Nyní, v období předvolebního boje prezidentských kandidátů, ale i před pár týdny, ve dnech krajských a senátních voleb jsme my všichni kolem sebe slyšeli stále se opakující slova typu: morálně důvěryhodný kandidát, dobrý člověk, dokonalý politik, eticky smýšlející člověk, atp. Co však tyto přívlastky ve skutečnosti znamenají? Na jedné straně stojí definice, na druhé leží názor politika, na třetí názor PR odborníků a dalších informovaných lidí kolem té či oné osobnosti, a na té poslední i názor nás, voličů, občanů.
Troufnu si tvrdit, že když vyslovím otázku a zeptám se na sousloví „dobrý politik“ či „morálně schopný kandidát,“ každý z nás řekne něco jiného. Jistě, v mnoha bodech se zřejmě shodneme, neboť nějaký společný „základ“ ze školy, z médií, z rodiny máme. Každý jeden z nás však máme nastavenou svou vlastní pyramidu hodnot, díky níž posuzujeme situaci, díky níž posuzujeme život.
Definic morálky je hned několik. Vesměs můžeme říci, že morálka představuje souhrn obecně závazných pravidel a jednání, platných v určitém společenství lidí.
Jak je vidno, nedává tato definice přesně nahlédnout do samé podstaty pojmu, avšak k našemu, či jen mému, účelu, zcela postačuje. Chci si totiž ozřejmit svůj postoj k onomu sousloví „morálně dobrý kandidát“. (Protože se blíží prezidentské volby a morálka se cituje v této souvislosti stále častěji, zaměřím svůj zrak na morálně dobrého prezidenta.)
Má představa je asi takováto: Protože prezident zastupuje stát, měl by mít v srdci národní hrdost, zastávat se češství a s onou hrdostí vystupovat na veřejnosti. Měl by být politikem férovým a nezkorumpovaným. Nestraník, avšak s politickým povědomím. Špetka ironie a nadhledu mně vůbec nevadí, ba naopak, tím by se více přiblížil obyčejným lidem. Vlastnosti, jako pravdivost a čestnost či zásadovost snad nemusím zmiňovat. Pro mě osobně je důležitý i jeho vztah k rodině. Ono totiž jako osoba veřejná a takřka denně se vyskytující v médiích, musí jít příkladem nejen republice, jako celku, ale i jejím částem – dětem, občanům, rodinám.
Zřejmě naprosto utopická představa, avšak toto je Moje, nikým nevnucovaná, představa „morálně dobrého či vhodného kandidáta,“ na prezidenta naší země.
Asi si říkáte, proč vůbec píši tento článek? Víte, i já bych chtěl mít za svého prezidenta, „morálně dobrého člověka.“ Ale přijde den, a nebude to dlouho trvat, kdy se všichni prezidentští kandidáti budou snažit ukázat, jak morálně dokonalí jsou. Skoro bych si tipnul, že se vynoří i nějaké to obvinění, „kydání předvolebního hnoje“, udávání a házení špíny z jednoho na druhého.
Vůbec bych se tedy nezlobil, kdybyste se i vy – čtenáři, čtenářky, blogeři, blogerky, diskutéři i diskutérky, chtěli podělit o svůj názor či představu, „morálně vhodného kandidáta“ na prezidenta naší republiky.
