Zasáhla nás krize,

aneb jak britské paničky šupajdí zpátky do pracovního procesu. Doba je nelehká...Tak si to tak jednou v neděli štráduju ulicí a hle, koho to nevidím.

Proti mně jde osoba obtěžkána nákupními taškami, ve které poznávám paní, které jsem před časem dost často hlídala děti. Je to máma od tří dětí ve věku od pěti do deseti let. Jsou to divoši a když se všichni sejdou pohromadě, dokážou člověka pěkně zapřáhnout. Máma nepracuje, je žena v domácnosti. Všechna dítka jsou ovšem školou povinná, takže jsou po většinu dne odklizená z cesty a mamka má tudíž čas na organizování svého bohatého kulturněsportovního vyžití. Taťka pracuje jako Tuček (´jako ďas, pane profesore´), po většinu času v Dubaji. Je na vysokém postu a vydělává jmění.

´Ahoj, jak se máš?´´Ále, jde to. Pracuju na půl úvazku v pojišťovně.´ Celá potěšená se rozzářím a gratuluju k nově získané práci. Jenže situace není tak růžová. Před časem jsem si říkala, že je docela divné, že pro tuhle rodinu v poslední době nehlídám. Říkala jsem si, že asi zvolili levnější variantu, studentku ze sousedství.

Realita je ale jiná.

Mamka nakvačila do práce z donucení. Manžel přišel o práci, je zpátky v Londýně a je v procesu hledání práce nové. Není to ale jednoduché. Manžel byl vysoce postaven v mezinárodní organizaci, hodně cestoval, dobře polovinu měsíce trávil v Dubaji. Domů létal dvakrát do měsíce na prodloužený víkend. Nechce se mu slevit z požadavků. Ale na podobnou pozici, za podobných platových podmínek dosáhnejen těžko. Posléze to asi bude muset přehodnotit. Už pár měsíců nepracuje a manželčin plat všechny náklady asi těžko pokryje. Přece jen mají hypotéku, všechny tři děti na soukromých školách,... (Roční školné jednoho dítěte na prestižní soukromé škole se rovná částce, kterou většina z nás nevydělá ani za rok. A také tu platí nepřímá úměra. Ve státních školách se školné neplatí a děti mají ´přiměřeně´ prázdnin. V soukromých platíte jak mourovatí a děti mjí o půlku prázdnin víc, s čímž jsou samozřejmě spojené další náklady na hlídání, zájmové kroužky,....)

Ta-tam jsou dýchánky v kavárničkách, ta-tam jsou seance u kadeřníka a nákupy na Oxford Street.

Zastávám názor, že obsah ledničky vyzradí, jak si lidi žijí. Dřív byla lednička našlapaná drahými dobrotami z italských a francouzských delicatessen, teď se tam krčí potraviny z obchodů, které jsou všeobecně považovány za ty levnější, ve kterých nakupují normální smrtelníci. Před časem by ji asi trefilo, kdyby ji někdo viděl, jak v neděli vláčí tašky z Tesca. Ještě před pár měsíci totiž objednávala každý týden hory jídla na internetu, z ´lepšího´ obchodu, který vám doručí celý nákup až do domu.

Po pár minutách se loučíme a já si uvědomuju, že vypadala nějak strhaně. Splihlé vlasy, kruhy pod očima...v džínách a svetru?!?!?! Vždycky jsem jí viděla pouze v nažehlených šatech, s parádním účesem, bezchybným make-upem,..

Ne že bych někomu přála finanční trable, ale možná je dobré si uvědomit, že může být i hůř a když je dobře, tak nebrat věci jako samozřejmost.

I ona teď pozná, že průměrná rodina se třemi dětmi asi nejezdí několikrát do roka na dovolenou do Spojených arabských emirátů, nepronajímá si na léto villu na jihu Francie, na Velikonoce nejezdí na dva týdny do Karibiku a nejezdí lyžovat do Švýcarských Alp. A že obyčejná mrkev z Tesca chutná stejně jako ´posh´organická z obchodu, kde stojí dvakrát tolik. Studentku ze sousedství to taky poznamená, příjmy z babysittingu asi tak pravidelné přece jen nebudou.

No co, všechno zlé je k něčemu dobré. Musíme hledat pozitiva. Aspoň si děti víc užijou obou rodičů a třeba se i po dlouhé době sesednou u rodinného stolu.