Jak to vlastně bylo s Werichem o spartakiádě 1960?
Ale opakovaně se v propagandistických pořadech vyskytuje tvrzení, že Werichovi zakázali o spartakiádě 1960 hrát. Naposled počátkem března v pořadu o W + V na ČT. Také Halina P. se před časem do takové propagandy zapojila. Já si pamatuji ale něco jiného.
V roce 1960 jsem byl druhým rokem na vojně a právě do spartakiády nebo těsně před spartakiádu mě vyšla asi týdenní dovolená z vojny. Takže jsem jel domů do Prahy, Praha byla plná spartakiádních účastníků z venkova, tramvaje jezdily přecpané, pamatuji se na pěkné počasí, a samozřejmě první moje cesta vedla do divadla ABC pro lístek na Wericha a Horníčka – a to na bidýlko ke stání, jak jsem byl zvyklý z padesátých let. Ostatně jiné lístky ani nebyly. Nepamatuji se už, co to hráli, ale jednu z těch svých klasických her s těmi legendárními předscénami, kterou jsem už předtím viděl mnohokrát.
Ona tehdy hrála mnohá pražská divadla, kvůli spartakiádě měla prodlouženou sezónu. A distribuce lístků zřejmě směřovala ke spartakiádním návštěvníkům Prahy.
A právě v tom byl problém. A právě proto si to tak přesně pamatuji. To představení v ABC bylo sice vyprodané, ale nebylo moc vydařené – divadlo bylo plné spartakiádních návštěvníků z venkova, bylo tam mnoho mládeže, ale ti všichni prostě nebyli na tenhle styl hraní zvyklí, v podstatě příliš nevěděli o co jde. Samozřejmě jsem se pokoušel roztleskávat sál, jak jsem to rád dělal z bidýlka už před tím v padesátých letech, ale obecenstvo reagovalo líně. To v padesátých letech divadlo bouřilo okamžitě.
Nepamatuji se, zdali hráli W + H ještě další představení – po nevalném zážitku z tohoto představení jsem už o další představení v ABC ztratil zájem. A říkal jsem si, že počkám na podzim, až budou mít W + H v divadle zase „své“ obecenstvo. Čehož jsem se už bohužel nedočkal. Na podzim, když jsem se vrátil z vojny, už Werich do nové sezony nenastoupil. Říkalo se tehdy, že má problémy se zdravím, něco mu našli, chodil pak na ozařování, a v divadle už nehrál, jen ve filmech a v TV. Což bylo mým největším zklamáním po návratu z vojny.
Ale s tím spartakiádním hraním či ne – hraním to není rozhodně tak jednoznačné: nějaké nebo nějaká představení byla. A v padesátých letech tuhé diktatury byli W + H zářivými hvězdami na pražském divadelním nebi a nic lepšího v Praze už od té doby nebylo. A to do dneška. I když pak už v roce 60, pokud si matně pamatuji, už začala v Praze působit nějaká ta malá poetická divadélka, také Jiří Suchý už myslím začal. A když dnes vyrážím se seniorkami na turistické trasy, závidí mi, že jsem ještě dvojici W + H zažil. (Samozřejmě nevím, jak moc tehdejší diktatura Wericha omezovala. Já jsem na něj chodil asi tak v letech 54 až 58. Tehdy byla historie Osvobozených ale dost živá. Holzknecht vydal tu pěknou knížku Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo, začaly vycházet knižně všechny jejich hry, byly pořady v Divadle hudby, kde přednášel Holzknecht a objevil se tam i Werich i Ježkova rodina. A matně si pamatuji, že někdy v těch letech měl Werich v literárkách celostránkovou stať, kde se trochu obhajoval – a to ne před komunistickou diktaturou – ale asi před nějakými intelektuály, kteří mu snad předhazovali, že to co si může dovolit na scéně on, to jiní nemohou).
A při té spartakiádě 1960 byly v Praze ale ještě jiné hity: a tak jsem hned potom vyrazil do kina Alfa na americký dvoudílný film Vojna a mír. Ten film mě tehdy okouzlil, a když jsem se vrátil z dovolené zpátky k útvaru, hned jsem si půjčil v knihovně celý Tolstého román, a pustil se do čtení. Kluci mě napsali na směnu až za několik dní (v dobré víře, že si nějaký ten den dovolené přidám – což jsem neučinil, protože přelidněná Praha mi neseděla), a tak jsem za 3 dny volna celý román přelouskal. Četl jsem v sedě, v leže i ve stoje, snad 10 hodin denně, a zmáknul jsem ho tak říkajíc jedním dechem. A od té doby patří Tolstoj k mým nejoblíbenějším autorům.
Na tom románu Vojna a mír jsem pak postupem doby čím dál více oceňoval ne ty románové příběhy, ale Tolstého úvahy a výklady lidského chování, dějin a jejich výkladu. To je tak úžasné pojetí, že by to mělo být dnes povinným čtením pro každého, kdo se chce nějak k něčemu vyjadřovat.
A když se o pár let později začalo v české inženýrské branži rozvíjet systémové inženýrství včetně nakonec i problematiky tzv. fuzzy systémů, kolikrát jsem si pak říkal: sakra, vždyť toto ovládal Tolstoj už v 19. století. A kolik je dnes polovzdělaných nebo nevzdělaných politiků, kteří jedné nahodilé příčině přisuzují libovolně vybrané následky, obvykle podle momentálních propagandistických zájmů. To už Tolstoj věděl, a napsal (dovolte mi citovat): „Lidský rozum není sto chápat příčiny jevů v celé jejich složitosti. Přitom však je lidskému duchu vrozena potřeba domýšlet se příčin. A tak se lidský rozum – poněvadž nemůže proniknout do nekonečného počtu a složitosti podmínek jevů, z nichž každá může být sama o sobě příčinou – chápe nejbližší shody a říká: toto je příčina.“ K tomu není co dodat.
Josef Komárek, květen 2012.
Josef Komárek
Řehořova ulice píše další dějiny Žižkova.

