Netuším, kedy bol autor na vojne. Skúsenosť mám len z Tachova, ešte za boľševika. Známosť s veliteľom útvaru by vám tam bola skôr na obtiaž. Ako píše pán Kroupa nižšie, dať mladému do tela sa dalo bez problémov pri výcviku. A to tak, že previazanie kanád by potom bral ako nevinnú zábavu v materskej škôlke.

Nehovoriac o tom, že akákoľvek známosť s lampasákom by vás automaticky degradovala na bonzáka. V tomto prípade platila prezumpcia viny. Nebodaj, aby sa za vás nejako prihovoril.

Zdravím na Slovensko Tož za bonzáka jsem pro mazáky byl, o tom žádná. Ale sám jsem se jako bonzák necítil. Nijak jsem té známosti nevyužíval. A jak říkáte, převázání kanad byla prkotina. Však taky v článku píšu, že to nebyla žádná hrůza 

Za doby mého pobytu na vojně mazáci vázali řemínky kanad do kříže, na blůze maskáčů se na zádech přeložením tvořilo tzv. "křídlo".

Ještě se různě tvarovaly "lodičky". Na víc si nevzpomínám, jen letos na 40. výročí mého narukování. To už člověk začíná zapomínat.

Na mazáky vzpomínám docela rád, na mladé lampasáky vzpomínám nerad, rád vzpomínám na jednoho důstojníka, který prošel II. světovou válkou ve Svobodově armádě.

Vždy si vzpomenu, jak otec mluvil o tom, jak v padesátých letech normální záklaďáci záviděli Pétépákum práci v uranových dolech, v uhelných dolech atd. Jako normální záklaďáci dostávali fyzicky daleko více zabrat, než příslušníci PTP.

Taky mám spoustu zážitků z doby kdy jsem vojančil. Je to už dávno, takže to ošklivé čék zapomene a spíše se vybaví veselé zážitky s kamarády ve zbrani. Někdy to pořádně musíme probrat, chlapi.

Že se takovému mazákovi nepřihodila nějaká nehoda, třeba že by hrál ruskou ruletu s pistolí. Vypatlanej by na to byl dost.

Vy jste nebyl na vojně, že ne...?

No autore, ale za mne se při šikaně zásadně vykalo. Já osobně jsem na vojně šikanován nebyl, neb jsem byl absík.

I za nás se vykalo. Ale tehdy mi sprostě potykal 

Abych řekl pravdu, nezávidím vám vaši zkušenost.

Mě minula vojna opravdu o chlup, snad o rok o dva. A vždy, když čtu podobné příběhy, jako je ten váš, tak děkuji všemu božstvu, že jsem se na vojnu nedostal. Se snášením nepřirozených autorit jsem měl vždy hrozný problém (dost na to trpím, když mě zastaví opicajti v autě ), člověk, který se snaží si vymoci svou nadřazenost křikem a nesmyslnými požadavky, ve mě vzbuzuje vždy smích, těžko svůj zkřivený úsměv skrývám, to bych asi vojnu nepřežil

Taky jsem měl problém, pralo se to ve mě. Člověk to v sobě musí potlačit, jinak to tam bohužel nejde