Mario del Monaco, Tenor

Mario del Monaco, chcete porci testosteronu? Dostanete ji, dostanete mnohem více. Del Monaco byl prostě jen jeden

Mario Del Monaco (27. 6. 1915 – 16. 10. 1982)

· Tolik obdivovaný a zároveň zatracovaný italský tenorista poutá pozornost operních obdivovatelů i 40 let po svojí smrti. Del Monaca si nespletete s nikým. Kdo neslyšel Mariův hlas, o hodně přišel.

· Už slyším ty hlasy „Co to, vždyť on řve jako tygr“. Ale neřve, pianissima však nebyla jeho silnou stránkou. Jeho obrovský hlas s bronzovým odstínem dokázal skoro hnout střechou divadla.

· Patří k největším umělcům XX. století. Ne na všechno se jeho hlas hodí.

· Intonace je občas taková divná a říkáte si, že tohle je přeci falešně. Ano, může se to stát. On byl mužem divadla. Ti, co ho viděli v divadle, to nikdy nezapomněli. V divadle byste mu intonační nedostatky odpustili.

· A nyní uděláme odskok, poslechneme si ho. Ale berte v úvahu, že jsem vás varoval. Mariovi se prostě nikdo ani neblíží, tedy kromě Franca Corelliho, ale to až jindy.

Komedianti

https://youtu.be/uRUSb10syVI

Nessun Dorma.

https://youtu.be/CrJC7l5Pn-k

Iago (Renato Capecchi) a Otello, nikdy bych nevěřil, že je možné del Monaca skoro vymazat z jeviště „Sangue! Sangue! Sangue!... krev! Krev!“

Del Monacová manýra, ale stejně je to úžasné. G. Bizet „Agnus dei“

https://youtu.be/H0sVaVthPsc

S Tebaldi „Andrea Chenier“

https://youtu.be/zwiWwOIACJA

S Dorothy Kirsten „Butterfly“

· Neviděl jsem ho a časově jsem ho minul ještě mnohem více než jiné umělce.

· Mario se narodil ve Florencii.

· Hudební vzdělání získával postupně, učil se hrát na housle a posléze absolvoval hudební konservatoř v Pesaru, kde se poprvé setkal s Renatou Tebaldi.

· Bral hodiny zpěvu u Artura Melocchiho a je zřejmě nejvýznamnějším zástupcem této školy.

· Od roku 1940 začal vystupovat v operních divadlech. Vrchol jeho kariéry probíhal v letech 50. a na začátku let 60. se zmiňovanou Renatou Tebaldi byli tým snů.

· V Metropolitní opeře zpíval v letech 1951 - 1959. Proslavil se rolí Verdiho Otella, kterou zpíval asi 400 x. V kostýmu Otella je i pohřben. Prosadil se ale i v jiných Verdiho a Pucciniho rolích.

· Paradoxem je, že takový italský pěvec byl zapálený wagnerián. Jeho snaha přejít do wagnerovských rolí se moc nevyvedla. Neuměl německy a sama Kirsten Fagstad proti němu lobovala. Podívejte se na to video. Jeho nadšení je určitě strhující.

·

· Kariéru ukončil v roce 1975. V roce 1982 zemřel. Bylo mu 67 let.

· Jeho nahrávky se zmíněnou Renatou Tebaldi a také Marii Callas jsou považovány za důležité a zásadní.

· Nyní k problémům. Mezi zpěvem a řvaním je docela tenká hranice. Já zkusím vysvětlit, co vím o zpěvu. Jde to těžko, protože řadu věcí absolutně nechápu. Základní podmínkou je opora bránice. Tu by měli používat všichni. Podívejte se někdy na Lucii Bílou, jak má ruku na bránici a tu si hlídá. Uvolním hlasivky a otevřu krk. Je to občas vidět, jak dávají hlavu jakoby bradou na prsa. Používám kosti hlavy (hlavový rejstřík) a kosti hrudníku (hrudní rejstřík) jako rezonanční zesilovač. Přechod mezi hlavovým a hrudním rejstříkem se nazývá passagio. A zde je problém, sebemenší chyba v oblasti passagia se trestá vokální smrtí. (Když vás v práci namíchne šéf, řekněte mu, že je trubka, protože neví, kde má passagio). Každý má tento přechod o něco jinde. Zpěv je v podstatě atletický výkon. Stojí hodně sil vyprodukovat takové zvuky. Je to moc hezké, že jo? A teď mi to ukažte v praxi. Nevíte, že jo.. Já také ne.

· Mario byl superatlet. Vrhal do zpěvu úplně všechny síly a nebyl s to zpívat potichu. Pak je tu tzv. Del Monacová manýra. On někdy zcela záměrně produkuje docela podivné zvuky. Říkáte si, jestli tohle je ještě zpěv. Na některé role je to ale výhoda.

· Další aspekt je relativně legrační. Renata Tebaldi byla vysoká krásná žena a Mario byl prostě menší. Moc dobře to věděl a jako správného narcise ho to myslím docela míchalo.

·

· Mívám pravidelná Del Monacová období. Uvidíte-li na nahrávce jména Del Monaco, Tebaldi… skokem plavmo do toho, bude to určitě zajímavé.

· Co můžu doporučit bez výhrad je „Verdi, Otello“, Karajan (už zase ten Rakušák), Tebadli, Del Monaco, Protti. Je zde pozoruhodná věc, Otello ve stejném složení existuje ještě starší studiová nahrávka z roku 1954. Dirigent není Herbert von Karajan, ale Alberto Erede. Nahrávka je původně pouze mono. Mono verze byla později překanálována do falešného sterea, které umí být značně stresující. Erede je o něco italštější, všichni byli o pár let mladší a je o určitě znát. Karajanovo vedení orchestru je oproti tomu mnohem lepší a orchestrální složka je měkčí a jistější než u Eredeho. Ale rozhodnout, která verze je lepší, není možné. (moje volba je Karajan, ale já jsme prostě Karajanista)

· https://youtu.be/ftGBusDOen4?t=476

· „Umberto Giordano, Andrea Chenier“ Dirigent Andrea Gavazzeni, ale Tebaldi a Del Monaco to jistí. Ostatní nahrávky nejsou nikdy špatné, jen se mi jiné líbí více.

· https://youtu.be/ohdo4RXwQkk

· Přesto se najde jedna, která se mi opravdu nelíbí. Je to Schippersova Carmen z roku 1963 s Reginou Resnik. V tom určitě nejsem sám. Ale, že by to byla vyslovená katastrofa, to si také nemyslím.

· https://youtu.be/oLWlqcgXGW0

· Pak bych zmínil Eredeho verzi Pucciniho Turandot, tam mimo del Monaca zpívá Renata Tebaldi jako Liu a Inge Borkh jako Turandot. Audio je pravda malinko dřevní, navíc je to opět rekanálované ping-pong stereo. Ale sežene se to na CD v levné edici za pár desítek korun.

https://youtu.be/RU1AOCdYwug?list=OLAK5uy_kbFWr_XmTRCPywnMKYF7QlZgGGZiboucA

Pak by tu byla Tosca, Francesco Molinari Pradelli, del Monaco je zde naprosto neskutečný, stejně jako Renata Tebaldi. Za zmínku stojí také George London v roli Scarpii.

· https://youtu.be/2iWppqV4yUM

Jsou i další nahrávky, ale už tak je můj post dlouhý, kdo to má čist

Mario ale patří na vrchol operního Olympu. Renata samozřejmě taky. Tebaldi ale chce zvláštní post.