákům rady, jak nalézt odpočinek v úplné neexistenci tělesné i duševní. Cestou pustinami Číny a přes horské průsmyky Tibetu se i z jeho abstraktního ateismu stalo modlářství, nahrazující rozjímání nad lidskou marností točením modlícím mlýnkem“.
A to Tibeťan dělá do dneška: zatočí mlýnkem a má odmodleno. A když větřík zatřepe praporkem je modlitba přijata. Jak jednoduché! Kde je vlastně nějaká „duchovní“ náplň.
A může také budit udivení, když někteří jednotliví Tibeťané stále ještě konají pouť do svatého města Lhasy. Odměřují cestu jako píďalky svým vlastním tělem. Tj. navlečou na sebe hadry, na ruce připevní prkénka a jdou tím způsobem, že padnou na zem, vstanou, udělají pár kroků a zase padnou na zem, atd. Je to jenom pro zdatné jedince. Taková pouť trvá měsíce, takže poutník je doprovázen pomocníkem, který táhne velký dvoukolák s potravou a potřebami na přespávání cestou. Takových poutníků už asi není moc, ale vyskytují se: a tak v záplavě evropských a asijských turistů ve Lhase se pohybují i takoví jedinci. Alespoň tak to ukazují reportáže na západních televizích. Jiné reportáže ukazují stále existující kláštery s mnichy, kteří v klášterech tráví život od dětství až do stáří. No – já bych jim přál trochu užitečnější život. U nás naštěstí kláštery zrušil už osvícený císař Josef II, ale přesto u nás přežily nějaké mužské kláštery až do poválečné doby (zřejmě flákání a parazitování přitahovalo až do 20. století).
A tak nevím, v čem naši „pravdoláskaři“ nalézají porušování lidských práv v Tibetu. A nemohli by Tibeťané mít i nějaké to právo na trochu toho pokroku? Na vzdělání, na hygienu, na zdravotní péči apod.?
Přinejmenším je čínský stát spojil se světem, když vybudoval železniční trasu až do Lhasy – což je obdivuhodná stavba špičkového železničního inženýrství. A také je chrání před agresivními státy světa, které by nepochybně v nové době zlákalo nerostné bohatství Tibetu (nemusím je jmenovat, jsou dostatečně známé). Vždyť je nesporné, že ještě v polovině 20. století patřilo území Tibetu k nejzaostalejším na světě. Dovede si vůbec někdo představit, jak by dnes dopadl Tibet nebýt součástí Číny? S tou svou obrovskou rozlohou a neuvěřitelně řídkým osídlením? Neměli by být dnes vlastně Tibeťané rádi, že patří k takové mohutné mocnosti? Nevím jak koho, ale mě takové myšlenky napadají.
Ostatně podle západních TV reportáží buduje čínský stát železniční trasy i do dalších svých západních oblastí – takže dílem prospěch, a dílem budoucí ničení přírody těžbou nerostů atd.
Také by mě zajímalo, kdo vlastně financuje dalajlámu a celou tu tzv. exilovou vládu Tibetu. Na to by mohlo padnout i několik miliónů dolarů ročně. O tom je naprosté ticho.
Samozřejmě mě rozesmálo, když před časem nějací němečtí „pravdoláskaři“ pozvali dalajlámu do Německa (to je asi 2 roky). Ani jeden německý politik si nedovolil ho přijmout! Zato v minulém roce byl s velkou pompou přijat v Německu na státní návštěvě čínský president s rozsáhlým doprovodem a ctihodná Angela M. uzavřela s Čínou hned několik desítek hospodářských smluv. Nojo – Čína má v Německu údajně největšího obchodního partnera. A o toto postavení nechtějí Němci přijít. A tak nechtějí Číňana popuzovat. Mám se nad tím pohoršovat? A jak to vlastně neposloužilo Tibeťanům? A jak jsme jim vlastně posloužili dříve my? To vážně nevím. A také nevím, co myslel jeden rozhorlený autor, který projevil přímo zhnusení nad našimi vládními činiteli, duchovní úlohou Tibetu? To tady máme točit modlícími mlýnky? O nějaké duchovní úloze Tibetu se reportáže na západních televizích jaksi nezmiňují. Zato se zmiňují – pokud se týká vlastní Číny – že se v Číně šíří křesťanství. Což je dost zajímavé.
Josef Komárek, duben 2014.
