Pozor, žena za volantem!

Ženy za volantem jsou často terčem posměšků a nadávek jejich mužských kolegů, kteří jim to často dávají pěkně „vychutnat“. Proč  ženy za volantem mužům tak vadí? Jaké vlastně ženy za volantem jsou? Jak řídí naše kamarádky? Udělal jsem malý průzkum a výsledky jsou zde.

Budeme-li se rozdílům v řízení ženami a muži věnovat seriózně, musíme konstatovat, že většina žen jezdí opravdu jinak než muži. Ženy jsou opatrnější, bojácnější a většinou mají méně zkušeností. Styl jejich jízdy pak tomu odpovídá. Muž to ale vnímá jinak.

Těch vtipů na ženské za volantem, těch urážek co muži vyplodí na adresu řidiček. Většina z nich je nepublikovatelná. A přitom za to ženy vlastně nemohou. Těžko říci čím to je, ale dá se vystopovat několik častých situací, ve kterých se řidičky projevují jinak než muži.

Parkování – asi nejčastější problém. Možná je to tím, že si ženy v dětství hrají více s panenkami než s autíčky. Pro některé ženy je parkování v řadě aut nepřekonatelný problém. Mrkněte na youtube.com, tam je krásných ukázek. Ženy mají zkrátka větší strach, že někoho „naboří“ a zároveň trošku horší odhad vzdáleností, díky menším zkušenostem. Parkování jim trvá déle. No a? Musíme také přiznat, že ženy jsou trošku menší než mi muži, sedí níž a mají tak přece menší přehled o dění kolem vozidla.

Pomalá jízda – k tomu asi není co dodat. Když je ve městě „padesátka“ a ta paní přede mnou jede sotva 40, taky nadávám. Dítě přijde pozdě do školy, já nestihnu poradu … a přeskočit se ta ženská nedá …

Najíždění do křižovatky – velká bolest většiny žen. Daň za menší vyježděnost. Největší úskalí se zdá odbočování přes tramvajový pás. Sledovat auta za sebou, před sebou, tramvaj a ještě si uvědomit kde stojím, k tomu je potřeba hodně praxe. Ale tohle nedělá problém jen ženám, ale i mnoha mužům. Takže dámy, jste omluveny!

Nepředvídatelnost – tak tady ženy vedou na celé čáře. Styl jízdy je velmi nečitelný a nepředvídatelný. Podle typického ženského stylu jízdy, je žena za volantem rozpoznatelná již z dálky. Řidiči pozor, to auto před vámi, co se táhne jako slimák, jede skoro po čáře a brzdí před každou křižovatkou i když jede po hlavní silnici, možná v následujících vteřinách prudce zastaví, nebo znenadání odbočí!

A nebo je to všechno jinak? Mužům nevadí styl jízdy ani ženský prvek za volantem. V mužích možná jen vítězí jejich mužská ješitnost. Vadí jim, že si mají být na silnici rovni s tím slabým stvořením, které jim má vařit a uklízet a místo toho jim zavazí na silnici. A pokud si žena za volantem navíc dovolí mít dražší auto než muž a ještě je hezčí než jeho manželka, dostává celá řevnivost docela jiný rozměr.

Dost teorie. Udělal jsem malý průzkum mezi svými  kamarádkami, manželkami kamarádů  a spolupracovnicemi a vybral pár těch, které mi uvízly v paměti.

Takže jak řídí ?

Eva: řidičák má pár měsíců. Když jsem s ní jel poprvé autem, musel jsem si potom dát panáka. Do jedné z nejfrekventovanějších křižovatek najela na červenou. Když si to uvědomila, šlápla na brzdu tak prudce, že se mi pás zařízl do ramene. Auto zastavilo uprostřed křižovatky a chcíplo. Trolejbus řítící se z kopce zastavil 10 cm od mého okýnka …  Finále naší cesty? Chtěla zaparkovat na chodníku, kde bylo značené parkoviště. Místa bylo dost. Takže na chodník najela bez přibrzdění asi třicítkou. Že jí stál v cestě obrubník vysoký 20 cm, ji vůbec netrápilo… to byla rána!

Martina: matka dvou dětí, dbá hlavně na jejich bezpečnost. Aby dobře viděla sedí těsně u volantu sedadlo do pravého úhlu, aby byla zcela vzpřímená a měla dobrý rozhled. Povolenou rychlost prý není potřeba využívat. Ve městě stačí  30km /hod a na chatu k rodičům se dá šedesátkou taky dojet. Když si kupovala auto, muselo splnit dva parametry. Muselo být červené a mít alespoň 8 airbagů.

Jitka: řídí se heslem ať jedu, jak jedu, hlavně abych u toho dobře vypadala. Když mě minulý týden vezla do práce dokázala nejen vyřídit několik telefonů bez hands free, ale dokonce si stihla na křižovatce přetáhnout rtěnku a spravit makeup. Potřebovala na to sice kromě červené i oranžovou a skoro polovinu zelené na semaforu, ale to jí na rozdíl od ostatních řidičů nevadilo. Jen se nezblázněte, vždyť už jedu, komentovala zběsilé troubení ostatních řidičů.

Jarka: paní účetní ve středních letech. Parkování jí prostě nejde. Když naposledy parkovala před firmou. Pozorovali ji chlapi z okna. Zaparkovat do řady aut bylo nad její síly. Když už po šesté buchla nárazníkem do auta za sebou a počtvrté před sebou, nabídl jí náhodný kolemjdoucí, že jí to auto zaparkuje. Neodmítla …

Iveta: svobodná, bezdětná na to jde jinak, ta nechá stát auto na silnici a rovnou jde požádat nějakého muže o zaparkování. Většinou mu u toho maže med kolem úst, lichotí mu a dělá ze sebe slabou a hloupou. Pak nám o tom vypráví s dovětkem, jak jsou muži lehce zmanipulovatelní. Když si u toho rozepnu knoflíček u halenky a olíznu si rty, říká, tak mi to auto ten chlap i vyluxuje …

Petra: matka malého Kubíka, to má ráda rychle a když piští gumy. Vychutnává si sílu motoru a rychlá jízda ji vzrušuje. S řadící pákou si hraje jako s … a má pro řazení cit. Řídí skoro jako chlap. Jen bych z auta odstranil ty růžové nálepky srdíček, polštářky, pronikavou vůni stromečků, desítky tužek, popsaných papírků a serepetiček. Na barvě auta ji nezáleží, ale musí to být alespoň „dvoulitr“.

Marcela: emancipovaná řidička nikdy nejezdí s muži jako spolujezdec. Vždy musí řídit ona. Je přece rovnoprávnost! Řídí jako chlap, chová se jako chlap. Vypadá jako …

Pampeliška: moje malá třeťačka, sice neřídí auto, ale řídí mě. Jak to jedeš? Ptá se. „nevidíš že je tady šedesátka? Vidím, odpovídám. No ! a kolik jedeš? Říká vyčítavě.  Sedmdesát, přiznávám se …  Jak to jedeš? Přidej! Nejedeš moc rychle? Přibrzdi! Dávej pozor! Zastav tady! Ne, ješte o kus dál … Kam se zase díváš?  To je jen pár z nekonečné šnůry příkazů, zákazů, rad a doporučení, které mi dává. Silně mi to někoho připomíná …  ale to už je zase o něčem jiném.