Dovolil jsem si maličkou esemes z naší zahrádky, pane profesore!

Někde na netu jsem zahlédl znovuotevření dosti omílaného tématu, zda esemesky przní cit pro češtinu a slovní zásobu či naopak. Tak si teda dovolím pár slov k tématu, které se mě samého zdánlivě netýká, protože o mé komunikaci touto metodou se dá s úspěchem prohlásit, že kdyby byli všichni jako já, výrobci zařízení a provozovatelé mobilních služeb by zkrachovali, přesněji řečeno vůbec nevznikli.

Tahle moderní superrychlá forma komunikace na první pohled jakoby sváděla k povrchnosti, člověk si to po sobě ani nepřečte, bývá to plné chyb a překlepů, vedle docela přijatelných tvarů typu "MamSeFajn,CoTy" nebo dětinských šifer, kdy se zvolí sousední nebo vtipnější slovo z predikce T9, se vyskytují jedinci, chlubící se v dané sociální skupině tím, jak schválně dělají chyby v textu, a to slovo schválně si myslím je klíč. A také naivní východisko z nejistoty, když nevím, jak to má být správně.

Komunikativní uživatelé moderních pojítek by rádi psali bezchybně, nápaditě a vtipně, jak rádi by psali hezké a zajímavé věci, aby je někdo četl, oceňoval a diskutoval s nimi o tom, co je zajímá. Ale je to začarovaný kruh, my rodiče a učitelé jsme je nenaučili vnímat krásu jazyka a rozmanitou účinnost verbálně sdělených pocitů, oni zase trpí pocitem nedůvodné zatrpklosti z toho, že se plodům jejich dětinského ducha vysmíváme, a z toho ta vzájemná izolovanost a tady pramení ono schválně jako forma dětinského protestu a výkřik „Konečně si mě někdo všimněte a naučte mě žít, něco tu přece musí být, když jste tak optimističtí, aspoň mě naučte někoho milovat tak, abych poznal, o čem všichni pořád mluvíte“ ale nahlas se to nevyřkne. Bylo by to zbytečné.

Ovšem zda tyhle novotvary češtinu przní či obohacují, to asi neposoudíme tak snadno a dnes. Ony totiž ty nápady jsou někdy, zdůrazňuji někdy a pro někoho, docela vtipné a umím si představit, že někdo co nevidět napíše například sbírku humorných povídek hemžící se zkratkami pocházejícími z éteru. Důležitější však, myslím si, je, že se jedná o často originální nápady, protože kdyby tenhle zhusta bezobsažný styk už neměl ani zábavnou a nápaditou formu, bylo by to daleko horší. Humor přece je vyprávění o nešťastných mladých lidech. Humor je vyprávění o nešťastných starých lidech. Humor je vyprávění o nešťastných lidech. Humor je vyprávění o lidech. Humor je vyprávění. Humor je. Naštěstí.

Řekl bych, že to je s takovými čistě nadstavbovými promyšlenými esemeskami takřka stejné jako když se lidé, co nemají saturovánu potřebu dotýkání se jiného člověka, nepřiměřeně dlouho sprchují, protože jim teplá voda nahrazuje doteky, oni nevědí, proč sedí furt pod tou sprchou, jen je jim tam dobře, to jsou základní schémata psychologie, a také si z toho lze dělat srandu: Každý, kdo vyhledá psychologa, by si měl nechat vyšetřit hlavu.

Ale jak už jsem si tak navykl skončit něčím docela jiným než jsem nakousl, vzpomínám, jak vyjel jsem si jednou na svém milovaném tehdy ještě neukradeném bicyklu jednu sobotu až do sousedního městyse, kde jsem si pořídil za drobnou investici skalický turecký med, snad to byl ten můj vrozený hlad po dalším vzepětí glykemické křivky či co já vím, no ale ten vám byl dobrý, potvora, taková až do karamelova tam byla taková náchuť snad od připálených oříšků v tom cukru, ví sám satanáš, ale dobrý byl, a zapil jsem to minerální vodou Excelsior s příchutí pomeranče, kterou jsem si tam rovněž koupil, je z mariánskolázeňského pramene.

Před tím kšeftem byl stánek s novinama a cígama a tak, obklopený sletem několika dědků, tak jsem si tam dřepnul na lavičku a chvilku je poslouchal, jak se baví o té hrozné nespravedlnosti, že jim jako ten Havel (oni ještě nepostřehli změnu prezidenta !!!) už leze na mozek, co si to zas vymyslel, že si musí v jejich věku chodit prodlužovat pas, jeden jej už třikrát měl obnovený a ještě pořád nikde nebyl, strašidelně se mně líbili, dědci vypatlaní. Už jsem se tam mezi nimi viděl jako iniciátor a zároveň arbitr všech sporů a hádek.

No nechoďte po tom světě a neolepujte se hovory lidí, jeden větší pabouk než druhý a zkuste to vymyslet, nemáte šanci, nádhera, jen nemuset chodit do té blbé práce a moci posedávat a popocházet a poslouchat a poslouchat. Hele, já vím, že mě to za chvilku přestane bavit, ale také mně můžete něco věřit aniž byste si v duchu říkali: Co blbne, sakra, vždyť před půl hodinou mluvil úplně jinak!