Itálie - Miláno - Tourist ready? No!

Je únor, z Brna se začíná lítat do Milána za 6 EUR, tak proč to vlastně nevyužít. Obzvlášť, když je Miláno celkem zajímavou křižovatkou cest pro další cesty (jako nyní v mém případě na Ibizu za dalších 6 EUR), jelikož letiště v Bergamu je jednou ze základen námi tolik oblíbené společnosti Ryanair :-)

Lítat z Brna, to je prostě paráda. V pondělí ráno si v klidu vyřídím mejly, zadám ještě poslední úkoly, jdu pomalu na autobus na letiště, co mi staví pár desítek metrů od domu. Po cestě vyřídím nezbytné hovory, standardní půl hodinku před odletem projdu security kontrol a bez dlouhého čekání, odbavování a vyřizování sedím v letadle. Tak to mám rád. Po obědě už přistávám v Bergamu, malém městečku na úpatí alp, asi 50 km od Milána.

Někde na netu jsem našel, že je nejlepší a nejlevnější jet do Milána vlakem. Původně jsem chtěl jít z letiště do Bergama na vlak pěšky, ale nakonec jsem si to rozmyslel a to cca Euro za bus jsem obětoval. Celkem dobře, protože chůze podél dálnice asi 4 km mě nijak nenaplňovala touhou. Bus přijel až k nádraží vlaku, koupil jsem si i lístek u okýnka, jelikož automaty nefungovali a s klidným svědomím sedám do vlaku směr Miláno. Paráda, vlak prázdný, po chvíli jde pan průvodčí a vysvětluje mi italsky, že má nějaký problém. Koukám nechápavě, proč máchá rukama a paní naproti z uličky mi anglicky povídá, že je nutné jízdenku před nastoupením do vlaku označit v automatu. No paráda, skvělé uvítání za 10 Euro pro turisty, kteří sem přijíždějí. Takže vlak že je nejlevnější? Teď už určitě ne :-D Navíc je to zdlouhavější, náročnější, časově neodhadnutelné a když bych si koupil zpáteční autobus do Milána za celkově 15 Eur, určitě by se mi to vyplatilo víc. Tak příště no :-)

Po výstupu z vlaku všude spousta lidí, relativně větší zima, než jsem v Itálii čekal (i když tepleji než v Brně), ale jinak první pošmourný pohled mě moc nenaplnil. Sedám na metro a začínám hledat ubytování. Už po cestě začínám tušit, že s angličtinou tady asi moc nepochodím, nebo alespoň ještě méně než v Římě a to už tam to byla bída.

Další den se chci trošku pokoukat po městě, takže asi 4 km jdu do centra. Nečekaně po většinu času prší, takže cesta je příjemná a výhledy krásné. Tak si tak jdu městem a přemýšlím, kde je to světově proslulé město módy, moderního umění, atd. Asi jsem slepý. Po nějakém zázraku jsem našel i turistické informace na nádraží, kam jsem musel znovu zavítat, protože jinde po městě prostě žádné informace nebyly. Sebral jsem si mapu a jel metrem na náměstí Duomo (Dom). Pěkný až na místní "kamarády" z Keni, kteří se hned po východu z metra seběhli a věsili na mě náramky, dávali mi do rukou kukuřici pro holuby a brali mi foťák, aby mě mohli vyfotit. Přátelské, skutečně, i jejich odhad našeho původu - Rusko nebo Island? :-) No už jen za tu srandu jsem jim tam musel vysypat všechny drobné Eura.

Hned nalevo je proslulá pasáž Vitoria Emanuelo II. s těmi nejlepšími světovými obchody viz Versage, Armani, Prada, Gucci a samozřejmě nemůžeme zapomenou na McDonald :-D

V největším dešti jsem dorazil i na Castle (foto nahoře), který je jen pár zastávek od galerie, kde je vystaven proslulý obraz Poslední večeře Páně od Leonarda da Vinciho (foto dole), kam je však potřeba si rezervovat dopředu vstup a u obrazu je možné se zdržet jen předem určenou maximální dobu.

Víc jsem toho v Miláně vlastně ani moc nestihl, nebo alespoň toho, co by stálo za zmínku. Snad jen rada pro cestovatele, pokud odjíždíte na letiště brzo ráno, jako já, pamatujte na rezervu a na to, že místní metro jezdí až od 6 hodin a noční autobusy jsou vskutku zajímavě řešené a jen těžko bych se orientoval, nebýt ochotného trafikanta, který snad jako jediný v pusté noci v 5 ráno byl schopen mi kývnout na to, že umí anglicky a po mém dotazu, kde je autobus, co mě doveze na nádraží, odkud jedou autobusy na letiště, s ledově klidným hlasem začal italsky vysvětlovat. No ještěže máme ty ruce a nohy :-)

Hodnocení: 1 z 10

Úroveň angličtiny: 1 z 10