Stát je nespolehlivý partner

Každý vztah by měl být vyvážený. V každém vztahu, by měli všichni účastníci vědět, co od nich ostatní mohou čekat a jaká mají práva a povinnosti. Bohužel náš stát není spolehlivý partner. Jeho chování vůči občanům je nevyzpytatelné, někdy až zákeřné.

Naši občané si nemohou být prakticky ničím jistí. Jejich jistoty se smrskly jen na jednu jedinou. A to, že budou platit a platit. To vše pod zástěrkou úniku z takzvané dluhové pasti.

Pod touto zástěrkou stát škrtá kde může. A formulace „kde může“ je trefná. Stát totiž opravdu škrtá jen tam, kde mu to projde. Škrtá tam, kde se nikdo nemůže bránit. Drtivá většina škrtů jde na vrub obyčejným lidem. Právě těm, kteří se nemohou bránit.

Ten kdo se může ozvat a brání se, těm vláda raději neškrtá. Soudcům, lékařům, sama sobě … Ve skutečnosti tak na úspory doplatí jen ti, kteří celé roky poctivě platí, starají se, aby sami dluhy neměli. Potom přijde stát a řekne: Platit budete více a pořád dál. Zvedneme daně, ale vaše peníze spotřebujeme na prostý chod státu. Na vaše důchody, nemocenské, podpory v nezaměstnanosti ani mateřské nemáme. Takže plaťte nám dál, ale postarejte se o sebe sami. Po nás nic nechtějte.

Co na tom, že jste 20 let platili poctivě sociální i zdravotní pojištění, starali se o své zdraví, aby jste měli co nejméně absencí. Pracovali poctivě, aby byl zaměstnavatel spokojen. Co na tom že jste každý měsíc společně se svým zaměstnavatelem odváděli do státní kasy kolem 50% z vaší superhrubé mzdy. Teď stát peníze nemá. Pokud přijdete o práci, dostanete 5 měsíců almužnu a pak nazdar. O to vás pán bůh ochraňuj, aby jste nebyli zaměstnavatelem přinuceni podepsat rozvázání pracovního poměru dohodou. To by jste podle návrhu vlády nedostali nic. Onemocníte? Smůla! První tři týdny nedostanete od státu také nic.

Pořád nám chybí peníze? Vezmeme si je z pojišťoven. Pořád je to málo? Snížíme znovu plat státním zaměstnancům… však oni to vydrží. Žádný jiný stát je totiž nezaměstná a nezaměstnanost je 10% … takže je to v pohodě!

O to je teprve začátek. Za chvíli stát nebude mít na důchody, na vlaky, policii, hasiče …   No a? Na hasiče nemáme, kupte si hasící přístroj. Na policii nemáme, kupte si pistoli. Že je to hloupost? Kdepak. Stačí jen sledovat dění kolem služeben policie. Stát jasně řekl: Nemáme na služebny peníze. Pokud nás ve městě chcete, postarejte se o nás, tj. dejte nám nájem zadarmo a zaplaťte provoz služebny.

Stát je prostě nespolehlivý partner, nelze mu věřit! Přizpůsobuje si pravidla tak, jak se mu to zrovna hodí. Ale pravidla mění jen bezbranným nebo těm, kteří se bránit neumění, nebo nemohou.

Stát voliče zastrašuje krizovými scénáři podobnými hollywoodským katastrofickým filmům i když situace zdaleka není tak zlá, jak by se mohlo zdát. Ono totiž ani tak nejde o to, kolik dlužíme, ale především je potřeba se rozhlédnout kolem sebe, zda vlastně státní dluh není běžnou součástí všech ekonomik. Při bližším prozkoumání zadluženosti evropských zemí zjistíme, že Česká republika je jednou z nejméně zadlužených zemí.

Hned druhým státním strašákem je tempo zadlužování. Bohudík, ani zde nepatříme mezi ty nejhorší. Tempo zadlužování ČR je v posledních dvou letech pod průměrem EU. Jednoduchým odvozením se z těchto statistických údajů vyčíst, že dluhová past je v současné době opravdu jen strašákem.

Žít na dluh je špatné. Každý se musí postarat sám o sebe, především v základních věcech. Stát ale má ctít nastavená pravidla a nedělat bezhlavě to co se mu zrovna hodí do krámu. Hlavně aby se to nedotklo těch nahoře a jejich byznysu …