Blíží se 10.červen – datum vyvraždění Lidic.

Bylo by užitečné uveřejnit při této příležitosti Benešův projev v Lidicích na obrovském shromáždění lidí dne 10.června 1945 – mohl by přiblížit a podstatně osvětlit  tehdejší atmosféru. Nejlépe zde na blogu.

Já ho mám v balíčku starých zažloutlých novin, které mi zůstaly po rodičích. Ale nemám sílu ho přepisovat do klávesnice počítače – je dlouhý, vyšel tehdy drobným tiskem na celou novinovou stránku. Třeba je někde už publikován, nebo ho má nějaký historik a sdělí kde je k dohledání, nebo ho do blogu umístí.

Vyvraždění Lidic samozřejmě nebylo jediným takovým masakrem spáchaným henleinovci na českém území: zejména v posledních týdnech války byla na Moravě, v Beskydech vyvražděna a vypálena řada vesniček – což byly všechno akce henleinovců s účastí vojáků wehrmachtu. Ploština, Javoříčko a další. O něčem jsem už před lety psal v příspěvku „V jaké symbióze žili Češi a Němci v království českém, a později (za republiky).“ A o těch moravských masakrech zde psal autor Daniel Gargulák. No, moc velkou čtenost jeho příspěvky neměly. Koho by také dnes zajímaly zločiny henleinovců (tedy domácích Němců, dnes označovaných mlhavým pojmem jako tzv. sudetští Němci), to není dost módní téma. Módním tématem jsou teď zločiny páchané na henleinovcích až po válce zlými Čechy, když je posílali tam, kam henleinovci tak urputně chtěli, to jest domů do říše (heim ins Reich – to kdyby brňáci nevěděli, jak to bylo německy). A tak se tomuto tématu věnuje teď několik hošíčků, a jsou celí rozhorlení. (Ještě módnějším tématem je teď psát o tom, jak tady Rudá armáda ve II.polovině 1945 – a déle tady nebyla – řádila jako nacisté. Takže když jako nacisté, tak tedy jako nacisté: tj. nejspíš postřílela tisíce vlastenců na střelnici v Kobylisích, poslala desetitisíce občanů do plynových komor a vyvraždila a vypálila řadu českých a moravských vesnic. Kdo by to do ní řekl? Ještě že o tom teď jeden snaživý autor píše).

Ale vzpomínám, že Churchill někdy za války projevil názor, že po válce by mohlo dojít v Československu k občanské válce mezi Čechy a domácími Němci. To nakonec ten rozchod dopadl ještě poměrně humánním způsobem. Samozřejmě přitom docházelo k některým excesům, já se spíš divím, že jich bylo tak málo. Bohužel málokdo chápe, jaká byla u nás před válkou, za války a po válce atmosféra. Uveřejnění toho Benešova projevu by tomu mohlo napomoci (…všichni Němci jsou odpovědni za Lidice …musíme udělat všechno, aby se německé zběsilosti už nemohly opakovat…,…úkol nejpřednější: definitivně vyřešit německý problém této země…).

A byly další projevy: Clementis (14.6): Německá pátá kolona musí z ČSR… Beneš v Táboře (19.6): Republiku musíme odgermanizovat…

Protože to bylo tehdy rozhodující: jakého přesvědčení byl tehdy český národ, co zažil, co cítil, co hlásali jeho představitelé a co se skutečně stalo. Není rozhodující, co si o tom myslí pár pseudointelektuálů dnes, po 70 letech. Ti mohou vyprodukovat jen jalové tlachy. A henleinovci, tedy domácí Němci, za nejméně posledních 10 let života u nás přesvědčili národ, že soužití s nimi možné není. Proto se stalo to, co se stalo.

Samozřejmě Beneš oprávněně kladl vinu za nacistické zločiny na všechny domácí Němce – neboť bez hitlerovského nacismu by k těm zločinům nemohlo dojít. A byli to domácí Němci, kteří sem nacismus jako svou vůdčí ideologii zavlekli a horlivě ji podporovali. Takže módní odmítání tzv. kolektivní viny je nesmyslné. Obecnou politickou – a tedy kolektivní – odpovědnost za nacismus a všechny jeho zločiny domácí Němci nesli. Však také nebyli všichni popraveni za spáchané zločiny, nýbrž „jenom“ vyhnáni. (Zrovna tak obecnou kolektivní odpovědnost za hitlerismus neslo celé Německo. A „oprávněně“ vyřvával Rudolf Hess na jednom masovém shromáždění nacistů – to ještě byl v Německu – že: Deutschland ist Hitler und Hitler ist Deutschland. Nadšený řev mu byl odpovědí).

