Velikonoce a Tři soutěsky

Jednou jsem si vyjel na kopeček zvaný Paňháje a zamyslel se nad původem jména snad kdysi panského lesa, ale jsou jiné hádanky v pomístním názvosloví, jak prosté jsou takové Kozojedy nebo Čertoryje a Dlouhé či Krátké losy (o příděly při parcelacích se asi losovalo), zajímavější je původ názvu Šlógy, snad od německého schlag, buď se ta políčka odměřovala odkrokováním či byla na krok za domy.

Příznačné jsou Strže, kde po nějaké jílovité vrstvě sjížděla ornice po deštích do údolí, ale abych přešel k těm pro mě nerozluštitelným, třeba takové Pavlíčky či Pavličky, v mnoha vesnicích se vyskytují ale odkud to slovo přišlo, možná od křestního jména Pavel (obrázek svatého Pavla z Tarsu, největšího hlasatele evangelia, někde na stromu ?) Toulaví mniši mohli docela klidně instalovat takové billboardy.

Ačkoli ono to s Pavlem co do jména bylo tak trochu jako s Leninem-Uljanovem nebo Stalinem-Džugašvilim, původně se jmenoval Šavel a účastnil se pronásledování křesťanů, hodil si svůj kámen při ukamenování svatého Štěpána a provandroval takřka celou Evropu po tom, co se u Damašku kristianizoval, zavlekl křesťanskou myšlenku až do dnešního Španělska, původem ovšem byl žid a patřil k farizejské straně, leč konvertoval, pročež byl sťat na Ostijské silnici, furt lepší než být ukřižován hlavou dolů, jak v Neronově Římě skončil Petr, za svobodna Šimon, mimochodem ve stejný den jako Pavel Šavel, přejmenování na znamení oddělení dvou životních etap, před Kristem a po Kristu? Proč ne, dneska už to vedle přírodních vyznavačů animistických kultů dělají v civilizovaných společnostech jen tajní agenti, někteří podnikatelé jakož i popové hvězdy.

Z doby, kterou jsem vzpomněl, pochází blížící se největší křesťanský svátek, velikonoce, abych se vrátil z toho poněkud nepříčetného historického výletu, opět se Moraváci ukážou světu v slavnostních krojích, díval jsem se kdysi v televizi na vlčnovského krále, kterého si japonští turisté fotografovali jako niagarské vodopády, jako indiána v rezervaci, smutno je mně z toho, ne konkrétně z Vlčnova či cimbálovky, ale z té úporné a víceméně marné touhy zastavit čas, zastavit neúprosný vývoj, pozdržet alespoň občas ve svém bezprostředním okolí to zběsilé tempo doby.

Je mně smutno z dnešní Moravy stejně jako z toho bolivijského indiána, oblečeného do svého tradičního obleku, vyrobeného v Číně, který se živí po náměstích moravských měst pseudoetnickou hudbou z japonského komba, vyrobeného ovšem v Číně, pouštěnou do dánských reprobeden, vyrobených ovšem v Číně.

Ta Čína se mně nějak dere do myšlenek stále častěji, Tibet je téma na traktát, to nejde na pár řádcích, útlak čínských pracujících je strašný ale je to pro ně mnohdy jediná možnost, jak uživit rodinu v podmínkách hladu, jaký si už neumíme představit, věznění politických odpůrců a příznivců hnutí Falun gong je ilustrace toho, kam až člověk v ponižování druhého ještě dnes může zajít, je ta Čína téma tak velké jak je velká ta země sama.

Číňané dali přírodě zase jednou přes držku, usmysleli si a prosadili a postavili svůj monument, přehradu San-sia, Tři soutěsky, 1,5 milionu lidí muselo odtáhnout pryč, aby se mohla řeka Čchang tiang, na dolním toku zvaná Jang c´tiang, přehradit, tak si svou přehradu vybudovali a nalili do ní 64 Orlíky a teď s obavami čekají, co bude dál.

My to dílo posuzujeme očima kultur euroamerických, ale kolik čínských vesnic a městeček na horním toku má čističky odpadních vod, ta přehrada se za pár desítek let zanese splavenou hlínou a komunálním odpadem a bude to přes úžasnou samočisticí schopnost vody největší stoka na světě, co se s tím pak udělá, až to bude semeniště dalších zmutovaných virů a bůhvíčeho, všichni mluví jen o změně lokálního klimatu, beru, nebezpečí záplav po zemětřesení v tektonicky aktivní oblasti, beru, změny v unikátním ekosystému, beru, ale co s moderním odpadem v prvobytně pospolné společnost horských vesnic na horním toku? Obyvatelé těch krajů nejdříve musí projít obdobím bezohledného ekonomického růstu, aby později, až snad nebudou otroci hladovět, vzpomněli učení Krista, Buddhy nebo Konfucia o skromnosti a část svého zisku věnovali ekologii. Tohle dobře nedopadne a bůh ví, že někdy bych se raději mýlil.