Sliby jak bude líp

Před volbami se mnoho slibuje. Spousty geniálních nápadů. Držme se při zemi a věřte, že to není nechuť k novým věcem atd.. Jsem naivka a hlupák, co věcem nerozumí. Ale sliby o tom jak bude kde, kdo podporovat částečné úvazky, jak bude preferovat tu či onu skupinu jsou jen sliby a plácání. Řeči o zajištění prosperity a rozvoje, blahobytu....pohádky.

Pokud budeme stále trpět čachry s minimální mzdou, velmi rozšířený systém práce na dohody ke kterému malé podnikatele vede minimální mzda, vyplácení peněz na ruku tak ekonomiku moc nespravíme.

Systém je špatný od svých základů. To jest odsávání peněz z dotací které jdou na různé industriální zóny, paskvil v podobě zákonů tvořících rámec pro pracovní vztahy. Lákání jakéhokoliv investora za cenu velkých daňových úlev, tvorba pracovních míst s minimální potřebou kvalifikované práce atd..

V odkazovaném článku si přečteme jak máme úžasnou nezaměstnanost ( http://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/recept-na-cesky-uspech-bohaty-soused-a-snadne-propousteni/r~a53af5b4448c11e4973a002590604f2e/) ale jde jen o způsob vedené a použité metodiky. Realita je že lidé kteří měli neplnohodnotné pracovní úvazky nejsou klasifikováni jako nezaměstnaní, ale jejich příjem, sociální jistoty a postavení jsou téměř na úrovni nezaměstnaných.

Realita je, že řada nezaměstnaných lidí již v evidenci uchazečů vedena není, protože jim to nepřináší žádný užitek. Podpůrčí doba dávek v nezaměstnanosti uplynula, žádnou relevantní nabídku práce nezískali a snaží se přežít spíše v šedé či černé ekonomice.

Minimální mzda je pásmu více než 200 korun za hodinu stanovena pro zaměstnance v pěti zemích EU (Francie, Irsko, Nizozemsko...), mezi 100 a 200 korunami se nejnižší přípustná hodinová odměna za práci pohybuje rovněž v pěti státech (Velká británie, Malta, Řecko, Slovinsko..)

Češi jsou na čtvrtém místě od pomyslného chvostu výše minimální mzdy. Za námi je jen Bulharsko, Litva a Rumunsko. Minimální mzdu nevyužívá například Švédsko, Finsko, Rakousko či Itálie.

Trošku v tomto kontextu si neumím představit funkčnost částečného úvazku. Jako zaměstnavatele mne to jen zatíží a pokud si nechám člověka s minimální mzdou tak ekonomicky získám. Pokud budu preferovat částečné úvazky pro skupiny 50+ atd.. kde najdu "celá" místa pro jiné skupiny?

Nelze jinak, ale dovolím si komentovat návrh lidovců v Brně, který v komunále použili jako pobídku pro občany.
Jsou to zkrácené úvazky.
Pokud kouknete na jejich stránky uvádí tam řadu procentuálních srovnání v duchu kolik lidí kde takto pracuje.
Je zde opominut ekonomický rozměr, dopad na výši příjmu, sociologický rámec.
Dovolím si krátkou glosu k situaci - jsme vyspělý stát s nevyspělou konstrukcí mezd platů. Zkrácený úvazek je "trendy" ve Francii (např.), ale má to háček - tamější společnost je koncipována tak, že muž , příslušník střední trídy (mimochodem ta u nás neexistuje) má příjem zabezpečující rodinu. Žena jdoucí na zkrácený úvazek již neodvisí úplně od výše příjmu z něj. Pzn. hovořím o situaci úplných rodin, tak jak ji znám z Lyonu a Nice. Nevím jak toto bude funkční u nás.
Tato forma úvazku např. při nedostatku míst ve školkách kdy bude mít rodina zaplatit v soukromé školce částku mnohdy kolem 10.000,-Kč za měsíc určitě nestimuluje k využití takovéhoto místa.
Snad (a zde je to využíváno) bych tento způsob zaměstnávání preferoval u tzv. "důchodců" co přesluhují.
A další problém je ten, že zaměstnavatelé na toto nejsou připraveni. My chceme něco kopírovat, ale společenský rámec (a všechny další rámce....) potřebné k funkčnosti nemáme vytvořeny.

Prostě nerozumím.

A je tu i otázka ve smyslu "babo raď" - účelem minimální mzdy je "ochrana zaměstnance před chudobou" a snaha zajistit jim alespoň základní příjem. Zastánci věří, že se tak zlepší životní úroveň pracujících a zajistí se vyšší spotřeba zbožíu obyvatel.Vyšší koupěschopnost je motorem růsru ekonomiky. Kritici ale argumentují, že minimální mzda přináší ve výsledku přesný opak. Řada firem podle nich totiž některé pracovníky raději nezaměstná, než aby jim musela platit povinné minimum.

V ČR je situace dost vyhrocená. Chudoba a sociální vyloučení hrozí téměř 1,51 milionu obyvatel Česka! Z nich 140 200 nemá ani dostatečný příjem, ani materiální vybavení a ani práci. Jenže ani řada lidí se zaměstnáním nemá zdaleka vyhráno - nedokážou si totiž vydělat tolik, aby chudobě unikli. Pro mnoho Čechů je tak velkým problémem třeba nečekaný takřka desetitisícový výdaj. A nemohou si dovolit ani týdenní rodinou dovolenou.

Průměrně čtvrtina peněz českých domácností přitom pochází ze sociálního systému - z dávek a penzí. Odborníci sledují při zkoumání chudoby tři kategorie - příjmovou chudobu, materiální deprivaci a práci. V roce 2013 se pod hranici příjmové chudoby dostal člověk s měsíční částkou nižší než 9674 Kč, pár s méně než 14 512 Kč, samotná matka s malým potomkem s méně než 12 577 Kč či rodiče s náctiletým a malým dítětem s méně než 22 251 Kč. Pod hranicí příjmové chudoby tak loni žilo 886 000 lidí.

A můžeme se potom divit, že nám vznikají lokality kde výbuch násilí je otázkou iniciace s minimálním prahem. Pár hloupých slov, dětská hádka na pískovišti. Proč asi tolik mladých v EU souzní s džihádisty, rebeluje.

Volební sliby samozřejmě nikdy nenabízí komplexní řešení, bývá to jen plácání....