Amsterdam - výlohy, ´kavárny´, koláčky a vychytané houbičky

´Prosím tě nezírej a pojď´, ozvalo se vedle mě. Paní si přitáhla manžela ještě o trochu blíž a přidala do kroku. ´Tohle je fakt děsný!, přisadila si. Manžel vypadal mrzutě. Vždyť se chtěl jen podívat!! Omrknutí slečny ve výloze přece nic nestojí! Paní manžela jakoby zezadu postrkávala, ale sama se paradoxně neubránila, aby si lepou tmavovlásku alespoň letmo neprohlídla.

Bydlela jsem v ´Red light distriktu´, místě ´pokleslé´ dospělácké zábavy. Ob dva vchody nalevo jsem sousedila s třemi blondýnkami, které zhruba ve tři odpoledne roztáhly závěsy (později asi i něco jiného), daly na odiv spoře, leč účelně zařízené  do růžova osvětlené kutloušky (postel a umyvadlo, co víc je potřeba?), a na sesličce se vystavily okolnímu světu. Ob vchod napravo byl ´coffee shop´ (nezaměňovat s běžnou kavárnou), ze kterého se linula ´vůně´ konopí a když jsem tudy šla poprvé, tak i poměrně vláčně vypadající dlouhovlasý blondýn.

Red light district je skoro jako každá jiná čtvrť. Najdete tu všechno. I kostel tu mají. Hned naproti několika výloh, tentokrát s lehce korpulentějším osazenstvem. Výběr je opravdu pestrý. Každý si tu přijde na své.

Zelená se tráva

Toužíte-li po marihuanovém dýchánku a jste třeba zrovna v práci, kdy by se odskočení do ´coffee shopu´ neshodovalo s pracovní etiketou, v krámku s občerstvením lze s příchutí ´trávy´ pořídit takřka cokoliv, na co si vzpomenete. Limonáda, lízátko, žvýkačka, čaj, sušenky,....i houbový čajík je k mání. Jen aby bylo jasno. Zmíněné produkty vás ´nezhulí´, pouze zaženou, tedy možná, bezprostřední chuť na ´zeleného´ jointíka.

Koho konopí zajímá o trochu více než jen jak ho zabalit do papírku, může navštívit místní muzeum. Hned vedle je ´Seed bank´, kde můžete zakoupit drahocenná semínka. Já bych to ovšem neriskovala, neb hned po výlezu z letadla nás přivítali tři krásní černí (čmuchací) labradoři.

Obchůdky tu nabízejí poněkud odlišný sortiment!

Pozor na JAKÉKOLIV výlohy!

Nepřítomně zírám do výlohy trafiky a po hmatu v batohu lovím náhradní baterii do foťáku. Ani jsem nevnímala, co je za sklem vystaveného. Vedle mne stála paní a nesouhlasně na mě kroutila hlavou. O co jí jde? A tak jsem zaostřila. Přede mnou se tyčil obří růžový penis, vedle něj keramická slánka s pepřenkou, jak jinak než ve tvaru pánského přirození, a vedle toho všeho byla výstavka ´necudných´ pohledů, které tentokrát dávaly prostor i ženským privátním partiím. Úplná umělecká díla. Na co ty lidi nepřijdou.....

Pršelo, a tak jsem zašla do ´houbového´ obchodu.

Tak už vím, jak to funguje. Kolik toho je zapotřebí, kolik to stojí, jak dlouho to trvá a co to vlastně dělá. Takže. Prý stačí 10g, za které člověk zaplatí v průměru 15 eur. Pak se roztočí svět, stěny se zavlní, vzduchem ´létají´ zvuky a roztodivné barevné obrazce a celá ta legrace trvá tak čtyři hodiny. Chlápek v krámku byl ´boží řízek´. Maminka je na něj pyšná. Přece jen je manažerem dvou obchodů. A co že to prý synek prodává? Ále, normálka, spotřební zboží! No co, koneckonců si vlastně vede dobře. Povýšil. Ještě před dvěma lety pracoval v sex shopu, což maminka nesla o poznání hůře než šéfování ´houbovým´ obchůdkům.

Přestalo pršet, je čas běžet o dům dál. Tentokrát na ´počestnější´ místo. Do kostela. Respektive na vršek kostelní věže, ale o tom až příště.