Sněhová nadílka - Británie vs Česká republika

V Británii napadlo. A místy napadlo hodně. Skupuje se nejen chléb, mléko a hotová jídla. Zvýšila se poptávka po antikoncepci, holínky jdou na dračku a regály s granulátem na kočičí záchod zejí prázdnotou.  

Poslední televizní reportáže ukazují, že lidé skupují šmahem naprosto všechno.

Sníh dorazil do Čech a na to, bez čeho se neobejde český spotřebitel, si budeme muset ještě chvíli počkat.

Dlouhé zimní večery. Lidé sněhem odříznutí od světa. Co jiného dělat, než se vrhnout na internet a zaregistrovat se na nějaké online seznamce? I ty v posledním týdnu prý zaznamenaly nevídaný nárůst nových členů. Asi si všichni ´single´ jedinci řekli, že na příští kalamitu už nechtějí být sami, protože ve dvou se to přece jenom lépe táhne. No a ti ve vztahu to řeší také po svém. Hrátkami v peřinách. Protože co jiného taky dělat, když jste bez elektřiny, díky bílé nadílce, která zavinila poničení elektrického vedení.

V září budou v novinách palcové titulky o populačním boomu. Ne všichni se určitě dostali do lékárny pro již zmíněnou antikoncepci.

Británie nestíhá. Nestíhá ani ne příliš postižený Londýn. Neprotažené silnice, soli a štěrku se nedostává. Auta se tu nepřezouvají a po celý rok se jezdí po jedněch pneumatikách, takže kdo přece jenom vyjede, záhy končí. V lepším případě dobrovolným opuštěním vozidla. V tom horším, ´zaparkováním´ o jiné auto, v příkopu, rozplácnuté o sloup či strom. A tak v televizi nebyly obrázky silnic s rekordním počtem opuštěných aut žádnou vzácností.

A vylézt v holínkách na sníh či ledovku napadne fakt jen Brita. Možná si neurousají kalhoty ve sněhu, ale zato sebou říznou o zem celí a možná by pak dali za vděk jen těm zasněženým nohavicím. V úterý a ve středu tady bylo ´veselo´, všichni padali jak přezrálé hrušky.

A chodníky? U nás v Čechách to každý řeší. Kdo je za chodník zodpovědný. Jak je nutné sníh odklidit, protože kdyby se na tom našem chodníku někdo přizabil, budeme zodpovědní my. Tady se to neřeší. Největší ledovka je paradoxně u vchodu do metra, na nejfrekvetovanějších autobusových zastávkách a u vchodů do obchodů s potravinami. V televizi se dokonce nechali slyšet, že by možná někdo někoho zažaloval, ale že by soudce určitě přihlédl k výjimečné situaci.

Na sníh se tu svalí naprosto všechno.

Třetina škol je už od Nového roku zavřená, což čítá na 10 tisíc škol. Rodiče si drbou hlavu, protože by to možná do práce sami zvládli, ale kdo pohlídá tu naší drobotinu?

Místní maloobchůdky si mastí kapsu. Lidé nakupují právě tam.

Doma mi došla sůl. Šla jsem do supermarketu a nemohla najít příslušný regál. Doptala jsem se prodavačky, která mě dovedla k prázdné polici.

´Tak to je všechno, co máme´, odvětila.

´Ale vy žádnou nemáte! Vždyť ta police je prázdná?!´

´Dyť říkám, to je všechno, co máme.´

Na mojí poznámku, že mi doopravdy doma došla sůl, se prodavačka jen tak uchichtla a odvětila: ´No, to určitě, to říká každej!´

Lidé tu šílí z bílé věci a zuřivě solí. Radnice selhala, a tak se každý stará po svém. Cestou do práce (v mých pořádných trekových botkách), jsem viděla majitele obchůdku, jak pilně solí mořskou solí. Takovou tou nenamletou, v hrubých blyštivých krystalcích, jejíž cena na pultech je několikanásobně vyšší než ta běžná kuchyňská. Asi už se na něj taky nedostalo.

Tak až někdy budete hudrovat, jak je děsný, že nejsou posypaný chodníky a jak silničáři zase zaspali, tak vězte, že ať už je situace u vás jakákoliv, v ostrovní zemi jsou na tom hůř.

Jakmile napadne pár centimetrů, slovy pár, všechno se zpomalí, ne-li zastaví.

´White stuff´, jak sníh sami nazývají je totiž nad jejich síly.