Tisíce snů ve vteřinách

Znáte ten nepříjemný pocit, když vám padá hlava únavou, chce se vám spát a víte, že nesmíte usnout, poněvadž není vhodná chvíle k tomu. Již několikrát se mě něco takového přihodilo i s tím že jsem nakonec prošvihl i důležité věci.

Jednou mě ale po takovém neklidném usínacím stavu popadla chuť popsat své pocity. Jel jsem zrovna ve vlaku a věděl, že zakrátko budu vystupovat a přitom se mně chtělo úplně nejvíce spát. Nakonec se mi nepodařilo usnout a přejet cílovou stanici, jen mít totálně rozhozený organismus z neustálého usínání a probouzení se v krátkých intervalech. Těsně před vystoupením jsem popadnul mobil, otevřel poznámky a začal popisovat své rozpoložení ve verších a vzniklo toto:

Hlava mi padá v rozervaných snech

Neznámé zvuky, šílené kresby na zdech

Realita mi uniká

Někam do ticha

Rozleptané myšlenky, strach je doprovází

Pocit hněvu, mysl tupá, klid ji schází

Stále někam utíkám

Do tajů snů pronikám

Každou chvíli se v pasti ocitám

Nerozliším, zda bdím, spím či procitám

A tisíce snů ve vteřinách mě doprovází

Jejichž smysl mi uniká

Odevzdán, rozpolcený, propadaje se a uvázán

Na sílu vlastní vůle vstát jsem odkázán

Silné bušení mého srdce

Nesnáším to lehce

Nakonec v panice, prudce jsem vstal

Dezorientován, kde jsem? Lidí se ptám

Jejich hlasy však, nerozeznávám

Musím si poradit sám

Pocit zmatení pomalu odchází

Žádný s tisíce snů mě už nedoprovází

Tep se zpomalí

Mysl uklidní

Realitu nacházím

Kde jsem, už mi dochází

Ty pocity, co prožil jsem, si navždy uchovám.