Tentokrát dost nelichotivě, např.: Surové rvačky, Ukrajinský klub rváčů, apod. A dále: Obyvatelé Žižkova jsou naprosto zoufalí z klubu Orion, Každý víkend se tu odehrávají krvavé bitky, atd....Ta situace už trvá několik let.
Josef Komárek
Bez Stalinského teroru by v r. 45 nejspíš nebylo osvobozeného Československa.

Ze západních info- a doku-kanálů už mnoho let chodí historické reportáže z předválečného, válečného a poválečného SSSR i z novodobého Ruska.
Josef Komárek
Skutečně stáli lidé ve frontách a nevěděli, zda se na ně dostane?

Tak to skutečně bylo! A to v letech 1945 až 50. A ke všemu ještě bylo v r.47 sucho a neúroda, na kterou nám USA odmítly prodat obilí, ale ze SSSR přišlo několik set tisíc tun. Žalostná byla úroveň zásobování zejména na venkově.
Josef Komárek
Konečně se nastartuje ekonomika. Hallelujah.

A to hlavně výpovědí bez udání důvodů. Tahle rada nejchytřejších z chytrých oslnila i jednoho zdejšího autora a vypíchla ji i mladinká hlasatelka na ČTV. To před lety to viděl šéf Siemensu Peter Löscher jinak, když prohlásil:
Josef Komárek
Kamouček ouver (communications check over).

Tak tohle jsme slyšeli ze sluchátek na Klínovci v té mírové pohodě roku 1960. To hlásili ve dne v noci LOPáci, co jezdili v džípech na bavorské straně šumavské hranice. LOP byly americké Lehké Obrněné Pluky.
Další články autora |
Lékař si nevypnul kameru. Uspokojování od sestry „viděla“ i hlava republiky
Nechtěnými svědky intimních chvilek uznávaného lékaře a zdravotní sestry se v ruském Dagestánu...
„Dálnicí nás úplně odřízli.“ V obcích kolem nově otevřené D4 krachují podniky
Premium V prosinci nově otevřený úsek dálnice D4 odklonil tranzit přes obce, místní teď trápí úpadek jejich...
Tři mladí zemřeli při srážce aut u Opavy, jeden z nich předjížděl dvoustovkou
Srážka tří vozidel na severním obchvatu Opavy si ve středu večer vyžádala tři lidské životy....
Pekarová chválila Kingdom Come. Nemáte zásluhu, neparazitujte, sepsul ji autor
Hra Kingdom Come Deliverance 2 od českého vývojáře Warhorse Studios je celosvětový prodejní hit....
Trump nevyhostí prince Harryho z USA. Je to chudák, má hroznou ženu, vysvětlil
Britský princ Harry se podle serveru listu The New York Post nemusí obávat toho, že bude vyhoštěn...
Koalice chce hlasovat o vyšších poplatcích pro Českou televizi i rozhlas
Ukončit obstrukce a prosadit hlasování o zvýšení poplatku pro Českou televizi a Český rozhlas chce...
Daňové přiznání za rok 2024: využijte formuláře pro internetové podání
Jako každý rok i letos musí mnoho podnikatelů, drobných živnostníků i další osoby samostatně...
Trh s pronájmy zažívá boom. A s ním rostou i ceny. Jsou rekordně vysoko
Premium Vlastní bydlení se pro velkou část Čechů, zejména těch mladých, stává nedostupným snem, a to...
Držitelé kryptoměn slaví. Po třech letech mohou prodávat a neplatit daň
Premium Dlouhodobí držitelé kryptoměn mají důvod k oslavám. Počátkem února prezident Petr Pavel podepsal...
- Počet článků 158
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1530x