Konec epochy

Starý svět je na křižovatce. Zaniká v křečích globální krize a na jeho troskách vyrůstá svět nový...Jaký?

V jaké epoše vlastně žijeme? Je to stále ještě relativistický svět, jak označil 20. století Paul Johnson? Nebo starý svět zaniká v křečích globální krize kapitalismu a na jeho troskách vyroste svět jiný? Klesá pod hladinu oceánu staré paradigma relativismu a vynořuje se ze dna nějaká nová země? Proč vlastně západní civilizace, která se vnutila prakticky celému lidskému světu se svými hodnotami, náhle a nečekaně upadá? Kam zmizely velkolepé plány na vítězství vědy a techniky, ovládnutí přírody, planety a heroické výpravy k jiným hvězdám? Kam směřuje západní civilizace, potažmo celý současný svět?

Co se děje?

Se soumrakem roku 2011 si jen člověk zcela ponořený do svého vlastního soukromého bytí může myslet, že je v bezpečí, že je vše „v pohodě“. Kam a proč zmizela tato příslovečná pohoda? Z médií se neustále valí slovo KRIZE. Jako by nás někdo strašil. Strašáci se střídají a média je vytahují jako králíky z klobouku. Snad je to zvláštní morbidní potřeba být něčím vyděšen tryskající z podvědomé paměti, kde máme nahromaděné katastrofy všeho druhu.

Zatímco některé hlasy nyní akcentují ekonomickou povahu krize, jiné mluví o krizi kapitalismu, ne-li o jeho blížícím se zániku, a další o potápějícím se Titaniku celé západní civilizace (Benjamin Kuras), leckdo zaznamenává krizi globální. „Začíná být zřejmé, že skutečnou utopickou érou byla ona šťastná 90. clintonovská léta se svou vírou, že jsme dospěli na „konec dějin“, že lidstvo nakonec objevilo zázračnou formuli ideálního socio­ekonomického uspořádání.“ (Slavoj Žižek)

Snad i největší racionalisté si dnes – ovšem tajně a beze svědků – dovolí zamyslet se nad tím, zda přece jen něco není na dlouho avizovaném „konci světa“ v souvislosti s koncem mayského kalendáře. Atmosféra letošního podzimu je přízračná.

Není tato podivná synchronicita mezi končícím evolučním cyklem na planetě Zemi (Carl J. Calleman) a potápějící se Titanikem Západu do očí bijící? A co z toho plyne? Ale pokud je něco pravdy na esoterickém výkladu vývoje (v duchu teorií new age), potom je současná krize změnou čili cestou do světa nového a lepšího lidství ve všech jeho aspektech. Otázku „Jak vyřešit poslední krizi západního kapitalismu?“ můžeme poté přepsat takto: krizi nebo vizi, krizi nebo změnu, zánik nebo začátek?

Něco podstatného se děje. (Už nejde jen tak mávnout rukou, jako poměrně nedávno dělali český premiér i prezident). Jako by Topolánek a Klaus tehdy unisono říkali, že jde jen o bezvýznamný zádrhel v hladkém fungování dokonalého stroje na trvalý růst.

Dnešní mediální nadprodukce katastrofických slov je v markantním rozporu s tím, že ještě počátkem 90. let jsme všichni víceméně souhlasili se slavným výrokem o konci dějin, jímž F. Fukuyuma mínil, že Západ, resp. jeho produkt liberální demokracie, oslavil globální vítězství a není žádné lepšího konceptu v moderní společnosti, která se už bude jen bez zábran šířit jako sladká povodeň nesoucí všeobecný blahobyt. Nicméně neuběhla ani dvě desetiletí a děje se něco velmi výrazného, něco zcela jiného než „konec dění“. Na severu Afriky vypukly revoluce, dosavadní autoritářské režimy se hroutily jako domečky z karet. Američané nenápadně opouštějí území, jež dobyli, ale ztratili v bilionových válkách. Přesycená Evropa jako by neměla nic lepšího na práci než produkovat dluhy. Evropské unii hrozí rozpad. Sílí pocit, že s kapitalismem v současné podobě je konec: finančníci jsou kazisvěti a ekonomové sadističtí systémoví inženýři (Anna Hogenová), výsledkem je idea Okupujme Wall Streety, která se rychle ujala po celém světě. Sametová pouliční revoluce bezmocných, která zatím na Západě nezbourala žádnou zeď ani vládu.

U vědomí toho, že lid stahuje kolem řeckého parlamentu smrtící smyčku, evropští lídři vysílají do světa útěšné signály, že řecká finanční černá díra bude ucpána dalšími biliony euro a B. Obama stahuje urychleně svou armádu z muslimských zemí, které sabotují budování západní civilizace. Americký sociální výtah jede rychle dolů stejně jako evropský. „Od výplaty k výplatě bez úspor žije 77% Američanů. Národní dluh roste tempem 4 miliardy dolarů denně.“  Západní střední vrstva míří z hotelu pod most a nejistota se stává převládajícím pocitem nejen nižších společenských vrstev. (Jan Keller).

Starý svět končí

Kapitalismus vybudovaný na principu strachu (pracuj nebo umřeš hlady), egoistické soutěživosti a oddělenosti (každý nechť hrabe pod sebe a má co největší hromadu) zdá se být v roce 2011 ideově, mravně i duchovně vyprázdněný. Produkty jeho principů jsou obří dluhy a obrovská korupce.

