Zpátky do minulosti

Při vzpomínkách na začátky mého ekonomicky aktivního života, na dobu dávno minulou, kdy má kariéra nebyla ještě ani v plenkách a mé bankovní konto ukazovalo nižší cifry, než leckterého náctiletého výrostka movitějších rodičů, inkasujícího pravděpodobně několikanásobně vyšší kapesné než já „mzdu“, se stává, že se občas přistihnu, jak s nostalgií vzpomínám na spoustu věcí, které již jsou dávno uloženy v propadlišti dějin i času a možná nebo snad právě proto si je díky tomuto idealizuji.

Kapitolou samo o sobě bylo cestování městskou hromadnou dopravou.

Stále si pamatuji na ty fantasticky nekonečné minuty, které se při čekání v několika mínusových mrazech nesčítají, ale snad násobí. Pořád si dobře vzpomínám na všude přítomný cigaretový kouř, šlapání po nohách, předbíhání, plivání na zem a jiné fajnové věcičky, které mi utkvěly v paměti a nechaly šrámy na mé jinošské dušičce.

Jak bylo krásné, když mne na Florenci žádal jakýsi byznysmen, velmi vzdělaný v metalurgii díky sběru mědi, hliníku i jiných vzácných barevných kovů, o nějaké drobné na svačinu a já poněvadž jsem byl chlapec nemajetný, nedisponující žádnými finančními či hmotnými statky, nabídl jsem mu tedy ke svačině pár svých rohlíků a byl za to nadávkou odměněn a velký div, že ty rohlíky neskončily v mém chřtánu či kdesi jinde. Asi panáček sháněl drobný peníz na nákup nějakého dobrého ročníku v krabici, což jsem já, chlapec naivní tenkrát ještě netušil.

Bylo úžasné, když mi pan řidič vyhuboval za to, jak jsem mu místo 18Kč dal kovovou dvacetikorunu vcelku. Pana šoféra se to velmi dotklo a ještě po více než dvou ujetých zastávkách rozhazoval rukama a v pohledu do zrcátka něco směrem ke mně gestikuloval.

Ach jo, jak ta doba byla nádherná a nevinná, jak jsme se všichni měli rádi a zážitky z tohoto období mi zůstanou v srdíčku až do konce mé životní pouti tímto světem. A proč se tak rozjímám a dojímám?

Z důvodu, že můj automobil je u svého lékaře na středně těžkém chirurgickém zákroku, proto se dá předpokládat, že mne mnoho skvělých zážitků, které píše sám život, v nejbližší době čeká a nemine:-)