Au-pair - na potřetí u super rodiny

Na potřetí to klaplo. Přes dva roky jsem ´pracovala´u super rodiny. Můj obyt stoprocentně splňoval definici au-pair. Starala jsem se výhradně jen o děti. Mohla jsem chodit do školy, s rodicí jsem byla v přátelském vztahu, poznávala jsem místní kulturu, cestovala...

Rozhodně jsem se ale nenudila. Děti měly po škole tak našlapaný program, že bylo kolikrát těžké to časově zkloubit.

Ráno jsem vypravila děti do školy, zapla pračku, čapla školní tašky, věci na tělocvik a jelo se. Napřed jsem vysadila kluka na zastávce školního autobusu, a pak dovezla holku do školy opodál. V 9 hodin jsem měla padla a fištěla do školy. Chodila jsem na full-time kurz, 5x týdně.

 Ve 3 hodiny odpoledne jsem vyzvedla ze školy holku, a pak jela pro kluka. Chodil do soukromé školy vzdálené asi pul hodiny jízdy sutem. A pak začal maraton. Domů, svačina, věc na plavání a běžíme. V úterý to bylo matematické cvičení a hodina klavíru, ve středu fotbal, ve čtvrtek balet, v pátek kriket. S mírnými obměnami to takhle bzlo porád. Jedno pololetí něco přibylo a něco zase ubylo. Většinou jsme domů dorazili někly mezi půl šestou a půl sedmou večer. Děti pomohly prostřít stůl a já zatím dovaila večeři. Většinou jsem měla už něco předpřipraveného, zvlášgě ve dny, kdy jsme přicházeli dom§ později jako třeba v pondělí po plavání. To už dětí byly pěkně unavené, hladové a mrzuté. Vařím zdravě a rodiče vždycky ocenili, že vařím pořádná jídla a necpu děti nezdravými rychlovkami z mrazáku. Měla jsem extra ´shopping list´pro děti. Během týdne jsem vymyslela, co budu vařit příští týden, napsala seznam a domácí to zařadila do objednávky, když objednávala jídlo pro zbytek rodiny.

Během hodiny klavíru, kdy hrnce vesele klokotaly na plotně jsem stihla vyžehlit školní uniformy či rugbyový nebo fotbalový dres. 6ehlila jsem pouze na děti. V pondělí k nám chodila paní na uklízení, která obstarala i žehlení na rodiče.

Když paní domácí dorazila z práce, tak jsem měla padla, coz bylo někdy mezi 7 a půl 8 večerní. Poreferovala jsem, co den dal a šla si po svých do svého ´bytečku´ v prvním patře. Ubztování jsem měla nadstandardní. V porovnání s mými kamarádkami a hlavně v porovnání s tím, jak jsem bydlela v předchoyích dvou rodinách, zejména té druhé. Poslední dva týdny jsem s rodinou bydlela v kasárnách!! Všude po areálu kamery. Co vám budu povídat, bylo to peklo a spíše než kasárna to připomínalo vězení. Byt bzl tak maličkýa nemožně řešený, že pokoje připomínaly spíše cely. Prostě jedna dlouhá chodba podél jakoby pavlače a z ní všechny místnosti.

Ale to jsem trochu odběhla. Jen jsem chtěla říct, že můj ´byteček´byl úplně úžasný. Rodiče razili teorii, že mám právo na soukromí, že po pracovním dni mám právo na klid. Měla jsemsvůj obývák, malou ložničku s en suite koupelnou a v jedné vestavěné skříni kuchyňku s ledničkou, dřezem, mikrovlnkou a varnou konvicí. V obýváku jsem měla televizi s videem, počítač s boadbandem jsem mohla ve studovně používat kdykoliv.

Rodina mě vzala na týden na Isle of Wight (ostrov na jihu Británie). Původně to měl být pracovní týden, ale připomínalo to spíše placenou dovolenou. Pozvali i mou kamarádku, která shodou okolností bzla také na ostrově, aby pár nocí zůstala. k dispozici jsme mely kola, auto,..

Když rodina jela na dovolenou, já měla placené volno. Můj první rok, když odjeli na týden právě na Isle of Wight, tami mi nabídli, jestli nechci pozvat rodiče.

Večer jsem pravidelně hlídala jednou týdně, o víkendu velmi zřídka a když, tak jsem se dohodli hodne dopředu. Moje cestovatelké ambice podporovali. Sami rádi cestují tak měli pochopení a kolikrát i vyšli vstříc.

O víkendu uvařili i pro mě. Když jsem byla večer doma, děti mi přišly říct, že večeře je hotová. S rodiči jsem si dala sklennku červeného vína. A po dezertu jsme většinou zůstali v kuchyni a klábosili nad sklenkou druhou a třetí.... Pan domácí, který měl o víkendu na starosti vaření se pravidelně ptal, jestli budu na večeři doma, nebo jestli ji má nechat pod folií v kuchyni. Když se mě zeptal poprvé, tak jsem na něj jen vytřeštěně zírala. Vůbec jsem nechápala. Jen se zasmál a povídá, ´no co, ty vaříš celý týden. O víkendu máš volno, tak zase uvaříme my tobě. To je fér, ne?´

Auto, které jsme měla výhradně na rozvoz dětí jsem si prakticky mohla kdykoliv půjčit. Stačilo se jen zeptat. S kamarády jsme tak vyrazili na hodně výletů, a to nejen po okolí. Poprvé jsem jela sama, vyrazia ráo a vrátila se v noci. Když jsem pyšne sdělila, že jsem prozkoumala celý Kent, pan domácí byl tak nadšen, že i když bzlo asi 11 hodin v noci, tak jsem si musela sednou a všechno mu (u nezbytné sklenky červeného) povědět.

Neříkám, že všechno bylo vždy ideální. Občas nám to zaskřípalo, ale vždycky jsme si to vyříkali a vzduch se rázem vyčistil. V rodičích jsem měla plnou podporu. Děti byly dobře vychované. Samozřejmě že zlobily, ostatně jako všechny děti, ale vždycky to bylo takové normální neškodné uličnictví. Měly ke mně respekt. Věděly, že když zlobí, takže z toho kouká nějaký trest, a když udělají úkoly bez řečí a rychle, takže zbyde čas i na nějakou tu hru nebo fotbálek na zahradě. Důvěru jsem si rychle získala i u okolních rodičů, takže jsem si kolikrát vycházeli vstříc. jednou jsem jim pohlídala děti já, jindy oni zase mně. Vařit pro dva či čtyři ´hladové krky´už přece není takový rozdíl.

S rodinou jsem měla záměr zůstat asi rok, najednou z toho byly dva. Nicméně po několika úspěšně složených zkouškách jsem si říkala, že u hlídání dětí nechci zůstat napořád. Znala jsem několik au-pairek, které se rozhodly se ´zprofenalizovat´a začaly studovat různé kurzy. Taková live-out nannz, která má osvědčení si může příjít na velmi slušné peníze. Ale můj záměr to nebyl. Chtěla jsem zkusit najít si nějakou kancelářskou práci. S rodinou jsem se rozloučila po více jak dvou letech a odjela na dva měsíce do Austrálie. Všechny věci jsem naskládala do krabic, odnesla na půdu a s bathohem na zádech zamířila k protinožcům. Dohoda bzla taková, že až se vrátím, můžu zůstat do doby, než si najdu nové ubytování a postavím se na vlastní nohy. Do týdne jsme si s kamarádkou našly ubytování a stěhovaly se do bytu nedaleko wimbledonských tenisových kurtů.