Můj zvrácený rasismus

Ano přesně tak, zvrácený! Vlastně pouhá myšlenka na samotný rasismus ve mně vyvolává rozporuplné emoce. A teď k tomu je to ještě celospolečenské téma, které velmi ostře vystupňuje své emoce, směrem k menšině.

O mém přístupu k rasismu jsem začal přemýšlet v momentě, když jsem procházel ulicemi města a kolem mne projížděl popelářský vůz, na jehož zadních stupačkách stáli dva obyvatelé menšiny Romské. Jeden z nich mě znal a pozdravil mě hlasitým pozdravem a kynutím ruky. V tom momentě jsem si uvědomil, že jej vlastně považuji za bílého, jelikož pracuje, chová se slušně, jeho děti chodí do školy. I když je zcela evidentní, že náleží k obyvatelstvu Romskému, nevyvolal ve mně žádné rasistické předsudky, pohoršení či odpor a dokonce jsem mu opětoval jeho pozdrav.
Pár hodin na to mi kamarádka vyprávěla příběh z dnešního rána a opět v tom mělo být popelářské auto a profese s ním spočívající, čili popelářská profese. „Dnes zvláštní situace...ráno zvonek, jdu tam...za dveřmi starý pán romského původu....prý něco s popelnicemi..volám bratra,páč tomu nerozumím..pán se prý přišel rozloučit, protože jezdil s popelářem u nás 20let a jde do důchodu...bratr vytahuje 10 kačku a prý:to máte aspoň na pivo....pán z veselou odchází“.
Na to jsem ji odpověděl: „Kdyby si koukala na TV Noviny, tak by si zjistila, že toto je nová finta těchto obyvatel, jak z nás tahat prachy“. Reagoval sem si i sám pro sebe, že už si klidně tito lidé dovolí zvonit nám na zvonky a otevřeně žebrat jakýmkoliv způsobem! Ihned mě napadlo „chci nový zákon na ochranu majetku, mé osoby a osob mě nejbližších, v místě které nazývám domovem a útočištěm. Chci mít na chodbě u dveří legální kulometné hnízdo a právní ochranu.
Za časů velké migrace obyvatelstva do Ameriky z počátku dvacátého století, bych nemeškal, zakoupil lodní lístek a mazal odtud pryč. Ale teď není skoro kam. Do zemí, kde bych se vydal, se už tito obyvatelé ve velkém vydávají. A kam tito stěhovavý lidé nepáchnou, tam by se asi nevedlo dobře ani mě . Takže jediné co mi zbývá je zůstat zde a věřit, že někdo ve vládě dostane rozum a stejně tak jako je nutné vyřešit důchodovou reformu, začne řešit tyto nepřizpůsobivé skupiny, která jsou ve velké výhodě proti nám, méně zvýhodněným, kteří mají v OP napsáno národnost Česká, občan ČR.
Z dnešního dne mám převrácený pocit rasismu, kdy na jedné straně nebyl probuzen a nepřijat, když vzápětí na to, ve mně vyvolal rozhořčení a souhlasné ano s nacionalisty, kteří mají řešení této otázky jako svůj hlavní cíl. Vlastně se sám v sobě neustále, kvůli médiím, musím vracet k otázce, zda jsem rasista a zda mám stejná přesvědčení jako kdejaký nácek, nebo jsem k těmto úvahám dotlačován. Jelikož bych byl rád, aby každému bylo měřeno stejným metrem, a to zcela evidentně není.
Nakonec si musím položit otázku, kam tohle všechno vede? Jak se ještě více situace vyhrotí? Polezou mi nakonec tito občané do mého domova s minimálním postihem do mých oken? Máme své děti od malička učit bojová umění, či jim opatřit bodyguarda? Nebo se vše vylepší a tak jak jsem se ráno pozdravil s tím Romským popelářem, budu se zdravit i s dalšími, aniž by ve mně vyvolali rozporuplné emoce směřující k rasové čistotě národa českého?
Chci se zabývat důležitějšími věcmi v životě, než učit děti rozdíly mezi menšinami a většinami, takovou výchovu mají na blízkém východě mezi Izraelci a Palestinci a vede to jenom k větší agresi a nenávisti vyúsťující k bojovým potyčkám, což se brzo může stát i tady. Existuje mnoho odhodlaných jedinců či skupin, co by nejraději vzali právo do svých rukou a pohroma je na světě. To je můj dnešní rozpor se zvráceným rasismem.