Povšimněte si, jak dnešek zjednodušuje, ještě před pouhými třiceti či padesáti lety by autor jakéhokoli spisku o pohlaví andělů vedl s čtenářem rafinovaný dialog s otevřeným koncem.
Dělal by vše pro to, aby donutil svého člověka přemýšlet, hledat informace a vést v sobě spory, hlavně ovšem rozhodovat se a zaujímat stanoviska, dnes mu to vyřeší po vzoru dětí, které rozeberou autíčko nebo budík, aby zjistily, proč fungují. Nemohou přirozeně věci přijít na kloub, jenže ony to nevědí, a dnešek diváky a čtenáře staví do role dětí, všechno jen demagogicky popisuje, aniž by vnímatele přiváděl na klouby věcí.
Byly ve starověku dlouhé a učené diskuse o tom, jakého je anděl pohlaví. Andělé totiž, byť nehmotní, s vysokou pravděpodobností dokážou plakat, takže lze se domnívat, že jsou pohlaví dětského nebo ženského, já však mám důkaz o tom, že mohou být i pohlaví mužského, můj přítel z nejbližších tvrdí, že jeho ze všech nejjemnější manželka, když zůstane bezdeše stát na spouští, kterou on svou proslavenou manuální až maniakální zručností zase způsobil a už nemůže najít slovo, které by jeho schopnosti dostatečně přiléhavě charakterizovalo, pronese rezignovaně: "Ach ty můj anděli!"
Takže autorům některých zastaralých studií nejde ani tak o konkrétní problém pohlaví anděla jako spíše o obsesi ovlivňovat své okolí, domnívají se staromódně, že stále ještě musí čtenáře nutit k přemýšlení o problému, a že ho musí přivést na možnost, že jsou problémy, které nemají řešení, a bude-li divák hloubavější, přijde na další krok, totiž že při chybném předpokladu (existence andělů) vyjde správně cokoli (volba pohlaví).
Ostatně pohlaví andělů a výzkum téhož nahlížením pod sukně andělům probíhá permanentně a zřejmě se dá odhadnout, že i v budoucnu nedá tento problém spát velkému množství zvídavých učenců jakož i mnohým amatérským badatelům. Zdá se však, že pro zjištění pohlaví andělů nemuseli vědátoři uhánět samotné anděly, je znám případ, kdy vědec zkoumal figurínu ve výloze, jenže seriózních závěrů se nedobral, neboť figurína to tam má ustaveno poněkud bezpohlavně, vlastně nikoli poněkud nýbrž zcela.
Bráno podle krejčovských figurín, které jsou dosti věrným zpodobněním andělů, měli andělé obou pohlaví jako jeden muž a jedna žena nejspíše odpadní hospodářství řešeno zavedením vývodů přímo z močového měchýře a tlustého střeva. Ale nakonec absence pohlaví u andělů lidem až tolik vadit nemusí, takový andělský orál také není k zahození, a nakonec, jestli andělé tělesných tekutin požijí (a já jsem přesvědčen, že ano), tak zcela zákonitě musí mít trávicí ústrojí a na jeho konci je co, jak se ptával poručík Hamáček? Tam je anus, kam s velkou oblibou aplikuje komplet celá Afrika. Figuríny si o anusu stejně jako o pohlaví mohou nechat pouze zdát. A tak se zdá, že po velkém vnitřním boji o pohlaví andělů jsem s figurínami remizoval 3:1.
Už to tak bude, jako všechno na světě, je i pohlaví andělů velmi relativní pojem. Relativita není žádná věda, každý předmět nebo děj vnímá každý člověk svým ústrojenstvím, svou všímavostí a schopností paměti, svou porovnávací metodou, přirovnám to k pohledu na slunečnici, když se na ni podívám já, uvidím pět odstínů žluté, trochu světel a stínů, autolakýrník už uvidí těch žlutých dvacet, když se na ni podívá malíř, uvidí těch odstínů padesát a vnímá mnohonásobně více stínů světel, no a když se na slunečnici podívá textilák, uvidí pět set odstínů žluté.
A tak je to se vším, co vnímáme, hrají v tom roli naše znalosti, zkušenosti, citlivost na určité podněty, no a tak se může stát, že ve stejné situaci jeden pociťuje nesnesitelné napětí a druhý, méně citlivý, poklid a harmonii, jak se ti dva mají dohodnout, co to vlastně bylo za podnět?
Lidé se nemohou nikdy shodnout, když se mně zeptáte na barvu trička, v němž ta rozkošná dívenka přišla dnes do práce, odpovím, že nevím, byť jsem ji dnes už pětkrát viděl, je vůbec pravda, že má tričko, nemá třeba košili? Nevím, nevzpomínám si. A stejně je to s pohlavím andělů. Nevím, nevzpomínám si.
Kde je jaká pravda, o čem to tu mluvíme, vše, čemu říkáme pravda, jsou jen a jen naše pocity, žádná pravda není, jen se čas od času ve vhodném světle něco pravdě podobá.