Nicméně nad překotným vyhnáním toho dvacetitisícového houfu brněnských Němců hned v květnu 45 se zrovna Moraváci dmout pýchou nemusí. Ale ta explodující zášť proti Němcům nebyla tak nepochopitelná. Byli to brněnští Němci, kteří tuším 17.3.1939 tak jásavě zdravili Hitlera při jeho „vítězném vjezdu“ do Brna. Mohli se tehdy „uhajlovat“! A přitom už tehdy bylo dostatečně známo, co představuje hitlerovský nacismus. A nebylo třeba nějak tápat: noc dlouhých nožů se odehrála v r. 1934, první koncentrák v Dachau 1933, protižidovské zákony 1935, Kristallnacht 1938. Takže kdo chtěl vidět, tak viděl (např. V+W).  Mohli se ovšem brněnští Němci odsunu vyhnout. Když tak jásavě zdravili Hitlera a když je pak Führer opustil, mohli ho následovat, tj. spáchat hromadnou sebevraždu (to někteří Japonci dělali, a samozřejmě Eva B. a Magda G., která ještě stačila povraždit své rozkošné dětičky. Tak mohli projevit oddanost k Führerovi!).

Nevidím nějaké důvody, proč by bylo potřeba nad vysídlením domácích Němců (kteří masově volili nacistickou henleinovskou Sudetendeutsche Partei) lamentovat, a dokonce se omlouvat. Ale jsou u nás „celebrity“, které tak činí. Např. jakýsi herec Vetchý před časem lamentoval před nějakou tou retardovanou novinářkou, jak jsme vyhnali tři a půl miliónu Němců. Z něj asi měli radost potomci henleinovců, neboť takové číslo neuvádějí ani dnešní německá média. Ta mluví jen o 3 miliónech. Ale i to číslo je přehnané.

Německý naučný slovník z roku 1938 uvádí počet Němců  v ČSR ve výši 3,3 miliónu. A kolik domácích Němců bylo po válce vysídleno?  A kolik jich tady vůbec v květnu 45 bylo?  Předválečný počet určitě ne!  Ono jich totiž už dost chybělo:

- především chyběli fanatičtí a brutální nacisté z řad henleinovců, kteří tady řádili jako příslušníci gestapa a správních úřadů, a těch bylo dost, a kteří zavčas utekli i s rodinami z protektorátu na západ. A utíkat začali domácí Němci z Moravy a Slezska už na jaře 45, když na Moravu pronikala Rudá armáda

- a pak chybělo velké množství mladých a dospělých německých mužů, které Hitler povolal do wehrmachtu. Ti byli na konci války buď mrtví (padli für Fuja und Vaterland – a zbytky jejich ostatků se ještě dodnes povalují na rozlehlých ruských stepích), anebo skončili v zajateckých lágrech na východě nebo na západě.

Takže, pokud odhaduji, v prvním tzv. divokém odsunu, který trval jen krátce do postupimské konference, bylo vysídleno několik desítek tisíc příslušníků bývalé německé menšiny. A pak, při organizovaném odsunu, který probíhal až po postupimské konferenci zhruba do podzimu 46, bylo odsunuto podle úředních údajů 2,165 mil. lidí. To už bylo evidenčně podchyceno. I tak tady zůstalo po válce několik set tisíc domácích Němců. Takže v r. 1950 bylo v severním českém pohraničí tolik Němců, že v krámu skoro nebyla slyšet čeština.

Ale to se v dějinách stává, že nějaký národ nebo skupinu zachvátí explose skupinové hlouposti (o tom píše Koukolík, název knihy už jsem bohužel zapomněl), vydá se špatným směrem, a pak to nějak schytá, nebo dokonce propadne zkáze. A Němci se holt masově chytili hitlerovského nacismu – takže se teď objevují pojmy jako „Hitlers betrogene Generation“ (Hitlerova podvedená generace), anebo také „Trümmerfrauen“ (ženy v troskách – to byly německé ženy, které udržely v ruinách za války a řadu let po válce rodiny při životě).  A teď se zase masově chytají multi-kulti ideologie. Mají k té masové disciplinovanosti prostě sklony.

Josef Komárek, červen 2015.