Podvod století aneb příliš drahý vzduch

Panelák není ani indiánské pueblo ani židovské ghetto a přesto si v něm lidé kupují pár desítek kubíků vzduchu za strašlivé peníze.

Když si koupíte kus krajiny a v ní postavíte domek, můžete mluvit o svém majetku. Každá cihla, každé okno je navýsost výlučným vlastnictvím majitele, a pokud mu do výkonu jeho vlastnického práva nemluví sousedé, architekti, památkáři a jiné erudované osoby z roztodivných oprávněných úřadů, nemá mu kdo jiný mluvit do toho, jestli se kupříkladu rozhodne svůj vigvam pobořit a znovu postavit o deset metrů výše po svahu jako mongolští kočovníci svou jurtu.

Pamatuji ze své praxe človíčka, který v minulém režimu pilně přikrádal v zaměstnání a z tak získaného materiálu postavil své dceři poblíž svého domu další vilku. Byv zaměstnancem Okresní správy silnic, nedalo se tam krást vedle lopat a krumpáčů prakticky nic než nějaký inertní posypový materiál, to jest písek a škvára. Ke stavbě domu obě tyto suroviny jako když najdeš a tak několik náklaďáků místo na silnici složilo svůj náklad na jeho zahradu. S jarem začal ze škváry v potu tváře vyrábět tvárnice a v létě domek vyrostl jako z vody, protože o materiál nebyla nouze a rodina si pilně pomáhala. Jenže pak přišel podzim a deště, zima se sněhem a náš stavebník nad svým dílem hořce zaplakal, nevěděl, že škvára již byla na podnikovou skládku dodána smísená se solí a sůl jak známo, miluje vodu. Jeho zdi milou vodu nasákly a postupně se sesunuly k zemi.

Indiánská puebla vznikala tak, že nově vzniklé rodiny si přistavily na ploché střeše spodních pater patra nová až vznikly jakési svého druhu paneláky, obydlené ovšem příslušníky jednoho kmene. Stejně vznikala ve středověkých městech židovská ghetta, kde dnes mají problém vlastníci určit rozsah svého vlastnictví a nějakým jednoznačným způsobem ho nezpochybnitelně definovat, neboť byty horních pater se často nekryjí s obvodem bytů ve spodních patrech a někdy dokonce přesahují nad sousední uzoučké domy v křivolakých uličkách.

To jsem však odbočil, prostě postavíte nebo koupíte svůj dům a vykonáváte na něm svá vlastnická práva. V pořádku. Ale dá se také za prakticky stejné peníze koupit jakési prapodivné mně nepochopitelné vlastnické právo k bytu v bytovém domě. Nevím přesně, jak taková kupní smlouva vymezuje vlastnická práva k budově samotné. Chápete, dům nemá jen to, co máte za dveřmi bytu, dům jsou i základy a střecha, rozvody a přípojky, nenapadá mě tak spatra všechno, ale bude toho dostatek. Kdyby to byl jen záhonek před domem. K správě tohoto si vytvoříte třeba nějaké družstvo nebo společenství vlastníků bytů, kde jste uvedeni jako spoluvlastník, spíše však jako spoluinvestor. Což by bylo také jakžtakž v pořádku. Ale co z toho bytu opravdu vlastníte? Můžete odstranit třeba jednu z obvodových zdí? A vnitřní příčku? Nejspíš ne, neboť byste nebezpečně zasáhli do konstrukce domu.

Tak jste si vlastně za ty nehorázné peníze, které za takový byt zaplatíte, koupili nikoli vlastnické právo, nýbrž právo si hradit údržbu za dveřmi bytu z vlastních prostředků a před dveřmi bytu z peněz, vybraných od jednotlivých vlastníků. Tady je také pěkně široké pole pro dohadování o výši podílu, kterým má jednotlivý vlastník bytu společné kasy přispět. Zpravidla se to určuje podle podlahové plochy bytu, leč známe to, dvoupokojáč obývá šest lidí a v třípokojáči je babička sama. A už to jede: Já tolik ze společného nespotřebuji, když nechodím do prádelny, do sušárny, do kolárny, a sousedé se svými třemi dětmi tam tráví půl dne. To se lidé mají možnost nádherně vyvztekat, i kdyby se jednalo například o výměnu blbého zámku ve vchodových dveřích, kdy vám babička začne počítat, kolikrát za den početná rodina těmi dveřmi proběhla.

Ale to jsem také mimo téma. Mně se prostě nelíbí pojem vlastnictví bytu, protože v mých očích je to jen obezlička. Žádný byt fyzicky nevlastníte, jste za tu nemravnou sumu pouhým držitelem jakési pofiderní jistoty, že vás z vašeho bytu nikdo nevystěhuje, a když, tak z vlastní blbosti, když opakovaně zahodíte složenku od splátek úvěru a jednoho dne najdete na dveřích nálepku soudního exekutora.

Celé slavné vlastnické právo k vašemu bytu se nepředstavitelně snadno přesune na vašeho věřitele a vy v bytě můžete klidně bydlet dál, jen budete bývalému věřiteli platit nájemné. A kdyby se mu podařilo půjčit každému z vašeho domu, a všichni se domluvili, že mu to splatí bytem, kterým za tu půjčku ručí, povinnost údržby se přesune na něj. Vy budete prostě jen namísto splátek nadosmrti, neboť tak se dnes spotřebitelské úvěry projektují, platit nájemné. Tak vidíte, jak pochybné vlastnické právo jste si koupili za cenu rodinného domu.