Před několika hodinami jsme slyšeli tiskovou konferenci Tomia Okamury, v níž z jeho úst zaznělo, že nesouhlasí s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu a bude podávat stížnost k Ústavnímu soudu. Senátor Okamura se obává, že rozhodnutí je politicky zmanipulované. Soudci prý „preventivně uvažují politicky.“
Tomio Okamura ve svém blogu napsal: „Rád bych také dodal, že politickým rozsudkem nemám na mysli to, že by jakýkoli politik osobně ovlivňoval rozhodnutí soudu, ale fakt že čtyři z jeho sedmi soudců sami autocenzurou a preventivně uvažovali politicky a namísto spravedlnosti, hledali řešení nejprůchodnější pro politiky.“
I když mám za sebou několik semestrů politologie, tak dodnes nevím, co to znamená myslet politicky. Mohu se samozřejmě domnívat, že jde o nátlak pocházející z politického prostředí, nebo o tlak společenský. „Politicky to myslelo“ také „ocelovému soudruhovi, který byl sedmkrát zraněn. Z toho třikrát do kyčle a třikrát do holeně,“ jak to nádherně vyprávěl Miroslav Donutil ve filmu Černí Baroni. Osobně by mě ale zajímalo, zda si Ústavní soud bude s tímto spojením vědět rady?
I když mám styl Tomia Okamury vcelku rád a vážím si jeho přímosti, nedokáži pochopit, jak může na jedné straně tvrdit, že za politickým rozsudkem nestojí člověk (politik) jako takový, ale jen jakási politická sounáležitost a na druhé straně ihned přemýšlí nad otázkou nejschůdnějšího řešení pro politiky, tedy pro osoby nebo strany jako takové. Pokud budu ono politické myšlení brát jako něco „nadzákonného,“ nějakou ideologii, pořád bude vcelku logické, že ji vytvořil nějaký člověk, že s ní rovněž v současnosti zacházejí konkrétní lidé a pokud bude fungovat i do budoucna, nadále bude obhospodařována konkrétními osobami nebo konkrétními politickými stranami. Jestliže je situace opravdu tak vážná a manipuluje se zde s hlasy občanů, ku prospěchu politické moci, není tedy už načase vyjít s pravdou ven? Nebylo by tedy vhodné označit konkrétní viníky, místo toho neustálého slovíčkaření?
A Právě nezvyklý styl ala „Chytrá horákyně“ ve mně vyvolává pochybnosti o onom podání ústavní stížnosti. Vše je vyřčeno s jakousi únikovou cestou, bez té již výše zmíněné přímosti, která pana Okamuru vždy charakterizovala. Kudrlinky, slovíčka, řečičky a gesta už jeden soud neobměkčila a obávám se, že též Ústavní soud asi neobměkčí.
