Na víkend do Říma? Proč ne? V zimě se ohřát do tepla? Proč ne? Na Valentýna si užít trochu romantiky a zaletět si na jih do romantické země? Proč ne :-) Cesta začíná v Praze na letišti, které poprvé (a zřejmě na dlouhou dobu kvůli svým cenám také naposled) bylo mým startovacím místem na cestě do Evropy. Po hodince a půl letu s Wizzairem přistáváme na letišti Ciampino, které je oblíbenou destinací pro několik nízkonákladových společností díky své ceně a dostupnosti města. Jezdí tu hned několik linek, pro nás připadali v úvahu jen ty, které směřovali na hlavní nádraží Termini. Cena za zpáteční jízdenku je 8 Eur, což je v Evropě slušný standard.
Díky domněnce, že víkend je docela málo času, navíc když jsme dorazili na místo v pátek o půlnoci a v neděli odpoledne už jsme měli zase cestovat nazpět, první, snad skoro samozřejmou zastávkou, byl Vatikán , nejmenší nezávislý stát na světě se svými 921 obyvateli. Díky rannímu příchodu Svatopetrské náměstí i bazilika Sv. Petra nebyli ještě zdaleka tak v obležení turistů, jako to bývá v pozdějších hodinách. Tedy po projití kontroly u vstupu jsme mohli dovnitř známé budovy, která vede až do Sixtýnské kaple.
Při průchodu zde je mnoho zajímavých věcí, od návody, jak mumifikovat, přes nějaká vycpaná i bronzová zvířata, až po nějakou tu kulturu a obrazy. Člověk se tu nemá moc kde ztratit, protože jde prostě s davem.
Po cestě od Svatopetrského náměstí směrem do centra Říma mě celkem pobavilo (i přestože v únoru to u nás nebývá neobvyklé), že jsem narazil ve 20 stupňovém počasí na venkovní veřejné kluziště :-)
Dalším cílem byly Španělské schody, kde ačkoliv by se němlo sedět, realita byla trošku jiná. Všude okolo pobíhali zvláštní a neodbytní italové s hrstí růží, které se snažili nejprve naprosto kamarádsky rozdat, po rozhovoru odkud jste atd. však naznačili, že by bylo od nás milé jim na růže přispět. Když to na mě zkoušeli potřetí, už mi to ani nepřišlo a prostě jsem šel dál... :-)
Kousek od známých schodů je další turisticky oblíbené místo - Fontane di Trevi, jejíž stavba je zde od roku 1732...budovala se však téměř 30 let...skoro jako u nás dálnice :-) Říká se, že kdo se k ní otočí zády a vhodí minci, vrátí se znovu do Říma.
Kousek opodál stojí jedna z nejzachovalejších antických památek - Pantheon, který byl postaven roku 27 př.n.l.
Historické centrum města, dříve bažina, Forum Romanum, které bylo centrem dění všech možných trhů, kulturního a společenského dění.
Večerní Řím a pohled na Coloseum a Vítězný oblouk snad ani nepotřebuje komentář.
Celkově je povaha italů známá a jsou takoví hlučnější, ráznější a zbrklejší. Naštěstí i zde spoustu lidí umí anglicky, tak se tu lze relativně snadno domluvit a doptat na potřebné info. Projít celé město pěšky není vůbec žádný problém a pokud chcete vidět to nejzajímavější, tak to skoro ani jinak nejde. Cestování metrem je však také relativně snadné, za 1 EUR se dostanete na druhý konec města, odkud lze např. začít nějakou výpravu po místních památkách a kostelích. Jen pozor na místní metro, občas se neobtěžují před zavřením dveří udat jakýkoliv zvukový signál a prostě pár lidí skřípnou do dveří. Jakmile se z nich tito lidi vypáčí, tak se může jet. Dojde tak snadno k rozdělení případných skupin, ale o to je to drobrodružnější :-)
Celkově město je relativně čisté a pěkné, je to záležitost milovníků umění a historie, tedy já jsem si své přírody moc neužil a proto jsem asi nebyl zase tolik unešený, každopádně rozdíl v chování lidí např. v Anglii a zde je velmi značný.
Celkové hodnocení: 6 z 10
Úroveň angličtiny: 6 z 10
