Čajový dýchánek před třemi lety

Chytil jsem virus! To ale není v těchto zimních dnech tvářících se jako jaro, až tak neobvyklé, poněvadž chřipkový bacil řádí a neřád jeden hraje si a pěkně zatápí i mé existenci.

Hlava mi třeští, mám plný nos jakéhosi roztoku a v krku mi malí permoníci kutají do mandlí a asi těží rudu. Od své paní se dozvídám, že v noci bylo slyšet chrápání – údajně něco mezi nosorožcem a gorilomedvědem.

Popíjím horký čaj s citrónem a pikantním zázvorovým turbem. Zrovna, když si své té chystám osladit medem,  vyskakuje mi z paměti  jedna veselá historka z natáčení…

Je to asi 3 járy zpět, co můj skromný příbytek poctil svou přítomností jeden z mých nejlepších kamarádů, opravdový přítel, chytrák, hlava pomazaná, kritik současné doby, lehký narcis, propagátor zdravé výživy a pohankový král v jedné osobě. Tehdy virus zasáhl i do populace téměř dokonalých stvoření a i můj kamarád ( říkejme mu třeba Lukáš ) byl infikován.

Přestože měl pouze lehkou rýmu, známého to průvodce zimním obdobím i nám obyčejným smrtelníkům, řečeno jeho slovy – umíral. Připravil jsem mu tedy čaj s citrónem a zázvorem, který jsem ještě vyšperkoval k dokonalosti moravským penicilínem čili slivovicí. Problém nastal v momentě, kdy se Lukáš tento majstrštyk chystal osladit, neboť ke vší smůle jsme zrovna v ten den neměli doma ani med nebo kostku cukru. Snažil jsem se situaci ještě zachránit výrokem, že je sladký dost a sladit nemusí.

Lukáš tuto skutečnost ovšem nemohl akceptovat. Začal rozhazovat rukama a vykřikoval: „Co jste to za rodinu, že nemáte ani cukr“.

Začal jsem prohledávat spíž, jestli náhodou tam něco zapomenutého nenajdu. A našel - umělé sladidlo. Nevím sice odkud se tam vzalo, poněvadž sladidlo u nás nikdo neužívá, ale vypadalo to, že jsme zachráněni.  Vítězoslavně jsem mu právě nalezený kontraband předal a chystal se zasednout a připravit k debatování.

„Z toho je rakovina“, pravil Lukáš a zakroutil hlavou. Začal s bolestnou grimasou usrkávat svůj hořkokyselý lektvar, což pro něj, pro člověka, který pije kafe s pěti cukry, musel být výstup na Golgotu. S křížem na zádech.

Za cca 3 minuty vstal a prohlásil: „Jdu ven na cigáro“…. :-)