Lidská práva v Číně a v Bangladéši…

A na Kubě a v Mexiku, …, atd. V těch zemích jsem nikdy nebyl a nikdy tam nepojedu. Oceňuji, kolik zemí projezdil vážený autor Břetislav Olšer a jak fundované příspěvky může tvořit.

Já jsem odkázán na tv. reportáže, které lze vidět na některých dokumentárních nebo kulturních kanálech na západních televizích. V důsledku toho českou propagandistickou TV vůbec nesleduji (jen s nevolí platím). A z Asie je reportáží mnoho. A ono přece jen určitým způsobem vypovídá, jak ta země vypadá, jak vypadají města a venkov, jak vypadají lidé (nejsou podvyživení?), co dělají, jak jsou oblečení, jak se tváří, mají pořád u ucha mobily, atd.

A při tomto pohledu očima cizích kameramanů se mi zdá jako nejubožejší země v Asii Bangladéš. A kritické reportáže cizích kameramanů se mimo jiné zaměřují na využívání dětské otrocké práce v této zemi. Ženská otrocká práce v této zemi je samozřejmě standardem. A tak jsou vidět i poměrně malé děti pracující v primitivních koželužnách, přádelnách, barvírnách apod. Také kde jinde by mohly nekvalifikované děti dělat?

Výjimku nečiní ani Indie. Neuniklo mé pozornosti, kdo že se podělil o mírovou nobelovku s tou mladou postřelenou Pákistánkou. Byl to indický aktivista bojující proti dětské otrocké práci v Indii!  Indie – to je ta země, kterou chválil V.Havel, že je to …že, demokratická země, že…atd.

Samozřejmě se tak produkují milióny negramotných. V Indii je těch negramotných údajně do stovek miliónů. A vím o obchodním řediteli jedné naší chemičky, který jel nakupovat suroviny do Indie, a vrátil se otřesený, v jak zbídačelých poměrech spousta Indů žije. Nu, viděl to co viděl.

Připadá mi, že tyto lidské problémy jsou daleko závažnější, než to, že pár desítek disidentů v Číně je nějak pronásledováno, nebo co to vlastně těm  pravdoláskařům na Číně vadí. Také mne pobavil klavírní virtuóz Lang Lang, když řekl, že v Číně se učí na klavír na 80 miliónů dětí. Chudáci! Tolik teroru! (Ještě víc se mi líbí Yuja Wang. S ní mám natočený Rachmaninovův III.kl. koncert z Drážďan – úžasné!).

Je příznačné, že ty skutečné humánní problémy - a že jich na světě je! – ty pražské pseudointelektuální žvanily jaksi vůbec nezajímají, a starají se jen o módní propagandistická  témata. Co si pak o nich má člověk myslet. Tahle intelektuální omezenost postihla samozřejmě i ty protestující studenty na Ostravsku, i ty zfanatizované Pražáky. A že jsou nevzdělaní, to nepřekvapuje. Goebbelsovská propaganda vítězí.

Ostatně: v Indii nikdy nebyly odškodněny ty desetitisíce obětí té největší chemické havárie v dějinách – a to už je přes čtvrt století. Jaké to téma pro užvaněné „pravdoláskaře“!

Podobně je to s lidskými právy na Kubě (nejgramotnější zemi na západní polokouli). Také odtamtud vídávám mnoho reportáží. Dokonce Němci natáčejí na Kubě kýčovité seriály a filmy.  Objevují se také informace od našich lidí, kteří tam byli, a připadalo jim, že málokde jsou lidé tak v pohodě jako na Kubě.

To v demokratickém Mexiku je situace jiná. Po posledních krvavých událostech bylo uvedeno, že jen od roku 2007 bylo v Mexiku při gangsterských válkách povražděno 100 000 lidí. (Za totéž období mohlo být podle některých údajů na netu v USA povražděno kolem 200 000 lidí – tam je svobody a demokracie víc. Ještě více svobody a demokracie je v Brazílii. Tam dochází k vraždě každých 10 min., ročně přes 50 000).  A jaká je „vstupenka“ pro mladého Mexičana k přijetí do gangu? Musí znásilnit a zavraždit mladou ženu! Tím se prokáže. A tak v centru obchodu s narkotiky u města Juaréz už byl zřízen umělý hřbitov se stovkami křížů – na památku zavražděných žen, jejichž mrtvoly nebyly nikdy nalezeny.

A co se děje v mnoha zemích Afriky, a v arabských zemích, o tom je zbytečné mluvit.  A když se denně na světě odehrává tolik hrůz,  proč zrovna Čína?

Tak už mě ti „bojovníci“ za „lidská práva“ v Číně totálně lezou krkem.

Josef Komárek, listopad 2014.