“Všichni z Chicaga na scénu!”

Potkal jsem na vánočních trzích přítele, neviděl jsem ho dobu a taky jsem mu řekl pěkně od plic: “Kde jsi trčel, já jsem tě neviděl od třetihor!”

“Vole, já jsem byl teďka dobu v Americe, tys to nevěděl? Tak už to víš! A to ti hned zatepla řeknu, co se mně stalo po příletu. Přistaneme na Ruzyni, přivítají mě ti chlápci, co jsou tam vyjmenovaní na ceduli hned nade dveřmi, ten Pilsner Urquell a ti jeho kámoši. Nikdo mě v příletové hale nečekal, nikdo nevěděl, že přiletím, nikam jsem nespěchal, tak jsem si řekl, že zůstanu tak týden v Praze a obrazím kámoše. Zastavil jsem se u jednoho režiséra, který se za mnou zastavil v Chicagu, kde jsem pobýval asi sedm a půl roku, říkám si: Oplatíš mu návštěvu!

Všechno bylo OK, jak říkáme u nás v Americe, když mu zazvoní telefon, prý musí vyrazit na oblast, kde režíruje jako host muzikál.” Kamarádíček už se chechtal dopředu, protože on pointu své historky znal, zatímco já ještě byl jeho road story nepolíben. Nebudu vás napínat, protože si vážím vašeho času a nejsem jako on nebo některé ženy, které polykají váš čas jakoby to byla limonáda ale když jim řeknete, ať s tím vyprávěním pohnou, osopí se na vás, že jste barbar a nezáleží vám na nich. A přitom je pravda, že vám na nich záleží do té míry, že se na ně nechcete naštvat jenom proto, že se nemohou dopotácet k meritu věci.

Tak zkrátka jeho příteli zavolali z oblasti, že pro něj posílají auto, protože je vhodné, aby u téhle reprízy byl, neboť ji má navštívit nějaká místní celebrita, na níž je třeba vykonat akt kolektivního rektálního alpinismu. Milý režisér rezignovaně přikývl, neboť znal neutěšené poměry v českém divadelnictví, sbalil si necesér a pozval mého přítele, vybaveného dostatkem volného času, k návštěvě českého oblastního divadla. Ten přikývl a hotovil se k činu. Po letu z Chicaga vám stovka nebo dvě kilometrů připadají jako výlet na předměstí nebo do ZOO.

Po příjezdu na místo režisér návštěvníka provedl divadlem aby ho posléze odložil do divadelního baru, neboť byl dostatek času do zahájení představení, jehož jméno sice režisér několikrát vzpomněl, ale přítel, pln dojmů z Česka po dlouhodobém pobytu v zámoří, ani nějak nadvakrát nevnímal. O to pilněji však se kamarádíček milý věnoval své přípravě v baru, byv po celý svůj život důvěrným přítelem zařízení jako jsou právě bary a výčepy. Rozhodně při spatření skleničky nepociťoval žádné návaly a uměl si s ní poradit velice zručně. Zlikvidoval takřka celé barové zásoby a poněkud rozostřenýma očima mžoural na překotně vyprázdněný bar. Pak teprve se zaposlouchal do divadelního rozhlasu, který měl reproduktor i v baru a naléhavě opakoval výzvu inspicientky: “Všichni z Chicaga na scénu, prosím všechny z Chicaga na scénu!”

A tak se stalo, že na děkovačce jedné z repríz muzikálu Chicago se v nejmenovaném českém divadle objevila postava, kterou tam autoři nenapsali a kterou tam ani nenapíší. Jeho nástup na scénu by asi nejlépe charakterizovala okřídlená replika z Prodanky: “Pane principál, pane principál, Vašek se opil v hořejší hospodě a nemůže dělat medvěda!” Zkrátka jim tam vlezl jako slon i s maharádžou a mahutem a vůbec mu nedošlo, že už není ani hercem v Česku natož hercem toho divadla, ba v této chvíli už ani občanem chicagským. A víte, že je možné, že se tam od té doby bude muset některý z kulisáků obléci do cestovního, vzít obnošené zavazadlo a motat se opile po jevišti, protože děkovačka ten večer byla předlouhá.

Tak vidíte, k čemu jsou dobré vánoční trhy, dověděl jsem se krásnou historku, kterou jsem zatepla vyslepičil vám a ještě vám prásknu, že necelou půlhodinku před tím, co jsem svého přítele potkal, jsem se asi čtvrt hodiny velmi důvěrně bavil s jednou známou paní v černém, byli jsme velmi zblížení a tykali jsme si, ale já tak posledních pět minut zmíral nejistotou, protože jsem rázem získal pocit, že ji považuji za někoho jiného. A všechno jenom proto, že při tom našem tykání mně zničehonic vykla. Jestli ona ženička v černém kloboučku a dlouhém převlečníku má paměť na obličeje stejně skvělou jako já, je docela dost dobře možné, že si tam přáli a líbali se dva cizí staří blázni.