Leontyne Price jako Tosca, Karajanova nahrávka z roku 1963, Giacomo Puccini

Existuje stovka nahrávek této opery. Jako reference je uváděna De Sabatova verze s Marii Callas. Já ale řadím tuto výše vzdor indispozici Di Stefana

Nikdo mi nikdy nemůže vzít ten moment, kdy jsem poprvé slyšel tento set. Když Tosca skočila vstříc smrti, zůstal jsem několik minut tiše sedět, zcela mimo sebe, neschopen pochopit, že to bylo jen audio.

Puccini opakovaně navštěvoval divadelní hru Victoriena Sardoua „La Tosca“ v různých divadlech, kde vystupovala slavná herečka Sarah Bernhartová. Puccini byl hrou zcela uchvácen. Do toho zasáhl starý Verdi, který prohlásil, že kdyby nebyl tak starý, komponoval by Toscu. Veristická vášeň zde dosahuje naprostých vrcholů. Tosca je nejsexuálnější opera vůbec, taková vášeň není nikde jinde. Zároveň je zde zřejmě největší bídák v dějinách opery, policejní prezident baron Scarpia. Můžeme vést spor, zda je Iago horší. Těžko říct. Scarpiaova motivace je jasná: je sexuální násilník a chce sex s Toscou. Iagova motivace je oproti tomu čistě psychopatická, ale to asi není podstatné. První Tosca, Hariclea Darclée, byla velmi krásná žena a Puccini se s ní neopomněl zaplést.

Kterou nahrávku bych doporučil? Čekáte De Sabatu z roku 1953? Je to technicky hrozné a moje Tosca to není. Říkal jsem, že jsem Leontyne devotee, tak je volba logická a určitě nejsem sám, kdo řadí nejvýše Karajanovu Toscu z roku 1963. Leontyne Price, Giuseppe di Stefano, Giuseppe Taddei a Herbert von Karajan (DECCA 1963).

Di Stefano se místy poněkud trápí a vyje jako šakal. Já mu to odpustil, i když to bylo těžké. Tosca Leontyne Price je nádherná, šťavnatá, plná vášně a žhavých erotických příslibů, které má Leontyne v hlase. Giuseppe Taddei je tak odporný Scarpia, že se člověku zvedá žaludek. Karajanovo vedení je zcela nekompromisní. Jako člověk byl sice HvK asi nesnesitelný, ale ty výsledky mu prostě nikdo neupře.

Leontyne Price zpívá „Vissi d´arte“: [Leontyne Price Vissi d´arte](

).

A tady je celý playlist: [YouTube playlist](Odkaz).

Nahrávání probíhalo pod dozorem legendárního producenta fy Decca Johna Cullshawa. Karajan přímo útočí na de Sabatovu nahrávku z roku 1953. Závěr opery, tedy zastřelení malíře, se točilo na dvoře studia DECCA ve Vídni. Pánové Karajan a Culshaw chtěli autentický dozvuk. Stále se to nedařilo, střílelo se a střílelo. Obyvatelé v sousedství studia vzburcovali policii, že studio bylo napadeno. Přijela zásahovka a začala studio obsazovat. Velitel zásahu Karajana poznal a usoudil tedy, že je to omyl. Policie prověřila, že v objektu nejsou žádné ostré zbraně, a zbytek nahrávání potom proběhl ve spolupráci s místní policií.

Čili je to tedy policejní verze

Novější Tosca Leontyne Price pod vedením Zubina Mehty drží vysoký standard a nemá žádnou chybu, ale už to není ono.