Euroskepticismus a populismus před volbami do EP

Pár poznámek k dnes publikovanému materiálu Centra pro bezpečností analýzy a prevenci   Nedávné varování evropských elit před vzestupem evropských populistů se stalo záminkou k několika debatám, zda je či není populismus hrozbou, nebo zda je příležitostí pro sebereflexi a budování silnější Evropské unie.

Je potřeba rozklíčovat si o jaké elity jde.

Několik vysoce postavených úředníků, včetně italského premiéra Enrica Letty, předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa a předsedy Evropského parlamentu Martina Schulze, varovalo voliče, že populistické radikální pravicové skupiny mají potenciál k tomu, aby Unii destabilizovali.

Naši Republiku (politickou stranu) budou mít snahu přidávat mezi populistická radikální uskupení. Dochází tu a bude docházet k úmyslnému matení pojmů "populistická radikální pravicová strana", "extrémistické uskupení". Strana Republika je jasně pravicová strana s čistě a jasně definovanými hodnotami. Ochrana vlastních lidí, sebe sama a snaha zajistit českému národu prosperitu v mantinelech vytyčených naším programem není a nemůže ani být takto případně označována.

I přes nedávné období klidu je Evropa stále zasažena hlubokou hospodářskou a sociální krizí. Lidé protestují po celé Evropě, banky nedodržují své závazky a jsou zavírány. Zatímco některé dalekosáhlé změny byly prosazeny k záchraně finančního trhu, spory nad ekonomickými balíčky rozdělily politické strany a někdy dokonce celé země. Řada regionů EU setrvává v ekonomické stagnaci. Situace, kdy dramaticky klesá podpora veřejnosti pro evropskou integraci, využívají pravicově populistické a nacionalistické subjekty, které v Evropě nabývají na síle. Ve Francii dávají předvolební odhady Marine LePenové, která je lídrem Národní fronty (NF), až 24% hlasů, což by mohlo teoreticky udělat z této strany nejsilnější francouzskou stranu zastoupenou v Evropském parlamentu.

Tyto společenské procesy mají jasný původ v pocitu ohrožení, který začíná cítit většina lidí. Střední třída , zejména u nás, je na ústupu a přestává existovat. Lidé získávají pocit, že díky politice v podobě prováděné stávající nomenklaturou EU nemají nad děním kolem sebe kontrolu. Z toho pramení frustrace která odkrývá nepřipravenost společnosti na řešení změn ke kterým dochází. Chyba je v rozhodování a myšlení politických elit a nomeklatur celé EU. Není odvaha pojmenovávat věci pravými jmény. Přehnaně akcentovaná politická korektnost, falešná humanita, pseudodemokracie ničí rozpoznávací, vyhodnocovací procesy od počátku řešení problémů. Přijatá rozhodnutí pak nemají žádnou hodnotu.

Geert Wilders, charismatický vůdce holandské Strany svobody (PVV), oznámil v listopadu 2013 spolupráci s Marine Le Penovou. Obě strany deklarovaly, že se společně budou podílet na evropských volbách jako Aliance svobody. Podle Wilderse je cílem Aliance „osvobození od evropských elit a osvobození od nestvůr z dosáhnou až 25% hlasů, což vyvolává obavy nad stabilitou celého integračního procesu. Jakkoli tyto obavy mohou být přehnané, Wildersův plán na vybudování populistické radikálně pravicové frakce v rámci Evropského parlamentu se brzy může stát realitou.

V Evropské unii také ožívají debaty o nové podobě azylové politiky s odvoláním na Lampeduskou katastrofu. Manfred Weber, člen křesťansko-sociální unie (CSU), prohlásil: „s ohledy na průzkumy veřejného mínění, které předpovídají až 30% pro euroskeptiky v novém parlamentu, imigrační politika nemůže být v současné době více liberalizována, poněvadž by to mohlo posílit extrémistické strany“. Alarmující je i situace ve východní Evropě, kde více posiluje extrémní varianta anti-evropského populismu podporující rasismus a xenofobii. Zejména v Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku extrémní „pravicové milice“ terorizují národnostní a sexuální menšiny.

Mnohdy překotná integrace států na diametrálně odlišném stupni ekonomického, společenského vývoje nemůže přinášet výsledky , které mají mít podobu a uroveň vzývanou Bruselem. Pouhé politické rozhodování ve kterém se jen zohledňuje stranickost a pomíjí se vše okolo je krátkozraké. Například snaha o integraci Ukrajiny. Toto je pouze politikum. Na ekonomické úrovni je to katastrofické rozhodnutí. Pozitivní výsledek by byl jen pro špičky evropské oligarchie.

Mnozí se domnívají, že populismus škodí demokracii, volby ale také mohou vyvolat nový podnět k tomu, aby Evropané začali věřit, že stojí za to, aby EU mohla fungovat. Ve výroční zprávě Světového ekonomického fóra stojí, že k první desítce trendů pro rok 2014 patří nedůvěra v politické vedení a prohlubující se rozdíly v příjmech. Zpráva také uvádí, že generace, která začíná kariéru v naprosté beznaději, bude o to náchylnější k populistické politice. Evropská unie musí pochopit, že vzestup populistických skupin ukazuje, že způsob vládnutí nemůže být takový jako v minulosti a nemůže ignorovat skutečné sociální a politické požadavky občanů.

I u nás v některých regionech vyrůstá již 2-3 generace mladých kteří postrádají základní sociální návyky. Je to důsledek chronické nezaměstnanosti, neadekvátní sociální politiky, přesvědčování se o fungujících regulativech v tržním hospodářství. A těchto míst je po Evropě spousta. Ve Španělsku, Řecku, Portugalsku. Ale i Francii a Německu. Tady je podhoubí budoucích problémů.

Je třeba prokázat, že se EU vyvíjí a mění. EU musí být schopna promlouvat ke svým občanům a ukázat jim projekty, které budou mít reálný základ. A co je nejdůležitější, musí bojovat proti nezaměstnanosti mladých lidí. Těm, kteří absolvovali školu nebo mají výuční list, by měla dopomoci k zaměstnání. Evropa musí i nadále bojovat proti protekcionismu a musí podporovat efektivní trans-atlantský obchod, který může pomoci k zrychlení růstu a také k zabránění budoucí stagnaci evropských trhů.

I přes tyto skutečnosti panuje určitý optimismus. Zatím není pravděpodobné, že populistické radikálně strany budou schopné narušit každodenní fungování evropských institucí. Jejich růst nicméně může být jistým budíčkem pro Evropu

 S využitím podkladů CBAP ze dne 16.14