Ve školách nejsou jenom žáci či studenti, ale jsou to z pohledu škol i klienti. To se týká zejména středních škol i VOŠ a zejména vysokých škol. Studenti přinášejí do škol dotace na žáka, čili peníze tolik potřebné fungování školského zařízení. Když škola nabere málo studentů, dostane i méně peněz, náklady na provoz budov zůstávají prakticky stejné, takže zřizovatelé a ředitel musí řešit malou naplněnost, koho tedy pak budou učitelé vlastně učit?
Ano, mnoho studentů potřebuje ,,papír na chytrost“, aby s ním mohl mávat budoucímu zaměstnavateli před nosem, různými certifikáty nebo i jinými vysvědčeními, pak mají třeba titul diplomovaný technik, umělec, diplomovaný specialista apod. další zkratky za jménem. Studenti se většinou neptají na kvalitu výuky, ale zajímá je, jak snadno k onomu ,, papíru“ lze dojít, jak taková cesta bude trnitá, hledají , ptají se kamarádů. Ono je to v mnoha různých oborech jedno, hlavně že dotyčný má vysokou školu čehokoliv. Ministerstvo školství doplácí na svou letitou politiku neřešení financování škol, takže v tomto lze současného ministra školství snad i obhajovat. Zdědil totiž po svých předchůdcích , kteří se ve svých funkcích příliš neohřáli, nechutnou bramboračku, plnou nesmyslných nebo nedokončených a předražených programů (názvy jsou vedlejší).Pokud se toto ministr snaží řešit, lze to s povděkem kvitovat. Pokud se během let vytvořil tento podivný pavouk vysokých a středních škol, které nabízejí studentům maturity (kde již přituhlo v jejich rozdávání) a diplomy jako klientům,zákazníků, s vizí ,,vy to nějak uchoďte a my vám to pak dáme“ to je jen menší zlo, horší je to na oněch vysokých školách, kde titul dávají za měsíc, za půl roku, kde upravují studijní plány dle potřeby onoho ,,významného“ studenta či politika, nebo snad dobrého známého. Reakce na stanovisko akreditační komise byly na kritiku a návrhy na odebrání akreditace určitých vysokých škol nenašly odezvu na ministerstvu a úředníci si od stolu rozhodli po svém, to pokračovalo až k právnické fakultě z Plzně. Velké množství škol a menší množství dostatečně inteligentních studentů , vytváří přetlak vzdělávacích institucí a tím snižování kvality. Pokud se uskuteční naznačované reformy ve vysokém školství typu ,,sama škola bude mít regulační mechanismy na kvalitu“ v tomto duchu ministerstvem propagované ,,místo akreditační komise bude nezávislá agentur“zavání to dnes již pozapomenutým mičurinstvím sovětského typu, na to musí jednoznačně dozírat stát s dobře promyšleným a dodržovaným kontrolním systém. Léčbu potřebuje celé školství, potřebujeme se odpoutat od hloupostí socialistického realismu ale i od dogmat z dob Marie Terezie. Myslím, že stát potřebuje kvalitní školy s kvalitními absolventy, tak abychom obstáli ve světě, nikoliv abychom se měřili se státy EU, kde mají vysokoškolsky vzdělaných občanů několik desítek procent a my asi okolo patnácti procent populace a tvořit pak žebříčky vzdělanosti a těmi dokazovat svou vyspělost. Nehoňme se za statistikami , ty nám životní úroveň nezvýší, my musíme něco doopravdy umět, abychom v tom ,,zlém“ kapitalismu obstáli.
