Washington, DC - průřez americkou historií (obrazem)

Památník vedle památníku a přesto Washington působí ne jako přehlídka nevzhledných kamenných ´hrůz´, ale jako světlé a vzdušné město plné zeleně, přesně tak, jak si to Thomas Jefferson přál. Upomínka americké historie kam oko dohlédne.

Dějepis mě vždycky bavil, ale nikdy jsem na něj neměla hlavu. Ale to, že je Washington třetím hlavním městem Spojených států, mi nějak utkvělo. No jo, ale on není! Pravda, prvním byla Philadelphia. Ale než se vesla ujal New York, Americe vládlo dalších šest měst. Za hlavní město se totiž (všeobecně) považuje každé město, které kdy sloužilo jako místo setkání Kongresu. V roce 1790 byl založen Washington a než byl v roce 1800 vyhlášen novým hlavním městem, vládu opět převzala Philadelhia.

A odkud se vzal název ´District of Columbia (DC)´? Město Washington (City of Washington) bylo původně součástí Kolumbijského Teritoria (Territory of Columbia). V kongresu se jednou usnesli, že se spojí City a Territory a vzniklo tak místo s názvem District of Columbia.

Washington je plánované město, z většiny postavené pod taktovkou francouzského architekta, jemuž dominuje míli dlouhá (1,6km) a 400 stop (120m) široká ´grand avenue´ známá pod názvem National Mall. A právě tady najdete to nejhlavnější.

Na jedné straně se vyjímá bělostná budova Capitolu, spolu s Nejvyšším soudem (US Supreme Court) a Knihovnou Kongresu.

Než dojdete k Washington Memorial, jukněte přes Tidal Basin na Jefferson Memorial.

Zhruba v polovině National Mall se tyčí Washington Memorial, přezdívaný ´Pencil - tužka/pastelka´.

O dalších ´pár´ kroků dál najdete National World War II Memorial (Památník Druhé světové války) s Freedom Wall (Zdí svobody), jež je poseta 4084 zlatými hvězdami, kdy každá reprezentuje sto Američanů, kteří během války padli.

Těšila jsem se na dokonalý odraz ´Pastelky´ v takzvaném ´Reflecting Pool´. Nepodařilo se. Nádrž byla vypuštěná a po několika málo zbylých loužích se prohánělo pár rozčepejřených kachen. Nicméně i tak jsem nějaký ten odraz na fotce vykouzlila....

Celá ta skoro dvou kilometrová túra od budovy Capitolu je zakončena Lincolnovým památníkem (Lincoln Memorial). Třicet šest sloupů reprezentuje 36 států, jež měla Unie v době, kdy Lincoln zemřel.

Vyšlápla jsem schodiště a v podloubí stanula před obrovskou sochou Abrahama Lincolna.

Než jsme se vydaly k Bílému domu, tak jsme ještě zaskočily ke dvěma dalším památníkům. Památníku veteránů Korejské války (Korean War Veterans Memorial), který je pojat velmi zajímavě, poněkud netradičně. Na záhoně s nízkými keříky je rozestavěno 19 vojáků v mírně nadživotní velikosti v různých ´bojových´ pozicích. Na přilehlé naleštěné stěně jsou vyobrazeny stovky nejrůznějších válečných výjevů.

Naproti přes ´vodu´ najdete Památník vietnamských veteránů (Vietnam Veterans Memorial), který má tři části, z nich je nejznámější Vietnam Veteras Memorial Wall (Zeď vietnamských veteránů). Na zdi je vyryto přes 58 tisíc jmen, ale přesný počet obětí války je nejasný.

Za zmínku stojí také Pensylvania Avenue, neboli Hlavní ulice Ameriky - America´s main street, která je dlouhá neuvěřitelných 9,3km, ale my si stejně jako většina prošly je ty ´necelé´ dva kilometry od Bílého domu ke Capitolu.

V čísle 1201 najdete budovu FBI. Chtěla jsem mít zvěčněné jejich (policejní) auto, ale jako na potvoru si všichni kriminálníci dali pohov. Logo a poměrně průměrně vypadající budova musí holt pro tentokrát postačit.

Mnohem zajímavější je budova staré pošty (Old Post Office Pavilion), před níž se vyjímá nadživotní socha pana Benjamina Franklina.

Nebo budova National Archives (Národního archivu), s tisíci listinami dokumentujícími pestrou americkou historii včetně Deklarace nezávislosti a Listiny práv. Má představa byla dosti naivní. Prostě jsem si myslela, že tam napochoduju, kouknu do vitríny a zase půjdu. Před vchodem se ale vlnila dlouhatánská fronta, a přestože byla sobota, polovinu poznání chtivých jedinců tvořily školní exkurze v podobě rozjařeného pubertálního davu. Tak jsem to vzdala...

Do části Georgetown s dobovými baráčky jsme se tentokrát nedostaly, stejně tak jako na Arlington hřbitov. A to vše díky naší (čínské, naprosto šílené) autobusové společnosti, ale o tom až někdy příště. Číňani si to u mě pěkně pošramotili, i když si to potom trochu vyžehlili úžasným krémovým frapučínem z ´čínského´ Starbucksu.

Washington byl po New Yorku příjemnou změnou. New York je v neustálém pohybu a člověk s ním. Naproti tomu Washington připomínal spíše výlet na venkov. Všude obrovská prostranství plná zeleně, stromy, rozlehlé trávníky. Člověk se mohl nadechnout, odpočinout si od ruchu velkoměsta a znovu načerpat energii.