Vševědoucí a nevěra

Proč Vševědoucí vůbec se namáhal a kladl Mojžíšovi na srdce nějaká pravidla hry, když jako vševědoucí musel přece vědět, že budou lidem pro srandu.

Když jsem s Vševědoucím mluvil naposled, neměl moc času, sesílal právě boží trest asi na pět míst na Zemi zároveň a tak seděl ve velíně a byl plně soustředěný na svého koníčka. Abyste věděli, jeho koníčkem právě teď nejsou lidé, jak se domýšlivě celá pokolení domnívají, ale přírodní zákony. Bůh se zapsal do kurzu přírodních věd a od té doby usilovně pracuje na udržení stálého rozvoje.

On si totiž na Všemohoucího jenom hraje, hele, když jsem s ním mluvil, moc toho o lidech nevěděl, měl informace tak říkajíc předpotopní, věřil, že lidé jsou schopní pochopit jeho idealistickou politiku udržitelného života, tak jsem mu celkem nic nevyvracel. „Hele, jsi jednou Vševědoucí, tak se snaž. Ale jak budeš páčit pravdu z lidí, kteří se chovají jako ten Adam, co ti řekl: „V tomhle jsem z obliga, šéfe, mám alibi, ať se ti to líbí nebo nelíbí, tady Evka tu jabloň odrbala než jsem přišel!“ Tady to vidíš, Velmistře, tohle jsou lidé, a ty jim něco zakazuješ, proč sis vůbec dřel hubu, když věděl´s, že ta jablka stejně odrbou!“

Na slovíčko: Ono to někdy vypadá docela tak, že zase tak všechno, ale úplně všechno nevěděl, že se mu na té namodralé třetí oběžnici v Sluneční soustavě (v Mléčné dráze, já tomu říkám tak, jak si to pojmenovali lidé, on tomu trošku posměšně říká Mičurinské koule) jeden mutant trošku vymknul z ruky, ať už vznikl vývojem nebo stvořením, je z něho pěkný prevít, ale na tohle zase nemusí být člověk vševědoucí, aby věděl, že se ten mutant tím svým pitomým pokrokem a chamtivostí zahubí sám, protože je blbý jako dlabaný necky. Mimochodem, vnímáte, jaká maličká chvilka uběhla mezi vynálezem dlabaných necek a automatickou fuzzylogic pračkou se sušičkou?

A tak si Mojžíš z hory Sinaj přinesl hezké sci-fi, jen si to vezměte, třeba jak je tam to "Nezesmilníš, nepožádáš manželky bližního, jakož i statku jeho," tohle se například v Česku porušuje denně. Vydáte se večer do přírody obhlídnout, jestli sousedova jabka už stojí za návštěvu a taky trošku si zašpásovat s tou mladinkou učitelkou, že jo, když ona je taková sympatická a rozpustilá, z očí jí kouká neřest a když se směje, tak to stříbrně cinká jako když se Harpagonovi roztrhne pytel na kamenných schodech, i ta večerní okluzní fronta vám jde na ruku a vymaluje červánky jako od naivisty, úča je povolná, sousedovo pole už dozrává, vše je jak má být.

A pak docela tiše jako spokojený a šťastný zloděj a záletník přicházíte k domu a slyšíte, jak si vaše žena šeptem něco vypráví se sousedkou, říkáte si „To je dobře, uběhlo jí to, ani si nevšimla a nebude žádné pitomé vyšetřování.“ Také jste rád, že žena udržuje za vás dobré sousedské vztahy, protože vám ta můra odvedle je sympatická asi jako muréna, a pak murénu uslyšíte říkat: "Ta sestřenka vašeho muže má pěkné vlasy, a jakou měla kratinkou sukýnku, kolikpak jí vůbec je, nechte mě hádat, jestli dvacet, tak to je moc, co říkáte Simonko, uhodla jsem?" "Jdi do prdele, krávo nedojená!" drtíte svou drahou protézu a přejete si, aby do našich krajin bylo zavedeno právo šaríja nebo nějaké podobné, hlavně aby dovolovalo takové bestie ukamenovat.

Kdysi jsem Stvořiteli vyčetl, že je líný psát a že všechny své myšlenky mezi své čtenáře šíří prostřednictvím dědků, co všechno vždycky popletou a tak se pak nesmí divit, že stejná událost v dějinách lidstva má v každé kultuře jiné hrdiny, třeba ten zamilovaný příběh o první bratrovraždě má jiné hrdiny u Summerů, jiné u Peršanů a jiné u křesťanů, říkal jsem mu kdysi: „Čte se mně v tobě jako ve mně, stejně dobře a láskyplně ten svět objímáš z jedné strany a kopeš do zadku na straně druhé, tak se to má dělat!“

A taky jsem mu řekl, že jestli se mu na světě podařilo vymyslet něco skutečně moudrého, tak jsou to verše, kdysi jsem napsal takovou drobnůstku o mrtvolce malého koberce, bylo trošku jako z Otokara Březiny nebo J. A. Krchovského, to jsou ti správní hnilobci. Lidi, to se vám mně dobře četlo, tak jsem si pěkně broukal pod fousy: „Pěkně to píšeš, všechno pěkně píšeš, jen se s tím někdy nedá nic moc dělat, ale s jaderným odpadem se také nedá nic moc dělat a je tu, vyrobil nám teplo a světlo a co teď s ním, a s námi je to zrovna tak, někoho jsme potěšili, někoho nadchli nebo nakrkli, a co teď s námi, ještě dlouho živým odpadem.

Domovy důchodců jsou vlastně svého druhu mezisklady a všechny hřbitovy jsou vlastně dlouhodobým úložištěm lidského odpadu, který kdysi někoho zahřál a prosvítil a dnes už je na obtíž, ještě že my lidi máme daleko kratší poločas rozpadu než jádro, představte si, kdybychom nehnili a bylo tu všechno, co se od počátku života na Zemi narodilo, no potěš, to bychom už zakládali dvacátou třetí vrstvu mrtvol a pěstovali na ní obilí, ale to už je scifi a to já nemám rád!“