Internacionální špagety

Obědval jsem včera v podivné restauraci, kde měli velmi internacionální spaghetti bolognese.

Boloňským špagetám zatvrzele říkali buloňské, ale jestliže to italské město se jmenuje Boloňa a ten les u Paříže Buloňský, snad je ta chutná směs, jíž byly polity, nazvána podle onoho italského města a nikoli podle koňských koblížků, zhusta po stezkách v Buloňském lesíku roztroušených.

Sakra do ignorantů, ale na druhou stranu čerta záleží na přesné výslovnosti, hlavně že tam ten dobrodruh kuchařská dal dost gothajského salámu a oravské slaniny namísto mletého masa, aby se tak moje bolonese staly skutečně evropsko unijní. S tímhle já mám problém dosti často, kuchařský zeměpis mě často mate, na výslovnost už ani nedbám, stejně si to každý v hubě poopravíme tak, abychom to mohli vyslovit co nejčeštěji, jistěže italština s přízvukem na první slabice je poněkud komická, ale doma jsem spíše za komika já, když vyslovím název jídla nebo kávy pečlivě uschované v našlehaném mléce hezky latte traMONto s akcentem na předposlední slabice.

A to si dokážeme dělat srandu z anglicky mluvících národů, nejraději z jednoho velkého zámořského, který pranic nedbá na původ slova a tvrdošíjně psaný text vyslovuje svou výslovností hlásek, nejroztomilejší v tomto oboru se mně zdál název starodávné kapely, převzatý z latiny a znějící Status Quo, který příslušník toho nejmenovaného národa přečetl jako Stejtas Kaou. Ale to bych se stejně jako u kuchařů mohl pozastavovat nad kuriózními patvary, vycházejícími z úst sportovních komentátorů, politiků, novinářů a jiných, na jazyk méně citlivých vrstev obyvatelstva.

Milým špagetám předcházela vydatná slepičí polévka s masem a nudlemi (po chvíli i u nosu, protože byla vařící), další nepřesnost, jak mohu uvařit z kuřecího ořezu slepičí polévku, to mně vysvětlete. To zřejmě patří mezi další tajemství, která se člověku dosud přírodě nepodařilo vyrvat. Nejdále v zkoumání této záhady přírody byl zřejmě onen šéfkuchař, který mému příteli, tehdy mladému učni oboru kuchař číšník, vysvětloval, jak se to v jeho kuchyni má s vývary. Hosté si objednávali tak zhruba půl na půl hovězí a slepičí vývar a milý mladý adept kuchyňské alchymie s údivem stál nad jediným kotlem vývaru a sháněl se po druhém. Starý rek mu vysvětlil, že u něj je to z úsporných důvodů v kotli jediném a že slepičí vývar je vespod u dna a hovězí nahoře u hladiny. Někde při středu hloubky byla česnečka.

Vrátím se ale k těm špagátům, když jsem je do sebe velmi decentním způsobem soukal, já totiž držím vidličku v pravé a lžíci v levé, takže se u malých stolků některých bister dost šťouchám a přetlačuji s ortodoxními leváky, kteří drží jídelní přístroje opačně, jednou se mně už stalo, že jsem z jejich zrcadlového držení byl tak zblblý, že jsem si vidličku svého souseda narval do své huby a sežral mu tak velmi chutné sousto, kterému užuž hrozil pád do jeho bezedného jícnu, byl očividně zklamán tak, že se neomluvil za to, že se mně vidlema prochází v hubě, kolchozník jeden.

Jídlo a pití ve mně vzbuzuje stavy rozkoše. Jsou lidé, co musí přípravě své rozkoše věnovat dlouhé chvíle jakési podivné předehry, připomínající poněkud přípravy chudého krále do boje, já jsem s tím hotov raz dva. Všude, kde najdu odvahu pojíst, si objednám ražniči nebo stejk, s výjimkou italských restaurací, kde pečlivě střídám špagáty carbonara s bolognese. U káv obdobně, hodně záleží na vzhledu servírky, když je to restaurace se servírkou v džínsech, dávám si vídeň, tam se nic nepokazí, lžička rozpustné kávy a posakrovat šlehačkou ve spreji, to svede i umělkyně najatá včera a považující pracovní oděv servírky za potupu své osobní důstojnosti. Někdy dokonce jako vrchol latte artu svede i spirálku ze šlehačky.

Když ale servírka přijde v černé sukýnce, kope před sebou dlouhou černou firemní zástěrku, ušitou původně na žirafu nebo basketbalovou hvězdu, ve vlasech má cosi jako čelenku a k celkovému dojmu emeritního indiánského náčelníka jí chybí už jen orlí péro, vzmužím se a dostanu odvahu si objednat latte tricolore, tramonto nebo macchiatto. Uvažuju tak, že když je ochotna nebo přinucena, to je mně celkem jedno, nosit nepříliš hezkou a už vůbec ne sexy zástěru, tak bude stejně ukázněně dodržovat technologie přípravy kávy a nebude spoléhat na to, že vítězství nad hostem uhraje výstřihem. A víte, že to jim i mně docela vychází, protože já už jsem ve věku, kdy nedávám spropitné za letmý pohled?