Rovnost mezi námi v zemi české

Země česká, domov můj a rovnost v ní a mezi námi. Kdo nejde s námi, jde proti nám a extrémní ukazatele rasismu a o korupci a sociální politice. O zemi kde si každý myslí, že se o něj musí stát postarat a nemusí proto nic udělat, jenom naši zemi zplundrovat, znečistit a finančně zruinovat.

A v neposlední řadě jde o upřednostňování menšin a neschopnosti státu poctivě přerozdělovat peníze potřebným. Nejsem rasista, jenže můj článek vzniká  na barovém pultu u kamarádky, která pracuje v kasinu a herna je plná lidí odlišné mentality a vzhledu, poněvadž se právě rozdělovaly sociální dávky a pravděpodobně je potřebují tito lidé správně zainvestovat kvůli budoucnosti svých dětí.

Jsem tedy rasista?

Jsi rasista! Tuhle větu jsem nejednou slyšel od svého kamaráda, když jsme spolu popíjeli pivko a já si ulevil vůči lidem, kteří jsou odlišní barvou pleti, svým chováním, historií, nepřizpůsobivostí a kriminalitou samozřejmě, co si budeme nalhávat. Tak jsem začal přemýšlet, jestli jsem opravdový rasista nebo ne. Lidé kolem mě tvrdí, že rasisté sami nejsou, ale já jsem pomalu nenarazil na člověka, který by vůči menšinám neměl výhrady hraničících s rasistickými výlevy. Co je vlastně rasismus, jak se dá specifikovat přesně, co to je rasismus? To je otázka pro mě zcela nezodpověditelná. Já bych nechtěl být vymezen vůči nějaké etnice, skupině obyvatel, menšině. Ale jestli sem rasista, kdo ho ze mě udělal? Společnost? Rodiče? Já sám? Kdo?

Nejsou to jenom Romové v mém zaměřovači, jsou to i Vietnamci, kteří velmi efektivně profitují mnoho let z neschopností státu se vypořádat s jejich daňovou i jinou kriminalitou. To není informace z toaletního papíru. Na efektivitu řešení jsem se zeptal lidí, kteří si odseděli pár let ve vězení a ze 70% jsou zaplněny Romy, zločinci z bývalých sovětských republik a balkánskými zločinci a minimem Vietnamců, pokud nemají svoji vlastní věznici.

Moje rozčilení jde ve vlnách a kvůli hrozbě srdečních onemocnění nesleduji politické zprávy, ba ani televizní noviny, které upozorňují jen na samé vraždy, havárie, korupci a jiné podobné. K tomu se objevují různí lídři všemožných stran a je vidět už z jejich projevu, jak moc myslí upřímně to co nám vzkazují. Realita je jinde, přebujelá státní správa, jejichž jsme rukojmí, likviduje naše představy o spravedlivém právním státě. Když nemáš konexe, či pořádnou krupici v peněžence, si zařazen jako luza.

Když po sobě čtu tento naštvaný článek, začínám pociťovat velký smutek. A to jenom proto, že přestávám být hrdý na to, že jsem Čech. Poslední hrdost odešla s neúspěchy týmových sportovců jako je fotbal a hokej a nebýt našich pár jedinců, co neudělali ostudu naši zemi na olympiádě, ba právě naopak, neměl bych už pomalu z ničeho radost. Nechci, aby mi zůstalo jenom starat se sám o sebe, nenávidět, přijít o lidské hodnoty a stát se chamtivým a bezohledným. Nechci slyšet, že slušným lidem se to nemůže stát. Právě že může. I ostrý hrot se otupí, pokud není obrušován.

Na této planetě platí, s každým jsme si rovni a s někým jsme si rovnější.