Leontyne Price, zkrácená verze

Její hlas mě provází celý můj život. Ona sama říká, že nikdo nemiluje její hlas jako ona sama. Mýlí se však. Nikdo nemiluje její hlas více než já. Vždy v něm najdu co hledám.

Leontyne Price, soprán, zkrácená verze

Je pozdní odpoledne jarního večera a ve zkušebně hudební školy Juilliard sedí dirigent Herbert von Karajan, který si přijel poslechnout nějaké nové nadějné zpěváky. Karajan je malinko otrávený. Jeho americké turné neprobíhá tak, jak si představoval. Reakce amerického publika jsou sice nadšené, ale umělecké asociace amerických hudebníků jsou poměrně odtažité. Karajanovi je vytýkána jeho nacistická minulost. On je však profesionál a otrávenost nedává moc najevo, i když je zřejmá.

Florence Ward Kimballová, vokální koučka Juilliardu, uvádí jednotlivé kandidáty a ti mu pochoduji do zkušební poslechové místnosti jako husy na porážku.

Mezi kandidáty stojí mladá černošská sopranistka Leontyne Priceová. Leontyne je 28 let a už cestovala po celém světě s relativními úspěchy. Florence Leontyne uvádí. Karajan je otrávený, a ptá se, kdo to je. Florence Leontyne představuje a na Karajanův dotaz, zda je to dobrá zpěvačka, Florence Karajana ujistí, že Leontyne je nejlepší zpěvačka, kterou kdy školila.

Nálada je na bodu mrazu. Všichni usuzují, že Karajan je prostě rasista. Leontyne napochoduje na podium zkušebny, pokyne klavíristovi a začne zpívat árii z Toscy „Vissi d´arte“. Zkušebnou Juilliardu projede vlna vzrušení, něco se děje. Karajan vstal, jeho tvář zdobí záhadný úsměv. „Co se to kruci děje???!!“

Karajan požádá juilliardovského pianistu, aby mu přenechal místo a usedá ke klavíru sám

Supernova, která je jasnější, než tisíc sluncí právě explodovala maximální svítivostí. Karajan sděluje Leontyne, že má hlas století a že je umělkyní budoucnosti.

To ale není nic, co by Leontyne sama nevěděla, sebevědomí jí nikdy nechybělo.

Co, že se to stalo? Leontyne na Karajana nasadila, dle svých slov, árii „Vissi D´arte“, tedy to nejlepší, co v tu chvíli měla.

Tento tolikrát popisovaný ikonický moment, v historii klasické hudby, bych chtěl vidět.

A já nyní udělám totéž, nasadím Vissi D´arte

https://youtu.be/kcd6hQbPX3s

Leontyne Price je majitelkou jednoho z nejúžasnějších sopránových hlasů, které jsem kdy slyšel.

Henry Purcell „Thy hand Bellinda… When I am laid“

https://youtu.be/6UB87rs6k1I

Haendel, ariozo Care selve

https://youtu.be/3WLyFCXqFDs

Carmen, Bizet

Habanera https://youtu.be/60xFeualnp8

Skok.. libo Mozarta?

https://youtu.be/nULrPlVcJ8Q

42 minut potlesku ve stoje za tuhle árii

https://youtu.be/kPfxvTirMvk

měl bych zmínit Aidu a další role, ale už tak je těch odkazů moc… nakonec nasadím něco, co nečekáte

https://youtu.be/ibuMjbmNB0c

––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––

článek obsahuje prvky dramatické fikce, a je psán na motivy toho, jak je tato událost popisována.