Čtvero ročních období - zima

Kamarádka píchla prstem do sněhu a se zářícím úsměvem pronesla: ´Ono je to studený, takový měkkoučký a nadýchaný! Já jsem ještě nikdy sníh neviděla!´

Tak to mě dorazilo. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že někdo sníh prostě neviděl.

Abych to vysvětlila. Kamarádka byla z Nového Zélandu a tam odkud pochazí prostě nesněží. V některých částech jim kolikrát něco napadne, ale ona se v těch místech nikdy nevyskytla.

V Londýně taky moc nesněží a když, tak je to svátek. Ani tady nemrzne, nanejvýš pár dní v roce a tak si tedy můžou Britové dovolit takovou pošetilost, jako ´vyprdnout´ odpadní trubky vně domu a ne je zabudovat do zdí. A tak jako nově příchozí, potulující se ulicemi, se přistihnete, že s úžasem zíráte na spleť trubek, jakési klubko černých tlustých rour vedoucích do jednotlivých místností.

V Čechách pod hromadami sněhu hroutí stromy, které s sebou při pádu berou i elektrické vedení. Tady sice sněhová nadílka hrozí tak jednou za pár let, ale za to tady pěkně fučí. A proto je většina elektrických rozvodů pod zemí. Vítr se tady nemá o co rozbít. Británie je stejně placatá jako Holandsko, akorát se o tom moc nemluví. Takže když zafouká ve Skotsku, za pár minut to máme dole v Londýně.

Tentokrát ale nasněžilo a ne málo, rovnou celá stopa (30cm). Britové rádi šílí z takzvaného ´white stuff´, tedy sněhu. Nevědí jak na něj. Normálního Brita a celý systém rozhodí jeden palec (2,5cm), natož pak taková kupa jako napadla jednoho únorového pondělního rána.

Už večer jsme se proháněly po okolních ulicích a klouzaly na zledovatělých ´kolejničkách´. Dokonce jsme i viděly jedno auto rozpláclé o kmen stromu. S letním obutím se na sněhu hotl špatně brzdí. Do rána ale ještě připadlo. Zapla jsem telku a dozvěděla se, že nejezdí autobusy. Většina metro linek byla mimo provoz, některé fungovaly jen omezeně, na úsecích, které jsou pod zemí. Zavřené školy. Naprostá kalamita. Totální stop stav. Mně nejel autobus na metro a metro, kterým jezdím bylo mimo provoz. Kamarádka na tom byla podobně. Nebylo tedy co řešit.

Šusťáky, bunda, čepice a jdeme stavět sněhuláka. Kamarádčin první a musím říct, velmi vydařený. Byla to spíš taková paní Sněhuláková s velmi vyvinutým popředím.

Statistiky uvádějí, že ten den to do práce nezvládlo asi 12,5% pracujícího lidu. Nevyjel ani jeden ze šesti tisíc londýnských autobusů. Británii ten jeden den stál hodně peněz. No a co. Aspoň jsme si pořádně zadováděli ve sněhové peřině. Děti, dospělí, psi, kteří viditelně bázlivě očenichávali tu bílou studenou věc co se válí po zemi,....

Jednodenní zimní pohádka...