Nahota a náš klub

V jedenácti letech jsme s kamarády objevovali ženu, dívku jako něco, co naše planoucí hormony potřebují k životu. Soudruzi na našem sídlišti i v našem městě ba snad v celé republice nepovolili ani náznak obrázků nahých žen. Noviny a časopisy na svých stránkách ukazovaly kypré svazačky, ty ale byly zcela oblečené a fantazii na žádné téma neprobouzely. To nás kluky hrozně štvalo, že nemáme u nás v republice vůbec nic zajímavého. Jo, prý hrady a zámky, to je mi teda vzrůšo ! Občas někdo přinesl zahraniční časopis na bílém křídovém papíru a tam nádherně barevné fotky krásných dívek. Ovšem byly to jen a jen fotky. My jsme se chtěly podívat na opravdovsky nahatou ženskou.

Tak jsme my, páťáci ze ZDŠ Petřiny – sever vymysleli plán, jak docílit našeho cíle. ,,Hele vole, založíme klub a my budeme přijímat do klubu jen ty, co splní to, co si vymyslíme!“ To byla Pepanova ústřední myšlenka. ,,Michale, my jsme zakladatelé,“ vymýšlel dál Pepan, ,,tak budeme sami určovat, koho přijmeme do klubu a za jakých podmínek.“ Michal se podrbal za uchem. ,,Zkusíme udělat takovou stezku odvahy a ten kdo bude chtít být s námi v klubu, tak ji bude muset sám projít a my ho budeme při tom sledovat“, vymýšlel Michal. Tak oba zakladatelé klubu šli hledat , kde by taková stezka odvahy mohla být. Ještě že ve svahu pod sídlištěm zůstal pás lesa. ,,Tak začneme z tohohle místa, tady bude prolézat pomocí lana , jó a tady po téhle kousek po kořenech bude muset projít zájemce nahý.“ ,,Pepane, pojď zkusíme to, jak to celé dlouho bude trvat“, nemohl to už vydržet Michal a začal prolézat první úsek cesty. ,,Tady se ty vole budou svlíkat, tak to musíme udělat jako oni.“ Jak Pepan řekl, tak se oba svlékli a šplhali cestičkou z kořenů ve svahu lesa. Pak nastala doba propagace klubu. Oba pánové si vymýšleli, co všechno se bude v klubu dělat a jaké členství přináší výhody. Zájemci se jen hrnuli. Tak začali první zkoušky po stezce odvahy. Bylo dost zájemců, kterým nevadilo běhat bez oděvu v jarním lese. Ale holkám se do toho nějak nechtělo. Jednoho dne se podařilo nalákat na stezku odvahy spolužačku Laděnku, hubenou dívčinu s velkýma očima, bydlela naproti Pepanovy v malém paneláku. ,,Co jako budeme v to klubu dělat Pepane? Budeme hrát nějaké hry a chodit do kina nebo do divadla?“, tak nějak se vyptávala Laděnka, jediná adeptka na členství v klubu. Pepan se začal pomalu potit. Teď to nesmí zkazit, slíbím ji, co bude chtít, hlavně aby si tu stezku odvahy nerozmyslela. Konečně nastal onen den, den zkoušky přijímání do klubu. ,,Hele Michale, já budu na startu a ty v cíli, je to jasný!“ ,,Ale Pepane, to já ji neuvidím nahou, to je přece na ………!“ ,,No jo, tak se na to vykašli, budeme se na ni dívat oba!“ Pepan upravil pravidla pro přijetí do klubu okamžitě. Laděnka došla na start v růžových šatech a s teniskami na nohou. Praktické děvče. ,,Pozor! Ke startu připravit, pozor – vpřed!“Pepan odstartoval a rychle vyběhl do lesa, odkud mohl pozorovat Laděnku při zkoušce nahoty. A už tu byla. Svlékla si šatičky a cupitala po kořenech , po cestičce tak jak ji Michal s Pepanem vysvětlili.,,Jéžišmarjá, ta je blbá Pepane, proč tady lítá nahá , ty vole , ona je fakt nahá,“šeptal vzrušeně Michal a nervózně si popotahoval kalhoty. Laděnka si přenesla šaty přes cestičku a utíkala dál do předpokládaného cíle. Michal rychle vstal a utíkal , aby předstihl Laděnku a mohl ji v cíli stezky odvahy sdělit , že je přijata do klubu. To už ale nebylo potřeba. Cíle, pro který byl klub založen, bylo přece dosaženo.,,Hele Pepane, teda řeknu ti, nic zvláštního, co říkáš?“ ,, No jo, ona vypadala jako kluk, až na to že ho tam neměla, já nevím Michale, co ty kluci na těch holkách mají . Na těch fotkách to je něco úplně jiného, to fakt nemá cenu.“ A tak klub byl jeho zakladateli rozpuštěn.