Šlendriánu ve zdravotnictví se daří i v britské metropoli

Z ordinace jsem vypadla přesně po dvou minutách. S receptem na stejné tabletky, které minule sice nezabraly (proč je ale nebrat o trochu déle, že), ovšem tentokrát i s doporučením na vyšetření.  Čas od času se každý podělí s hrůznou zkušeností z našeho zdravotnictví. Občas je slyšet i názor že to ´na západě´ by se stát nemohlo. A tak jeden příklad za všechny, že ne vždy je tráva na druhé straně (plotu) zelenější.

To že právě tyhle tabletky asi můj problém neřeší, paní doktoruku očividně moc nezajímalo. Druhá návštěva u obvoďáka a stejný debakl.

První doktorce ještě ani nezaschnul inkoust na diplomu a už se jala praktikovat medicínu. Na otázku, jak se to bere, se dlouze zadívala na zeď jako by tam hledala odpoveď. Přispěchala jsem na pomoc s indiciemi k vyřešení zapeklité otázky jako jestli před jídlem nebo naopak po jídle a dočkala se odpovědi, že je to jedno. Na podruhé mě počítač přidělil postarší indické paní, která by mi možná namíchala nějaký lektvar alternativní východní medicíny, ale svázána konvencemi Národního zdravotnického systému, mi nadatlovala stejný recept. Nenechala jsem se odbít se slovy, že do sebe nehodlám cpát něco co nezabírá a za co akorát vypláznu přes 7 liber (jednotný poplatek za recept) a vydyndala si doporučení na test do nemocnice. Ani nevím, jestli mi ho dala s přesvědčení, že mi asi opravdu něco je, nebo mi to dala za vytrvalost a prostě se mě už chtěla zbavit. Vítězoslavně jsem si na recepci vyzvedla papír s telefonním číslem a jakýmsi osobním kódem.

Sedla jsem k telefonu a že se teda objednám. ´A Váš kód?, zeptala se milá slečna na konci aparátu. ´Aha, TJ021.., hm.´ A do jaké nemocnice to prý chci? ´Tak snad do té nejbližší, kdyby to šlo´, pípla jsem. ´Mám tady volný termín za sedm týdnů v půl desáté ráno. Berete to?´´Za sedm týdnů?´ Vzmohla jsem se na odpověď. ´No to víte, nejste akutní případ! Já ten kód změnit nemůžu, to může jen Váš obvodní lékař.´ Slečna na telefonu pomalu a jistě ztrácí trpělivost a znovu se mě ptá, jestli to teda beru. ´Váš kód má nízkou prioritu, na dřív Vás prostě objednat nemůžu.´

Termín neberu a obratem volám své obvoďačce. Ač je půl jedné odpoledne, dozvídám se, že paní doktorka už šla domů, ale že můžu nechat vzkaz a že mi zítra po ordinačních hodinách zavolá.

Nikdo se se mnou nezabýval, neb jsem nebyla platící pacient. V okamžiku, kdy bych zašustěla bankovkama s Bětkou a prohlásila, že půjdu soukromně, na vyšetření bych šla pravděpodobně další den a cestu by mi potáhli červeným kobercem. Tady holt priorita roste uměrně s tloušťou vaší šrajtofle.

V nemocnici mě pan doktor z ORL poslal na scan polykacího ústrojí. S žádankou na rentgen jsem se propletla nemocničními koridory na opačný konec budovy a objednala se, světe div se, hned na příští týden.

Spolykala jsem latexovitou tekutinu, ze který mi bylo pěkně šoufl a u nerezové desky se natáčela jak holub na báni - zahnout, počkat, polknout, natočit, nedýchat, pomalu spolknout,.. ´A kdy si mám zavolat pro výsledky?´ ´Zavolat? No to ne, my to pošleme Vašemu obvodnímu lékaři a ten Vám dá vědět. Hm, tak do dvou týdnů.´ Nějak dlouho říkala jsem si, ale co, hlavně že to mám za sebou a třeba konečně na něco přijdou.

Je konec března, dva týdny po mém testu. Od obvoďáka ani slůvko, a tak beru akci do svých rukou a volám. ´My tu žádné výsledky nemáme. Nám to posílat nebudou, to není běžná praxe. To bude mít doktor v nemocnici´. Volám do nemocnice a počítačový hlas mě na mého doktora prostě nepřepojí, pokud neznám nějaký kód a možnost přepojení na operátova v nabídce není. Nějakým detektivním pátráním jsem se dovolala jakési živé osoby, které jsem vysvětlila mou situaci, ale která mi řekla, že sice výsledky na monitoru vidí, ale že mi je coby nekompetentní osoba přetlumočit nemůže. Že lidi z rentgenu pošlou výsledky mému obvoďákovi....´Hm, že oni je nemají? Tak v tom případě si myslím, že to jen pošlou panu doktorovi a výsledky Vám řekne on sám, až tam půjdete v tom červenci.´ ´Ale to je za další víc jak tři měsíce?!?!?´, odvětila jsem zoufale. ´Hm, to je běžná praxe, to víte, nešla jste soukromě, ale na NHS (Národní zdravotní systém). ´No, možná Vám to pošlou poštou. Jaká je Vaše adresa....?´

V červenci jsem už k panu doktorovi nešla. Problém vyřešila jinak a je to. A jak vás jistě napadlo, ano, dodneška výsledky nemám. Chápu, že někteří lidé mají děsivé zážitky z našeho zdravotnictví, ale myslím si, že u nás z větší míry dojedete na jednotlivce. Na blbce narazíte v každé profesi, ale tady na Britských ostrovech lidi dojeli na nefunkčnost celého zdravotnického systému, který ve své době možná fungoval, ale dnes je rozhodně za zenitem svých slavných dní.

O zubařce ze Srílanky s děsivou angličtinou, která při zákroku sleduje telenovelu, třeba někdy příště.