Zatímco systémoví inženýři západních ekonomik nezohledňují etiku, je zjevné, že korupce je imanentní současnému západnímu politickému systému.

Ekonomové i politologové s oblibou mluví o ekonomické krizi, o hrozbě extremismu a nacionalismu, ale většinou cudně mlčí o rozkrádání veřejných financí. Například v České republice zdá se, že korupce ohrožuje samu  integritu národa, o budoucnosti země nemluvě. Politické strany i justiční systém jsou už natolik součástí korupce, že jsou vůči ní impotentní.

„Heslo boj proti korupci je nejnebezpečnější mystifikací současné politiky. Pomocí hesla boj s korupcí ideologové globálního kapitalismu předstírají, že kapitál je (může a má být) něčím jiným než převlekem politické moci. Ne, kapitál a politická moc jsou ta samá postava ve dvou převlecích.“ (Václav Bělohradský). 

Situace připomíná včelín, z nějž včelař ukrádá příliš medu, a když je ho nedostatek, zdvihne varovně prst: více létejte nebo vám seberu více medu!

Když se podíváte na lidského samce, je jasné, že kdyby mu někdo chtěl ukrást peněženku se stokorunou, urazil by mu ruku, ale že jakási oligarchie pouští zemi žilou v miliardových obnosech, k tomu miliony mužů  bezmocně mlčí. Vládne apatie ve stylu: S tím nic neuděláš. A inteligentní včelař to dobře ví. Ví, že stačí pouštět do úlu hodně mlhy, ví, že mu momentálně nic nehrozí.

Je nasnadě, že tento sebe-požírající svět musí jednoho dne tak či onak skončit. Zopakujme si, na jakých pilířích je systém vybudován: strach, oddělenost, soutěživost a egoismus. Kormidelníci Titaniku nemají co nabídnout. „Jsou uzavřeni v kruhu, ze kterého není možno vystoupit.“ (Hogenová)

Křižovatka

Co nás zachrání před krizí kapitalismu: domov (Hogenová) nebo komunismus (Žižek) nebo existuje další možnost?

Domnívám se, že cestu ukazuje hnutí za reformu demokracie typu Island, ale i duchovní revoluce, která se nenápadně šíří světem. S blížícím se koncem magického roku 2012 se vynořují obrysy nového konceptu člověka i lidské společnosti; řečeno s Indy končí doba temna – kalijuga a blíží se doba zlatá. Nová spiritualita čerpající z esoteriky, mystiky a vědění pradávných i současných přírodních kultur ukazuje novou cestu z krize individua i pospolitosti.

Jde vlastně o jakési duchovní disidentské hnutí, které se šíří mimo struktury oficiálních náboženství, mimo akademické obce, většinou odmítáno a opovrhováno.

Nové paradigma vyznává opak toho, na čem staví současný západní systém. Říká NE  strachu, oddělenosti a egoismu. Nesnáší celý tento západní systém (matrix) založený na materialismu, manipulaci a násilí. Má výrazně feminní rysy, zaklíná se nepodmíněnou láskou, odmítá negativní myšlení a nadřazený přístup homo sapiens sapiens k přírodě. Na pořadu dne je nová duchovní revoluce. Její začátky můžeme vidět v hnutí hippies v 60. letech 20. století.

Jaké má být nové lidské bytí? Založené na nepodmíněná lásce, jež je opakem egoismu, na pochopení, že je cosi důležitějšího než osobní egoistický zájem. Nové paradigma staví proti soutěživosti spolupráci a solidaritu. Tyto pradávné duchovní ideály skutečně ukazují cestu z vyprázdněného a rozkradeného, předluženého militantního i násilnického systému – sní o novém světě založeném na autentickém lidství, které je kreativní a solidární, tudíž v něm strach nemá místo.

Nová spiritualita v této podobě nemá mnoho příznivců, ale jejich počet roste. Jejich heslem je We are One - my jsme Jedno. Berou si za svůj indiánský pozdrav: já jsem ty a ty jsi já.

Co když tato skupina skutečně vytvoří množinu, jež podle pravidel kvantového skoku rozšíří svou energii do celého lidstva, získá převahu  a nakonec změní zásadně realitu? Na základě nových duchovních hodnot by bylo možné transformovat egoistický, autodestruktivní západní systém v novou variantu reformované společnosti používající přímou demokracii a  intenzivní kontrolu politiků-včelařů.

Je nezbytné vytvořit novou variantu matrixu. Žádné další možnosti mimo úpadku vlastně už Evropa nemá - když se brzy nezmění, upadne pod politickou a ekonomickou nadvládu Číny, Ruska a ztratí svou svobodu. O tu ji rovněž mohou připravit vlastní autoritativní vlády. Po návratu ke komunismu - na rozdíl od „nejnebezpečnějšího filosofa Západu“ Slavoje Žižeka - naprostá většina občanů západního světa zatím určitě netouží. Je tedy na nás, jak budeme přistupovat k realitě. Zda si zvolíme krizi, nebo změnu, konec, nebo začátek, katastrofu, nebo novou civilizaci.

Podle některých interpretů kvantové fyziky lidská myšlenka tvoří realitu zázračným způsobem. Co když na místě relativistického světa začíná právě teď nový kvantový svět, který nahradí relativistický svět oddělenosti, násilných revolucí, uzurpátorství a holocaustu. Jakou má šanci tato lákavá utopie, uvidíme v nejbližších letech.

Psáno pro revue Prostor, vyšlo v č.92, 2011.