Historie se opakuje, aneb i dnešní děti jsou banda nevděčníků!!

Dětem říkáme přesně to, co jsme nesnášeli od našich rodičů. Vypadá to, že ani dnešní generace dětí si ničeho neváží, aneb reakce na článek kolegy blogera s lehce zavádějícím titulem ´Když to srovnám s tím výletem na Kokořín...´

Jak vidno jediné, co dcerku na Wall Streetu nadchlo byla horká čokoška ze Starbucksu. Není divu. V osmi letech by mě asi taky nějaká potemnělá ulička, kde (babi) kromě toho Starbucksu a několika košiláčů doopravdy vůbec nic není, neuchvátila.

Já v jejích letech byla nejdál u Černého moře v Bulharsku a ona (údajně) procestovala půlku světa.

Shodou okolností jsem v New Yorku byla před pár týdny. Uchvátil mě. Možná protože mi není osm. V osmi letech jsem byla nejšťastnější v lese, kde jsem nekonečné hodiny vydržela stavět domečky z mechu, kůry a šišek a nějaká historie či architektura šla mimo mě. Možná kdyby páni rodičové počkali pár let, kdy dítko bude třeba na gymplu a budou probírat historii Ameriky....možná by se návštěva Wall Streetu setkala s větším nadšením. Možná by pak ocenila, že byla na místě, kde byl ve ´Federal Hall´ zvolen první prezident, že má fotku u sochy právě onoho prvního prezidenta, George Washingtona a možná se i blýsknout vědomostí, proč se Wall Street jmenuje právě Wall Street. 

Pochod velkoměstem s návštěvou Světové burzy by byl pro mě v tomhle věku za trest. Nevděčnice nevděčná.

To jak se dítko vyloupne je hodně na rodičích. Pět let jsem jezdila pravidelně na tábory jako vedoucí. První den jsme rozdělili typicky městské výrostky do oddílů a odrážely nekonečné otázky typu:

´Kdy se budeme koukat na televizi?´ ´Nebudete.´

´Co tady budeme ty tři týdny jako dělat?´ ´Běhat po lese, vařit, něco se naučíte,..´

Na všechny naše odpovědi jsme dostali vesměs monotonní reakci ´jééé, to bude ale nuda!´

Po třech týdnech byli všichni jak vyměnění. Byli nadšení z toho, co se naučili, co dokážou. Zvítězil soutěživý duch, kdy se všichni předháněli, co si všechno zapamatovali o stromech, bylinách, zvířatech,... A drtivé procento se jich následující rok vracelo zpět.

Je to o posouzení. Když jsem byla au-pair často jsem trávila s dětmi celé týdny. Snažila jsem se vymyslet věci, které by je mohly bavit, kterými by se něco naučily, nebo je přivedly k něčemu, co by je potencionálně mohlo bavit či zajímat.

A tak když Kokořín byl větším zážitkem než místo plné výškových kancelářských budov, možná by se nabízel výlet na Orlík s jízdou lodí po přehradě, zakončeno Fantou a zmrzlinou od Algidy.

Samozřejmě s neodmyslitelným dovětkem ´to já v tvých letech dostal vyprchalou limonádu a o pořádné smetanové zmrzlině se nám ani nesnilo....natož abychom měli výběr z tolika nanuků......