Policista – Loser!

Pominu-li příhodu o agresivním jedinci, který mi před pár dny vpálil svoji hlavu do mého obličeje zcela evidentně s jasným cílem mě zbít, za to že jsem se jej dovolit probudit. Musím připomenout jinou a čerstvou příhodu s opilým policistou v civilu.

Jsem zase u práce ochranky klubu v Hranicích a i po letech mě opět zaskočilo jednání člověka, který navíc zastupuje státní instituci s podtitulem „pomáhat a chránit“. Hudební akce v klubu probíhala poklidně a hodiny ubývaly a něco po jedné hodině ranní za mnou přišel číšník, že si na baru nějaký zákazník v klidu vytáhl z kapsy vlastní láhev plnou alkoholu a začal ji konzumovat. Načež byl upozorněn, že svoje vlastní pití v klubu pít nemůže.

Samozřejmě jako již lidé mnohokrát předtím neuposlechl a proto číšník vyzval ochranku, aby se pokusila zjednat pořádek. Měl jsem zrovna v ruce obložený rohlík a moc se mi do pře s nikým nechtělo, ale práce je práce.

Došel jsem k dotyčnému a vyzval jej, aby si nechal láhev uschovat do svého odchodu na baru. Stále jsem při tom ukusoval svoji svačinku a přemýšlel, jak jej budu muset, až polknu poslední sousto chytit pod rameno a donutit jej opustit klubový prostor. Rozhlédnu se po kolegovi a ten si venku vykládá s nějakou ženou. Zůstává to rozhodování pouze na mě.

Už mi zbývalo z rohlíku sníst pouze rožek, když ten dotyčný sáhl do kapsy a ukázal mi policejní průkaz se slovy „táhni do prdele“. Nejprve jsem měl chuť mu ten průkaz vyrazit z ruky, ale projevila se ve mně pravá moravská hrdost a okamžitě mu odpověděl s rozhořčením v hlase „to že máš průkaz, mě vůbec nesere, nejsi bůh, a tímto si mi dokázal, že si obyčejný loser!“. „Tady si v soukromém podniku a máš se chovat společensky, ty burane, a přijatelně s ohledem ke tvé profesi“. Policista mě urážel dál. Ve mě to vřelo jako v tlakovém hrnci, ale povedlo se mi udržet své emoce pod kontrolou a pevným hlasem jsem mu vmetl do tváře „ty se chováš hůře, než většina grázlů co sem chodí, takhle získáváš důvěru policie u obyčejných lidí a co poslání tvé práce? Pro mě si jenom ožralý vypatlaný dement s plackou, co si myslí, že sežral svět a je to víc než trapné! Asi jako tvoje oblečení“

Nechal jsem jej být a šel si po svých. Mít ve městě nepřítele s policejní mocí a komplexy méněcennosti, je poslední věc, po které bych toužil.

Za pár minut se ten opilý policajt začal přemisťovat od baru směrem k boxům a cestou se z očí do očí setkal tak s minimálně o patnáct let mladším klukem. Začali po sobě štěkat, načež ten policajt vpálil ránu otevřenou dlaní tomu klukovi do obličeje.

Šel jsem okamžitě řešit tuto nemilou situaci, při níž jsem zjistil, že těch policistů je v klubu povícero. Mladík si tu ránu nechtěl nechat líbit a snažil se mu ji vrátit. Zadržel jsem ho se slovy „neblbni vole, to je policajt“. Ten mladý kluk mi odpověděl, značně vytočený „no a co, co mi má co dávat facky, ať jde se mnou ven“. V tom ke mně zezadu přistoupil občan romské národnosti, kamarád napadeného a řekl mi „já ho klidně trefím, já jsem už seděl a je mi to jedno“. Podíval jsem se mu do očí a řekl, ať se zklidní nebo se taky může stát, že já si potom taky sednu, ale na jeho rakev až se bude spouštět pod zem. Opět se rozhlédnu a očima vyhledávám svého partnera z ochranky. Vidím jej stát zase venku, a tentokrát si povídá s nějakou mladou slečnou.

Situace se začala stávat nepřehlednou, na jedné straně sedm policistů a na druhé asi šest mladých kluků. Udělal jsem to, co již mnohokrát. Postavil jsem se mezi obě dvě rozvášněné skupiny a zařval „okamžitě toho nechejte, nebo agresory vyházím a nechám ukončit párty. Chovejte se tady slušně, jste na mém území a bohužel je mou povinností se postarat o zjednání pořádku“. Jeden z policistů, s postavou cibule se pokoušel ještě ty mladé kluky s určitou dávkou nadřazenosti podráždit nějakými ostrými výroky typu: „nech toho nebo tě zničím“. Otočil jsem se k němu a do očí mu řekl „do teď si mě připadal jako člověk s mozkem, a moc mě mrzí, že jsem se spletl. Sakra, vy reprezentujete zákon a začínáte mě neskutečně srát. Pokud se neuklidníte, budu nucen zavolat vaše kolegy, aby vám přišli jak jinak, než přátelsky říci, že se máte chovat slušně“.

Nebudu je házet všechny do jednoho pytle, mezi těmi příslušníky kriminální policie byli i slušní a poklidní policisté, kteří mi pomohli bez dalších větších vášní situaci uklidnit. Já se mohl v klidu vrátit na své místo a cestou jsem si objednal kolu, abych svlažil své řvaním vyschlé hrdlo.