Vojna není kojná – šikana po napoleonsku

Vojna přináší nezapomenutelné zážitky. Včetně šikany. Té se voják v přijímači prakticky v menší či větší míře nevyhne. Osobně jsem nestal obětí žádného dvoumetrového namakaného vylízance, nýbrž křížence králíka s netopýrem, který trpí napoleonským komplexem.

Z pusy mu lezly dva přední zuby. Měly králičí velikost. Uši mu vlály kolem hlavy jako plácačky a jeho výška nebyla valná. Za stolem byl velice lehce přehlédnutelný. Napoleonský komplex, kterým trpěl, byl zjevný od prvního okamžiku, kdy jsme se setkali.

Byl to mazák. Měl to za pár. Já jsem byl bažant v přijímači, který se teprve rozkoukával.

Tuším to byl svobodník. Jméno už si nevybavím.

Kdybych ho měl popsat blíže, napadá mě jen jedno slovo: pako. Rozumu moc nepobral. Jen řval a dělalo mu problém vytvořit složitější souvětí. Jenže měl vždycky kolem sebe početnou ochranku ramenatců. Je mi záhadou, čím na ně zapůsobil. Je to jen dohad, ale asi byl navzdory svému zevnějšku silnou osobností v jiných směrech. Možná je uplácel.

Vyhlédl si mě a občas mi to dával sežrat. Nebyla to žádná hrůza. Jen mi dával najevo, že si nemůžu vyskakovat. Že od toho je tady on – mazák.

Když jsem měl třeba rajóny, s oblibou špinil zem kousek přede mnou. Někdy mi zase rozházel postel, takže jsem pořád dokola stlal.

Jednou si mě podal na buzeráku (místo určené k nástupům).  Někdo mu napráskal, že mé kanady nejsou v souladu s nepsanými pravidly mezi mazáky a bažanty. Prostě jsem na nich měl mosty. (to je výraz pro vázání kanady, kdy tkanička u prvních dvou oček boty není provlečená spodem, aby byla prakticky položená na jazyku boty, ale je vedená vrchem). Mosty mohli mít jen mazáci, což jsem nevěděl.

Říká mi: „Co to je?“

Odpovídám: „Co jako?“

Zvyšuje hlas: „Ty mosty převážeš.“

Ještě neznalý těchto věcí se ptám. „A proč?“

Už vyloženě křičí: „Jak, proč. Hned to převážeš!“

Má kolem sebe pár goril, takže mé rozhodnutí je rychlé. Klekám si a po vzoru bažantů okolo tkaničky poslušně převazuju.

„A ať se to neopakuje!“ dodává ještě při odchodu.

Měl to být jen začátek šikany ze strany tohoto divného stvoření. Docela jsem se bál, protože vím, co se v kasárnách tradovalo. Šikana měla různé podoby. Jednou dokonce skončila vyhozením bažanta v plechové skříňce z okna. Prý už to nerozdýchal. Čert ví, co na tom bylo pravdy.

Jenže uplynulo pár dní a ten malý dobrák mě najednou nechal být. Už ani necekl. Rozkřiklo se totiž, že se osobně znám s velitelem útvaru.

Taková známost přijde vhod :-)