Střep - Londýn z vyhlídky mrakodrapu The Shard

Ačkoliv předpověď hlásala jasný den bez mráčku, probudili jsme se do zamračeného rána. Ne zrovna ideální start, vzhledem k tomu, že na návštěvu vyhlídky na nejvyšším mrakodrapu západní Evropy jsem se těšila jak malá po x měsíců. Při poslední návštěvě Londýna v dubnu to nevyšlo – takřka celou Evropu zahalil oblak jemňounkého písečku ze Sahary – a teď mi to zhatí regulérní nevyzpytatelné ostrovní počasí?

Utápěla jsem žal v pintě jednoho, dvou, tří ciderů a aby dílo bylo dokonáno, nervy z nevydařeného výletu jsem obalila dávkou hospodského nášupu v podobě – bangers and mash – úžasných grilovaných klobáskopárků (jestli někdo zná český výraz pro sausages, sem s ním) na kopci smetanové bramborové kaše, to vše utopené v ´gravy´, takové té umělohmotné hnědé univerzální omáčce. Mňam!

Nevím, jestli to bylo nadměrným přísunem zkvašených jablek a faktem, že bylo teprve lehce po jedné hodině odpolední, ale venku se zdálo býti poněkud jasněji. I vykoukla jsem ven. Nad City se rozprostírala modrá obloha posetá bílými načechranými obláčky. Do prohlídky nám zbývala slabá hodinka. Během procházky podél řeky jsem vystřízlivěla, abych byla následně, tentokrát už jen obrazně, ´opilá´ majestátností této stavby. Stojíc na úpatí, s hlavou vzhůru - pohled na obrovskou skleněnou, kovově modravou plochu malých čtverečků, tyčící se vysoko a téměř jakoby protínající londýnské nebe nad vámi, je neuvěřitelným zážitkem.

Bezpečnostní prohlídka se nekonala, takže jsme byli promptně nasměrováni hned k turniketům, kde jsme přiložili vytištěné vstupenky a byli propuštěni do ´placené zóny´. ´Ještě se nám tady u stěny postavte – úsměv prosím´, a pak už jsme dvěma různými výtahy za neuvěřitelně krátkou dobu, během které nám stačily zalehnout uši jak v letadle, byli vyvezeni do 69. patra, první vyhlídkové galerie.

Neuvěřitelný výhled. Temže se před vámi vine jak had někam do dáli, daleko za Canary Wharf, nepřehlédnutelný shluk kancelářských budov na východně Londýna. Viditelnost je úžasná.

Na severozápadě se klene nezaměnitelný oblouk Wembley stadionu. V ostrém úhlu pod námi je vidět námořní válečná loď Belfast. Tower of London společně s Tower Bridge vypadají jak skládanky ze stavebnice Lego. Obcházím galerii a kochám se i běžnými pohledy – hned pod námi je vlaková stanice London Bridge, z níž trčí hustá změť kolejí, z výšky spíše připomínající tlustou hnědou větev, po níž čile štrádují bílé housenky. Jednotlivé objekty zájmu si je možné přiblížit na nasměrovatelných obrazovkách.

Nad okny jsou velké tabule s obrázky místních pamětihodností, takže i nezasvěcený návštěvník se velice lehce zorientuje.

I když pro notoricky známé stavby typu St. Paul´s Cathedral, Houses of Parliament či London Eye jich snad ani není třeba….ale u nových, které v City rostou jak houby po dešti je člověk ocení – vedle Gherkin-Okurky je nová stavba, pro níž se zažila přezdívka Walkie Talkie, pro svůj tvar nápadně připomínající vysílačku.

O tři patra výš je druhé vyhlídkové patro – open-air galerie, jež nabízí opět 360 stupňový pohled na toto úžasné město.

V přízemí pak můžete provětrat peněženku v obchodě se suvenýry, kde Vám za ´pouhých´ 30 liber nabídnou vaši fotku od stěny v přízemí, umě pomocí Photoshopu zasazenou na různá pozadí. A tak máte najednou možnost zakoupit fotku s rozzářeným Okem a Parlamentem na noční černé obloze, ač je odpoledne a venku září slunce. Ten zbytek, to už je to známé, typické – hrníčky, pohledy, trička. Co je v ceně a co vám určitě zkroutí koutky do úsměvu, jsou citáty na stěně u vchodu – pravdy jako ´I´m leaving because the weather is too good. I hate London when it´s not raining.´ nebo ´Nothing is certain in London but expense.´ skutečně sedí.

S naprosto vymetenou hlavou a jakousi neochotou opustit Střep, nadšená ze svého narozeninového dárku, jsem vyšla ven, naposledy se otočila a zaplula do klikatých uliček Borough Marketu. Byl čas na zmrzlinu.