Nestěžuji si, pořád ještě mám co zapomínat!

Nakonec nás nebudou soudit podle toho, jaký jsme měli dům nebo kolik jsme měli peněz, ale za to, kolik lidí se díky nám zasmálo.

Dokud funguje to lepidlo, co mně spojuje jednotlivé myšlenečky a slova s myšlenečkama, nemohu si stěžovat, jen si vezměte, když taková čeština má nějakých zhruba 48 000 hesel představujících jádro spisovné slovní zásoby, zatímco Příruční slovník jazyka českého, zatím nejrozsáhlejší, který vycházel v letech 1935 - 1957, má asi čtvrt milionu hesel.

Obsahuje slova, která zná málokdo, a neobsahuje některá slova obecně známá (např. vulgarizmy, ale proto, že některá slova neobsahuje, nemohu hrát scrabble i když bych moc rád, jenže neobvyklé slovo, nenacházející se ve slovníku, vám musí uznat soupeř a ten přirozeně chce také vyhrát), protože jeho těžiště tkví v popisu spisovné slovní zásoby na základě excerpce beletrie, časopisů a částečně novin, z tohoto úhlu pohledu já, jakožto řekněme poněkud poučenější tohoto slovníku (je přece jen již příliš stár a slova jako software, hardware nebo krajský hejtman neznal) mám ve svém slamníku (podle Jaromíra Johna) včetně vulgarizmů poctivých 300 000 výrazů a má-li se s každým z nich spojit velmi skromně odhadovaný počet tří až čtyř asociací, mám právě teď k dispozici celý milion myšlenek. Jak říkám, není to špatné, kór když si jednu jedinou cením na stovku i víc...

Když jsem před časem jel v autě, poslouchal jsem rádio a nějaká dívenka tam zveřejňovala výsledky průzkumu o tom, jaké muže ženy preferují, vyšli z toho nejlíp prachatí optimisté se smyslem pro humor, ani manekýni nebo osvalení sportovci na tom nebyli líp než my, prachatí optimisté se smyslem pro humor, proto na nás ženské letí, protože my můžeme být duší cokoli, co si ona vzpomene, a když už to nepůjde, provedeme po promyšlené rošádě na dámském křídle, kryti věží s černým střelcem, výměnu dámy abychom posílili pozici krále a zároveň získali tempo, řečeno slovy šachových zápisů partií Capablanky s Aljechinem.

Vzpomenu-li žen, musím si připomnět dovolenou, nelze jinak. Pokaždé mě potěší ta obrovská výstava obnaženého masa na slunci, no to je vám paráda, tolik nesušívali na zimu ani Huroni a že to byli známí jedlíci, tam se vám mléčné žlázy všech tvarů, barev, velikostí a věku příslušné tuhosti válí na pláži jen tak, volně pohozené, hýžďové svalstvo tam má své bohaté zastoupení v nejhojnějším sortimentu a začíná se prosazovat i obnažování bezprostředního okolí vulvy, to když dámy ve snaze opálit si všechny kožní záhyby a řasy na svém těle a získat základ nového úhledného melanomu, doširoka roztáhnou nohy, když před tím vpravily srolovaný přední díl plavek mezi labia majora, takže vlastně ona rolička pestrobarevné látky procházejíc svisle středem mons pubis, pokrývá toliko labia minora, mezi nimi se nacházející rimu pudendi a částečně perineum, hodně záleží na věku celého ústrojenství, zda toto stojí za pohled či zda raději zůstanete gentlemanem a odvrátíte zrak.

Tady to vidíte, máte-li i tu nejskromnější zásobu medicínské hantýrky, můžete se pustit do popisu i velmi odvážného, zatímco kdybyste napsali česky, co že si to na pláži ty ženské odhrnují, vpravují a vystavují, byli byste označeni za sprostého pornografika. Jenže teď, v prosinci, by člověk za tím pohledem musel se vypravit letecky někam na Jižní polokouli, no vidíte, jak chvilku píšete česky, už je tam něco lechtivého, když se žena položí na bok, vznikne na jejím těle hnedle několik severních a jižních polokoulí.

A tak raději zůstanu u vzpomínky na tu pláž, ta představa je jen takový letmý pocit, jako když jdeš kolem pekařství a zavoní chleba, ne housky nebo koláče, ne ta sladká vůně mládí, ale ta nepopsatelná a nepřirovnatelná vůně teplého chleba, která má v sobě žár pece, vůni opečeného obilí v kůrce a kmínový ocásek jako dobré víno v sobě má ocásek třeba po jablíčkách, to je takový ten pablesk chuti, co ti zůstane na patře, když polkneš, to, co ti z pusy zavane do nosu.