Napříč Španělskem - Z Madridu až po britský Gibraltar

Hurá. Je středa večer a další zasloužená dovolená je tady. Šest dní španělského tapas, sangrie, zmrzliny a nekonečného množství úžasných architektonických skvostů. Začaly jsme v Madridu.

Přiletěly jsme pozdě večer a jediné, co jsme chtěly, bylo zahučet do postele. Asi po půl hodině jízdy metrem jsme dorazily do centra, kde jsme byly ubytovány. Pomocí mapky jsme našly naše dvoudenní útočiště. Je půl jedné ráno a všude to žije. Marně byste hledali stůl v nějaké z venkovních restaurací. Je hrozné horko. Dveče našeho ubytovacího zařízení jsou zamčené, na opětovné zvonění nikdo nereaguje. Přichází podivný mužíček. ´Kdepak bydlíte?´, ptá se anglicky. V ´Puerta del Sol´- v Bráně slunce, která je na můj vkus trochu potemnělá. Pouští nás dovnitř se slovy, že sice nesmí, ale že vypadáme solidně. No nevím. Půl jedný ráno, v porovnání s ostatními jsme poměrně hodně oblečené (v Londýně bylo 15 stupňů), já rozcuchané vlasy a po šlofíku v letadle s rozmazanýma očima...malá hnědá, tváře divé pod plachetkou osoba...

Recepce je prázdná, nicméně papír s našimi jmény a klíče jsou na stole. Hm, že by samoobsluha? Přichází rozcuchaný kluk, skoro mlčky nám za mohutného zívání ukazuje pokoj a mizí. Hurá na kutě...

 Ráno vyrážíme na prohlídku města. Snídáme stylově churros y café con leche (koblihové tyčinky s kávou s horkým mlékem). Systematicky pochodujeme a na mapě odškrtáváme pamětihodnosti - královský palác, zahrady jedna, dva, tři,...obrazárnu Prado, býčí arénu, fotbalový stadion,...

Je pátek ráno. Půjčujeme auto a vydáváme se směrem na jih.

Z Madridu jsme se vymotaly neuvěřitelně rychle a taky naprostou náhodou. Když jsem viděla šesti proudou silnici hned u výjezdu z půjčovny, tak mi i coby vyježděnému řidiči příliš do skoku nebylo. Po pár překotných přejezdech přes čtyři pruhy jsme se záhy ocitly na výpadovce z města. Podotýkám že takovéhle manévry jsou běžný standard. Nikdo nebliká, nikdo nedodržuje svůj pruh a prostě jede. Tak jsem jela taky. Jako první místo jsme navštívily Toledo, po historické stránce velmi zachovalé městečko. Po důkladné prohlídce a stovce fotek na paměťové kartě méně opět nasedáme do auta a pokračujeme dál. Stavíme u dvou skupin větrných mlýnů, kterými se inspiroval Cervantes, když psal Dona Quijota.

 Zjišťuju, že nemám v odstřikovačích vodu. Á, to je nadělení. Co teď? Kochat se krajinou přes špinavé sklo se mi moc nechce. No co, zajedem k benzínce a nějak se už doptám. Pán samozřejmě anglicky neumí. Chápu, že anglicky všichni umět nemusí, já koneckonců španělsky taky neumím, takže mu to nemůžu mít za zlé. Ale přece jen mohl tušit, že jednou pojede kolem nějaká Pražanda a měl dávat ve škole víc pozor! Jala jsem se tedy aplikovat své základy španělstiny. ´No aqua en coche´, povídám. Pán se rozzáří a plynnou španělštinou cosi drmolí. Zuřivě máchám rukama a snažím se pantomimou vyjádřit stěrače, aby si snad nemyslel, že ´vařím´, neb nemám vodu v chladiči. ´Nevařím´, zatím, pán bůh zaplať. Monolog o minutě končí a já tupě zírám dál, krčím rameny a smutně odcházím. Nakonec sklo myju jen tak vodou z hadice a střídavě odbíhám zapínat stěrače.

 Okno je čisté. Můžeme pokračovat dál. Stále to směřujeme na jih, všude kolem nekonečné aleje olivovníků. Je to nádhera. Další zastávkou jsou dvě malá městečka Úbeda a Baeza. Obě méně profláklá než notoricky známá místa jako Cordoba či Sevilla, ale neméně unikátní. Z každého kouta na vás dýchá historie. Novější stavby prakticky nevidíte.

Po pár desítkách kilometrů jsme dorazily do Cordoby, města hodně ovlivněhého maurskou architekturou. Potkáváme první flamenco tanečnice.

Dneska nocujeme v Carmoně, městečku vzdáleného od Sevilly jen několik desítek kilometrů. Tam bylo opravdu veselo, všude samá jednosměrka, přikázaný směr v jízdě, uličky úzké tak, že zrcátka strouháte o zdi domů, jedete krokem a za váma funí fronta dalších aut v marné snaze taky zaparkovat. No nic, zaparkovaly jsme. Sice asi 15 minut chůze od hotelu, ale zaparkovaly!!! Později se po parkovacím martýriu uklidňuju velkosklenicí sangrie a nášupem tapas.

Ráno za kuropění opouštíme Carmonu a já prošlapuju plynový pedál až na podlahu. Spěcháme do Sevilly. Auto musíme vrátit do 10 hodin.

V Seville jsme strávily celý den, užívaly si památek, sluníčka, úžasné španělské kuchyně. Na autobusovém nádraží jsme koupily lístky do La Línea, kam jsme měly namířeno další den. Byla jsem ráda, že jsem si pátou lekci ´na nádraží´přehrávala opakovaně, neb tentokrát jsem u děduly v pokladně angličtinu ani nezkoušela. Nicméně snaha se vyplatila a těch pár lekcí ve škole se zúročilo. Úspěšně jsem zakoupila dva lístky na příští den v 9.30 ráno!

Pobyt v Seville je u konce a my na nádraží čekáme na autobus do La Línea, posledního městečka před Gibraltarskými hranicemi.

Téměr celou cestu jsem prospala. Předchozí čtyři dny byly velmi náročné. Mezi Madridem a Sevillou jsme v autě ujely více jak 800km. Do La Línea jsme dorazily asi ve dvě hodiny odpoledne, ubytovaly se a vydaly se prozkoumat britský Gibraltar.

(Příšte - ´Gibraltar - den v britské kolonii)

 Naše španělské putování je u konce. Jako obvykle se po své dovolené cítím tak vyčerpaně, že potřebuju další dovolenou, abych se z téhle dostala:-) Ale je to krásný pocit a vyčerpání je spíše fyzické. Hlavu mám plnou zážitků, starosti spěšně vymetené. A stejně by se tam už ani žádné nevlezly. A až tam vlezou, bude čas na další výlet:-)